Prstýnek

Prstýnek,jediná památka, jež mi se vzpomínkami zbyla. Prstýnek bez očka, to jest jak děvče bez srdce, která se mi do mého vryla. Rád bych se ji zeptal, ale jak? Zda můžu doufat v její přízeň? Zda-li nemám svou lásku, jež k ní cítím, pověsit na hák? Proč mi neřekne přímo, dej mi pokoj,neobtěžuj, máš to marné. Ten druhý mi větší lásku dává, tvá láska je jak strom který rodí plody plané. Jak rád bych tě zlíbal v tvou snědou líc, jak rád bych vdechoval tvůj dech. To vše bys mi mohla dát, pochop! Mám tě rád.

---