Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTvůj věnec
21. 01. 2009
14
13
2034
Autor
nostalgik
Snad včera, snad půl již století ....
Začátkem jara, nejspíš v březnu
poslední právě roztál sníh,
my hrát si chtěli na princeznu
a prince, jak snímá prokletí
Dosud, když vzpomínek rej sviští
v denní jas či šeru svíček
kdy Chronos bdí a kraj již ztich,
já sklánívám se pro střevíček,
co ztratilas na pískovišti
Čas půvab dosud nesetřás
jak blížíš se, tak osamělá,
a hejno špačků v oblacích
kol věže krouží u kostela
Snad srdce zdolá žití sráz
Tvůj věnec z básní! Jak padnou Ti
ty verše, ač mnohdy bez květu,
až cynický i vzbudí smích,
elixír mládí, dar k životu
princi, co nesejmul prokletí
13 názorů
Ačkoliv způsob vázaného verše mi přijde, řekněmě hodně "klasický", ale také umný a myšlenky zde vyjádřené jsou hodně doslovené, duch básně na mne působí poctivě. Tip
Děkuji vám všem, kteří se dovedete se mnou zasnít nad ztraceným střevíčkem z dětství.
***
Smějme se spolu, Marcelko...i v tom listopadu. :o)
Trochu smutná, spíš však mile vzpomínová. Jen ke konci, jako by byl tušit stín loučení... snad zmínka o kostelu, snad slovo věnec, nesoucí však zároveň i opačný náboj -- jak to říci... vítání a ještě něco navíc, co vrací oči zpátky k první sloce; Koloběh.
Líbí se mi. Omlouvám se za poněkud expresivní 'cestopis skrze řádky'. Tip.
A děkuji za avízo.