Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo se mělo stát, stalo se
30. 01. 2009
1
3
1631
Autor
HadrovaPanenka
- Miluješ ho?
Jo. Teda někdy. Když je na mě hodnej.
- Není na tebe hodnej?
Ale je, jen.. jen někdy z něj mám pocit, že ... že jsem mu na obtíž.
- Proč si to myslíš?
Když jsem k němu přišla jako obvykle, tak na mě spustil, že se vůbec nevidíme.. No a když jsem další den přišla dřív abych mu udělala radost, tak na mě ani nepromluvil. Nerozumím mu..
- A řekla jsi mu jak to cítíš?
Jo, řekl mi: Co zase řešíš za píčoviny? Víš jak to dopadne, ty se urazíš a půjdeš domů! Je mi z toho smutno.
-
Proč mlčíš?
- Je mi tě líto.
Proč?
- Nejsi šťastná.
Jsem,,,, samozřejmě, že jsem.
-
Koupil mi náušnice. Jen tak.. Nikdy mi nekoupil nic, jen tak pro radost.
-
Mám z nich radost. Pomohl mi je vybrat. Jsou kouzelný. Někdy ti je ukážu.
- A co Prizo?
Prizo? ( pousmála jsem se ) Ten na mě už zapomněl..
- Opravdu? Měl jsem pocit, že to byla láska.
Byla, z mé strany určitě.
- Měl tě rád.
Na dovolené se mají lidi rádi. Já mám ráda čokoládu, pampelišky, léto, sluníčko.. Mám ráda hodně věcí.
- Milovala jsi ho?
Sakra byl jsi tam se mnou, víš co jsem cítila!
- Řekla jsi mu to někdy?
Ne.. proč taky? Copak by se tím něco změnilo. Hele jsem ráda, že to odeznělo.
- Nelži, neodeznělo..
Mlč!!
-
Prizo, byl dokonalej...
-
Je mi smutno.
- Co se mělo stát stalo se..
Bohužel . . .
Jo. Teda někdy. Když je na mě hodnej.
- Není na tebe hodnej?
Ale je, jen.. jen někdy z něj mám pocit, že ... že jsem mu na obtíž.
- Proč si to myslíš?
Když jsem k němu přišla jako obvykle, tak na mě spustil, že se vůbec nevidíme.. No a když jsem další den přišla dřív abych mu udělala radost, tak na mě ani nepromluvil. Nerozumím mu..
- A řekla jsi mu jak to cítíš?
Jo, řekl mi: Co zase řešíš za píčoviny? Víš jak to dopadne, ty se urazíš a půjdeš domů! Je mi z toho smutno.
-
Proč mlčíš?
- Je mi tě líto.
Proč?
- Nejsi šťastná.
Jsem,,,, samozřejmě, že jsem.
-
Koupil mi náušnice. Jen tak.. Nikdy mi nekoupil nic, jen tak pro radost.
-
Mám z nich radost. Pomohl mi je vybrat. Jsou kouzelný. Někdy ti je ukážu.
- A co Prizo?
Prizo? ( pousmála jsem se ) Ten na mě už zapomněl..
- Opravdu? Měl jsem pocit, že to byla láska.
Byla, z mé strany určitě.
- Měl tě rád.
Na dovolené se mají lidi rádi. Já mám ráda čokoládu, pampelišky, léto, sluníčko.. Mám ráda hodně věcí.
- Milovala jsi ho?
Sakra byl jsi tam se mnou, víš co jsem cítila!
- Řekla jsi mu to někdy?
Ne.. proč taky? Copak by se tím něco změnilo. Hele jsem ráda, že to odeznělo.
- Nelži, neodeznělo..
Mlč!!
-
Prizo, byl dokonalej...
-
Je mi smutno.
- Co se mělo stát stalo se..
Bohužel . . .