Domů

Ztracený ve vánici obzor

ubíhá za oknem.

Včera došel mi humor.

Stejně tak párek s křenem.

Nezvalovou antickou kráskou jsem,

krásy pozbyvše;

jídlo nejím příborem

dnes smutné připadá mi vše.

Těm, za kterými jedu,

málokdy se zavděčím,

cosi neudělám, něco provedu.

Skončím to, či se poučím?