Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kolik lidí, tolik Bohů

20. 01. 2009
13
19
4037
Autor
Oldjerry


Jednou Vám takhle sedím u počitače a u okna (to je v mém případě totéž) a při náhodném pohledu ven (kontrola, zda prší, či co..) mé oko zaregistrovalo dva mladé muže, velice pěkně oblečené - dokonce s kravatou, která dnes nebývá součástí obleků jejich vrstevníků. Vyvolal ve mně - ten pohled - docela příjemný pocit. Dokud ... jo, to je právě to : dokud. Dokud se neozval zvonek a já, protože jsem si jeho hlas dal do souvislosti s těmi dvěma mladíky, jsem vyhlédl z okna a zeptal se po jejich přání. A bylo po dobrém pocitu : mladí jahvité jsou stejně dotěrní a neodbytní jako staří. Nabízeli mi knihy, jejichž obsah rámcově znám z doby, kdy můj bratr byl sedm let členem sekty ( dokud ho jahvitská komunita nezradila). Snad ještě dnes to jeháči, jak jim říká mladší bratr, zkouší na nás jen proto, že tehdy brácha byl jedním z nich. Abych měl od nich pokoj, vzal jsem si od nich velice útlou brožurku s výtahem základních myšlenek hnutí Svědků Jehovy.

V mých představách o autorovi tohoto dílka se vynořuje člověk, který se baví, nebo prostě jen zabývá, uměním ovládat lidi a jejich myšlení pomocí jejich strachů. A protože strach ze smrti, z neznáma, z prázdnoty, je asi největší ze všech strachů, je nabíledni, že právě tento strach je nejvhodnější k rozvíjení učení, úvah, ba i celých filosofických celků, jako jsou náboženství a podobná mysteria. Kdo nemá strach ze smrti je v podstatě deviant, protože strach ze smrti je vyvolán nejzákladnějším instinktem nejen lidí, ale všech živých tvorů a je jen nepatrně modulován úrovní intelektu, darem představivosti. Tento strach si člověk jako entita samozřejmě při své poměrně vysoké intelektuální úrovni uvědomuje a protože ve své blízkosti nenachází nic, čím by tento svůj strach kompenzoval, otupil, vymýšlí si fiktivní představy o smrti, jejích okolnostech, cestách, které zmenšují stress z ukončení fyzického bytí. Většina těch, kteří tvrdí, že strach ze smrti nemají, to stejně většinou jen předstírá a ve skutečnosti má stejné pocity jako ten, kdo se k tomuto předstírání neuchyluje. Jsem hluboce přesvědčen, že strach ze smrti měl i ten, kdo prohlásil (podle mne poněkud teatrálně) : Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého. Dokud si myslíme, že jsme smrti dostatečně vzdáleni, hrajeme si na hrdiny, někdy i v tom místě, kam může každý jen sám : v sobě. Když pak se okamžik smrti přiblíží, pokud je to smrt jako přirozené vyvrcholení života, všechna ta pomocná - uznávám, že velmi humánní - tvrzení, všechny poučky, rady a rozbory jsou k ničemu. Protože - jak pravil jiný myslitel (a tomu už věřím více) - v narození je člověk obklopen lidmi, ve smrti je každý sám… A tak si uměle vytváří společnost : svých blízkých, kteří ho předešli, svých minulých i budoucích životů, Boha.

Jenže - co je, nebo kdo je to - Bůh? Všechny pokusy o jeho perzonifikaci jsou stejně diletantské, jako pokusy bakterie o pochopení výroby penicilinu. Všechny pokusy přičíst mu lidské vlastnosti jsou nejméně stejně nesmyslné, jako tvrzení, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, do něhož se většina omylů, představ a přání pochopit odvozuje. Bůh totiž není dobrý, ani zlý. Bůh je lhostejný a skoro nevšímavý; to jen člověk si myslí, že je středobodem pozornosti a jednání té fiktivní bytosti, většinou představované jako krásný, oduševnělý, důstojný stařec. Nejblíže k jakémusi okrajovému pochopení Boha jsou asi hvězdáři a matematici. I já mám svou vizi Boha, která se liší od všech náboženských doktrin : Pro mne je Bůh vševesmírným mrakem reliktního mozkového záření všech bytostí, které ve Vesmíru kdy žily a zemřely - a možná že i záření nervových a jim podobných soustav těch, které dosud žijí. Svou vizi však nikomu nevnucuji. Ostatně je mnohem více možností existence Boha, které nejsme schopni pochopit jen proto, že nejsme pro vnímání některých možných jevů vůbec vybaveni. Třeba je Bohem sám čas... Proto jsem toho napsal tolik, abych ozřejmil, že nejsem přístupný sice dobře míněným, ale neumělým pokusům mi pomoci tam, kde mi pomoci nelze. Mám dostatek duševních kapacit, abych si názor na poslední věci člověka udělal sám.

Nevím : dnes jsem přesvědčen, že nebudu umírat klidně a do poslední chvíle - v rozporu se skutečností - nebudu věřit neodkladnosti své smrti. Pokud mi bude dopřán dost dlouhý život je možné, že jím budu natolik unaven, že umřu klidně, ba radostně, podobně, jako moje babička, která několik vteřin před smrtí myslela na svého, tehdy již třicet mrtvého muže : …už jdu, Adolfku, už jdu… Takovou smrt bych přál dobrým lidem, ale k takovéto vyrovnanosti se smrtí se člověk nedostane recitací tvrzení, představ a teorií autorů, kteří toho o smrti nevědí o nic víc, než vím já. To dokáže opravdu jen sám život té smrti předcházející, v rámci možností jedince dobře a plodně prožitý.

Nebojím se vlastně smrti, bojím se toho, co bude těsně před ní…


19 názorů

Cumpton
25. 02. 2009
Dát tip
ano, je však důležité podotknout, že jsme všichni jedním - nikdo nemůže být mnohým - a i kdyby byl, nachytal by se při tom, že je stejným - a každý je Bohem úplným - nebo aby to bylo korektní, Bůh je absolutný v každém z jedinců, tudíž ho nemusí nikdo znát, tady jde totiž vážně jen o poznání sebe....Boha každý zná, jen o tom každý neví

Oldjerry
25. 02. 2009
Dát tip
Cumptone - domněnky tedy mají všichni. To jsem rád, že nejsem sám. Boha nepoznal totiž nikdo - leda tu mizivou ač důležitou částečku, co máme každý v sobě. Spekulace předbíhá domněnku, domněnka pokračuje teorií a teorie - to už je vědecká disciplina... Tady právě platí : KOlik lidí, tolik Bohů

Cumpton
25. 02. 2009
Dát tip
Z učení samuraje: "Žij když máš žít, umírej když máš umírat." Strach ze smrti je to, co nás kontroluje...ať si to každý vyloží jak chce.. Doměnky o Bohovi mají jen ti, kteří ho nepoznali.... Jinak napsáno kvalitně, srozumitelně, k věci ***

solitér
15. 02. 2009
Dát tip
cítím to stejně. Účelové filosofie...

Oldjerry
26. 01. 2009
Dát tip
Háber - no já už byl taky na druhé straně, ale já měl kliku : do nebe nepatřím ani náhodou a čerti, když viděli, kdo si to k nim hrne, tak honem zavřeli a napsali na pekelnou bránu " Inventura do odvolání"... tak jsem seskočil černému primáři z vozíku - jinak by sis musel psát jen s ostatními Písmáky - díky a ahoj !

Háber
26. 01. 2009
Dát tip
môj dedo kričal pred smrťou: už jdu Karle, už jdu. Karel bol jeho strýc, ktorý ho vychoval v čechách v Bydžovské Lhotke a keďže mňa vychoval dedo, je mi jasné, kto po mňa príde. Už teraz chodí za mnou, hoci zomrel pred 23 rokmi a hovorí mi vždy, kto ďalší v našej rodine umrie. Niekedy som sa smrti bál, potom som bol viackrát už takmer po smrti, možno som deviant ako píšeš, možno sa jej budem ešte báť, možno sa však aj na ňu tešiť* všetko je možné*

Oldjerry
24. 01. 2009
Dát tip
Kamile - No právě - jde jen o to pomyšlení... skočit z desetimetrové výšky do vody a nevědět, jestli je jí tam aspoň čtyři metry, nebo jen 30 cm....

Hm... Ať je to jak chce, zvládli to i ti největší srabi, tak se není čeho bát.

Oldjerry
22. 01. 2009
Dát tip
Buď buď, nebo nebuď. To je tvá volba a ty víš proč. Já beru věřící, já věřím v Boha taky, ale ne v toho, kterého nám podstrkují církve...

Diana
22. 01. 2009
Dát tip
Tvé úvaze moc dobře rozumím, kdysi jsem na tom byla úplně stejně. *** (Teď jsem jsem věřici deviant, aleluja!) :-)

johanne
21. 01. 2009
Dát tip
Jasně, katolíci byli jen nejblíž :).

Oldjerry
21. 01. 2009
Dát tip
bergu - však už jsme se všichni odvážili - díky rodičům - a taky za to zaplatíme. Jenže ta doba před tím placením na rozdíl od některých restaurací za to stojí (:-D) johanko - jasně - to bychom mohli jinak být rovnou konglomeráty... nejen katolická, abych ji v tom nenechal samotnou... Nero - D

neroušek
21. 01. 2009
Dát tip
*

johanne
21. 01. 2009
Dát tip
Parádní úvaha. Vzpomněla jsem si na: "Člověk je sám. Musí si zvyknout. Musí se tomu naučit." (z Tovaryšstva Ježíšova od Šotoly, je to naprosto geniální knížka :)) Názorově se s tebou trochu rozcházím, ale potěšila mě poznámka, že boha nelze personifikovat. Katolická církev v tomto napáchala mnohé škody.

berg
21. 01. 2009
Dát tip
ceder_john... to, že něco nezajímá mne ještě neznamená, že to nebude zajímat někoho jiného, tudíž tvá poznámka vyznívá poněkud infantilně. Oldjerry... pokusím se téma trochu zlehčit a použiju slavný výrok známého slovenského horolezce Pavola Pochylého (budiž mu skála lehká): Najprv je treba sa odvážit, až pak sa uvidí, čo a ako! Případní slovenští čtenáři snad omluví můj slovenský pravopis. ÷)) *

Oldjerry
21. 01. 2009
Dát tip
Nero a Tosca - souhlas, to není v rozporu s tím, co jsem napsal... ceder - je to pro lidi, kteří chtějí, aby jim to bylo sděleno. Na tebe jsem už zapomněl...

Toscana
21. 01. 2009
Dát tip
Souhlas s ani ne tak strachem ze smrti, jako z těžkého a dlouhého umírání... Nejmilosrdnější smrt je ta, která přichází ve spánku. *t

ceder_john
20. 01. 2009
Dát tip
jakej je důvod sdělit mi tuto úvahu?

neroušek
20. 01. 2009
Dát tip
Výborně napsané a nerouška nutí k zamyšlení 1)ano všichni se bojíme smrti,máme pud sebezáchovy,který se v duševní oblasti jeví jako strach 2)ale při umírání,tedy přechodu organismu ke smrti,už se pud sebezáchovy vypíná,tělo uvolňuje endorfiny či co a mělo by to být jako usínání 3)Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého...tohle je myšleno asi tak,že život je tak těžký,že nutně musíme dojít k bodu,kdy život nás už natolik vyčerpává,že smrt je vysvobozením 4)problémem jsou nemoce a zbytečná bolest či zkrácení života 5)filozof Milan Machovec říkal:smrt to není nic těžkého,to se každému povede hned napoprvé.......a už to má taky za sebou *************************************************

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru