Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NEJHORŠÍ VLASTNOST MÉ NEJLEPŠÍ PŘÍTELKYNĚ

12. 01. 2009
15
37
5145
Autor
macecha

"Přítel"


 
     Dalo by se říci, že jsem spolu vyrostly. Vychodily základku, vyučily se, vydaly se do "světa,"vrátily se domů a potom nás život rozdělil. Ona se vdala do Německa, já zůstala tady a každá jsme válčila, jak to šlo.


     Navštěvovali jsme se velmi málo, byla jsem za ní v Německu až za třicet let od té doby, co tam zůstala . Mezitím jsme se sice několikrát viděly, když byla na návštěvě rodičů tady u nás v Česku, ale když jí rodiče zemřeli , přestala sem jezdit. Také říkala, že po naší sametové revoluci Němci zchudli a ona si už nemůže dovolit častější cestování k nám.  Tak jsem na oplátku  jela já k nim, protože já jsem k nim zas nemohla před sametovou revolucí.  Vždy, když jsem u nich byla na návštěvě, bylo to asi třikrát, divila jsem se, proč nespí v jedné ložnici se svým druhem, mimochodem velmi přitažlivým mužem, který byl navíc o deset let mladší než ona a  kterého jsem jí docela záviděla. Pochopila jsem při druhé návštěvě u nich.

     Měla jsem k užívání pokojík v podkroví a když jsem chtěla jít na WC, musela jsem sejít o podlaží níž, do koupelny. Jednou jsem byla donucena použít onu místnost i v noci a tak pomalu, abych náhodou někoho nevzbudila, otevřela jsem dveře svého pokojíku, ale ihned jsem je zase zavřela. Zdola se ozývaly nedefinovatelné zvuky, jako by někdo naříkal, jakoby byl v posledním tažení, chroptění, sténání, prostě, hrůza. Přemýšela jsem, co se tam asi děje, jestli snad mou přítelkyni a jejího přítele někdo nevraždí. To víte, v cizí zemi, němčinu moc neovládám, s přítelkyní jsem vždy hovořila česky. Je fakt, že její přítel to nesl dost nelibě. Nemohl proti tomu však nic dělat, jelikož byl doma pod pantoflem a musel poslouchat. 
 
     Zvuky se nesly z pokojíku, který byl pod schodištěm, jež vedlo do podkroví, k mému pokoji. Přítelkyně tvrdila, že ho používá jako hostinský pokoj. Jelikož jsem chodila na kutě brzy, nikdy jsem si nevšimla, že v něm spí ona. Do nočních hodin zůstávala v obývacím pokoji v přízemí, měla tam rozkládací pohovku a tak jsem se domnívala, že tam i spí.

     Pomalu jsem scházela po schodech, v ruce jsem třímala ramínko na šaty, aspoň něco, kdybych se musela bránit. Pootevřela jsem dveře do onoho pokojíku a málem mě "to" srazilo k zemi. Přítelkyně spokojeně spala v hostinské posteli,  bylo na ni vidět, neměla zatažené závěsy a díky lampě, která byla na ulici před domem, proudilo do pokoje dost světla. Ty zvuky vycházely z jejího hrdla. Prostě chrápala. Ale tak, že bylo  nutné mít uši zakryté, aby se dalo přejít do koupelny, vykonat co bylo třeba a vrátit se se zbytkem sluchu zpět do svého pokojíku v podkroví. Celou cestu po schodech mě provázely ty šílené a velmi hlasité zvuky, dokud jsem  za sebou nahoře nezavřela dveře. Po zevrubné prohlídce mi bylo jasné, proč nic neslyším, když je zavřu. Byly polstrované.

     Teď teprve jsem pochopila, proč její mladý muž musí spát sám. Tvrdě pracoval a pochybuji, že by si odpočinul, kdyby jeho milená spala vedle něho. Kam se na ni hrabe moje chrápání! Zvuky, které vyluzuji já, jsou vyloženě něžné, jsou jako hudba, která mi vychází z hrdla. Jsem na ně, po tomto zážitku vyloženě hrdá. 

Když onehdá přijala mé pozvání sem k nám , řekla jsem si, že by nebylo od věci ulehčit našim bolavým kloubům. Zamluvila jsem tedy celý týden ve slovenských termálních lázních. Přijala to s povděkem, také už má pár křížků za sebou a nadváha dává jejímu pohybovému aparátu docela zabrat. Jediné, co nemohla za nic na světě pochopit bylo, proč jsem ochotna, při mé příslovečné spořivosti, zaplatit každé z nás samostatný pokoj.  Svedla jsem to na sebe, že bych ji mohla rušit svým chrápáním. Dlouho si to nechtěla nechat vymluvit, koupila si dokonce do uší gumové špunty a prej, když si je nasadí, tak fakt nic neuslyší! Ale, nedala jsem se obměkčit. Po tom zážitku u nich, zaplatila bych cokoli, abych s ní nemusela spát v jednom pokoji. Bylo by asi po přátelství. A bylo by to škoda, protože trvá již více jak padesát let.

     Ještě bych ráda dodala, že si nejsem jistá, zda je chrápání vlastnost, nebo nemoc. Asi nemoc, ale u ní mi to připadá jako vlastnost. Bez toho by to nebyla ona.

37 názorů

macecha
16. 03. 2009
Dát tip
samaria- díky za návštěvu mé stránky

samaria
15. 03. 2009
Dát tip
jezis to je fakt honest:)

macecha
02. 02. 2009
Dát tip
Arthure, jinak to napsat neumím, aspoň, že ses pousmál. I to je pro mne pochvala, když to píšeš Ty.

macecha
02. 02. 2009
Dát tip
A.H. - děkuji za uznání a tip.

A.H.
02. 02. 2009
Dát tip
je to bezvadné, barvitě vylíčený zážitek **t**

macecha
27. 01. 2009
Dát tip
romale -není sténání jako sténání :o)) je mi líto, že jsem Tě zklamala :o))

romale
27. 01. 2009
Dát tip
a já už jsem si myslel, že to sténání má uplně jiný původ;)

macecha
19. 01. 2009
Dát tip
řádku- děkuji, vím, že nemám šanci,ale člověk musí zkusit všecho ....

řádek
19. 01. 2009
Dát tip
Nominace do Povídky měsíce za KOULI

macecha
15. 01. 2009
Dát tip
já jsem civilista, jinak to neumím :o))

itsx
15. 01. 2009
Dát tip
Na mě je to příliš civilní styl.

macecha
14. 01. 2009
Dát tip
hanko, děkuji.

Povídka se mi velmi líbí,právě proto, že je ze života,TIP

macecha
14. 01. 2009
Dát tip
Tragicus, díky i za ty "obraty"

Tragicus
14. 01. 2009
Dát tip
No, jak už jsem několikrát napsal, nemám rád příběhy "ze života", toto by mohlo být ukázkou proč - není tam nic osobního, popis události, která se v různé podobě snad stala každému. Je to právě spíše ta slohovka. Ale jsou tam některé dobré obraty.

macecha
13. 01. 2009
Dát tip
Háber-nejhorší je, že za to fakt člověk nemůže a přitom mu to ničí život. Díky za tip avox- děkuji za pochvalu, cením si toho. A jsem ráda, že Tě tu zase vidím. Nějak jsi tu dlouho nebyla.

avox
13. 01. 2009
Dát tip
kéž by nebyly horší vlastnosti! hezky jsi to napsala :-) */

Háber
13. 01. 2009
Dát tip
chudera*:)*

macecha
13. 01. 2009
Dát tip
Bíša,damaxy - děkuji za tip a komentář Jarmilko- bereme Tě okamžitě :o)), kde je nás víc, nebudeme se bát vlka nic :o))

Vezmete mě, holky, do klubu? :))))))*

damaxy
12. 01. 2009
Dát tip
:)

Bíša
12. 01. 2009
Dát tip
Povídka pěkná, lidská a pobavila. Pomůže i malý chirurgický zákrok...

macecha
12. 01. 2009
Dát tip
okamžitě beru :o)) OO7

nepotřebuješ agenta ? :o) aleš007...

macecha
12. 01. 2009
Dát tip
aleši, Ty máš u mne velký díka za dopručení mého dílka Johann, ďakujem za uznanie, to už čosi znamená, keď si to prelúskal :o)) Ostatním děkuji moc za návštěvu a za tipy.

Diana
12. 01. 2009
Dát tip
Početla jsem si s porozuměním! :-)*

mal si pravdu...a keďže som ju dočítal tak to naozaj znamená, že je dobrá.... inak by som ju zavrel po pár riadkoch táto ma nútila čítať ďalej sama vťahovala do seba.

:o)

Tak predsa to Johann zvládol aj vďaka avi aleša..naozaj dobrá...zo života.. A ohladne toho chrápania je to naozaj nemoc. Ide vlastne o to že na podnebí v ústi hrtana sú nejaké chrupavky,alebo prepážky...to by ti lepšie vysvetlil doktor medicíny a keď nesprávne pracujú dôsledku vdychovania vzduchu vytvárajú chrápanie, alebo niečo také...tiež v noci chrápem, ale našťastie len v tedy keď som prechladnutý, tak mi to vysveloval nejak môj kamarát... Aleš vďaka

dokážeš to :o)

aleš keď johann nemá silu sa prelúskať toľkými písmenkami... veď je to skoro ako oceán

děláš chybu, Johanne :o)

Macesko v próze sa moc nevyznám... a nejak som si ju ani nezamiloval, preto sa na Johannka nehnevaj, ale hodnotiť ju nebude, keďže som sa nedonútil ju prečítať, aj keď verím, že vyjadruje Tvoje pocity, Teba... A ako ťa poznám určite je dobrá...ale predsa moja parketa, ktorej ako tak rozumiem je poézia..., ale dovoľ mi aspoň vyjadriť nádej, že sa bude páčiť iným, ktorí prózu milujú a k Tomu Ti držím palce...

macecha
12. 01. 2009
Dát tip
také si to myslím :o)) aleši- díky

kdyby tohle měla být nejhorší lidská vlastnost, tak je ráj na zemi :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru