Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmůla
26. 01. 2009
6
11
3221
Autor
Edvin1
Odmítnutím "hlubší kritiky" se nikoho nechci dotknout - je to jen takový žertík, žádný pokus o Literaturu.
Když jsem dorazil s nákupem k pokladně, paní se staromódním drdolem započítala vše, co jsem vyložil, ale pak si mě dlouze změřila, vstala a podívala se do mého vozíčku.
„Zvedněte tu tašku!” přikázala.
„To mi nevěříte?” začervenal jsem se a tašku jsem nadzvedl.
„A ještě ji otevřete!” vyštěkla a drdol jí bojovně poskočil.
Otevřel jsem ji.
„V pořádku?” zeptal jsem se. Neodpověděla.
Z obchodu jsem vypadl, ani nevím jak.
Doma jsem vše pověděl ženě.
„Však se na sebe podívej!” Podíval jsem se do zrcadla.
„A co jako?” zeptal jsem se.
„Jsi špinavej.”
„Já a špinavej? Co na tý bundě máš?”
„Kdys ji dal naposledy do pračky?”
Mlčel jsem.
„Asi loni,” přiznal jsem nakonec.
„Tak se nediv,” konstatovala má drahá a šla si po svém.
Bundu jsem naládoval do pračky, pak ji ještě dal do odstředivky, a druhého dne byla zase použitelná. Zdála se mi tak trochu cizí, taková, no, výstředně čistá.
Postavil jsem se do fronty u pokladny. K té paní s drdolem. Vypjal jsem prsa a nasadil úsměv.
Výhled mi zastiňoval obrovitý muž přede mnou. Mastné vlasy mu ležely na ramenou, po obou stranách hlavy mu vyčuhoval mohutný knír. Pokaždé, když se pootočil, aby na pás vyložil balík masa nebo klobás, mě ovanul mrak česnekového zápachu.
Muž přišel na řadu. Pokladní zalapala po dechu, oběma rukama se odstrčila od pokladny a zděšeně pohlédla na toho muže. Ale on se zatvářil nevinně a kývl bradou za sebe. Pokladní se podívala na mne a naše zraky se setkaly. Dlouhé dvě vteřiny na mne zírala štěrbinou mezi víčky. Tu si levou rukou zvedla okraj blůzy, přikryla si s ním ústa i nos, a tak rychle, jak jen dovedla, prohazovala pravačkou klobásy a maso nad pokladnou do koše pána přede mnou a současně si mu očima stěžovala na svůj úděl.
Mě odbyla ještě rychleji, a když jsem, nevyzván, pozvedl tašku, mávla rukou a už mi do dlaně cpala drobné i s účtem.
„No jak, zase tě kontrolovala?” zeptala se doma má choť.
„Kdepak, ani náznak.”
„No vidíš, říkala jsem ti to,” odpověděla a poklepala mě po rameni.
11 názorů
Je to takový rychlý snímek současné 'společnosti'. Shledávám v něm mnoho podobností se svým okolím.
Marcela.K.
01. 02. 2009jejdavilda
27. 01. 2009
Tangie, však si ji sem taky může každý napsat. Já jen nechtěl, aby si někdo myslel, že tohle považuju za Literaturu. :-)
NJN:
Ani já nejsem s tou větou spokojen. Měla naznačit mé rozpaky.
Snad se mi podaří vymyslet něco lepšího, aniž bych musel používat příslovce nebo přídavná jména.
Díky za upozornění.
děd Ed :-)