Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínky na dětství: Olinčin děda a slepice..

01. 02. 2009
2
6
1571
Autor
naira

  Konečně si na sebe našly chvilku a mohly pokecat u kafe. Byly už kolik let nejlepšími kamarádkami. Sice každá měla svůj život a teď i do práce měly od sebe daleko, ale zatím bydlí aspoň ve stejném městě. Už si ani nevzpomene, o čem přesně se bavily, probíraly kde co jako obvykle. Asi proto, že měly víc času, skončily i u vzpomínek na dětství. Nebo to byla ta básnička o berušce, co napsala jedna z nich a připomněla té mladší jedny konkrétní léta.

 

                                                       …………………………

 

    Jako malá, trávila prázdniny u prarodičů na vesnici. Do dneška vzpomíná, jak dědovi brzo ráno zvonil budík a musel vstávat k drůbeži a králíkům. Když se náhodou probudila dřív; později si i natahovala potají svého; po špičkách se vyplížila ven, dávajíc hlavně pozor, aby se neozvala vrzající podlaha. Na blátivém dvorku se tetelily kolem oždibané skromné jablůňky slepice. Nebály se jí, znaly už její hlásek. Drobnými prstíčky ryla v hlíně a házela ji na jejich peří. Měly je pak ještě hebčí. Nasypala jim zrní, nadrobila suché pečivo, třeba i vánočku, o které večer mluvila babička, že ráno dostanou.

    Jen když měla dědy za sebou držela ji v rukou a bavila se tím jak, se na ni vrhalo všech dvanáct. ,Dědííííí‘ volala, když ji začaly štípat i do rukou, ale vánočku hrdinsky nepouštěla.

    Dala i králíkům. Pak otevřela vrátka do zahrady, a vypustila slepice za lepší pochoutkou.   Časem to měla už tak vypočítané, že jen co se vrátila do postele, sotva do ní hupsla, ozvalo se na dědově stolku drnčení. Až si začal něco mumlat pro sebe a hodlal vstát, ozvala se:

,,Už nemusíš!“ Obrátil se a ještě na hodnou chvíli spokojeně usnul. Však jí to vynahradí.

    I ona se zachumlala se do peřin, v duchu se usmívala a bylo jí tak nějak teplo u srdíčka.

 

                                                        ……………………………

 

   Neodolala jsem a představa, že bych si tento, byť kratičký příběh, nechala pro sebe mne naprosto neuspokojila. Tak vyprávím dál a věřím, že zasáhne nějakou dušičku, která to ocení.

 

 

 


6 názorů

naira
07. 02. 2009
Dát tip
...po letech jedinou fakt dobrou...tos uhodla.. to se málokdy vidí, natož docílí....a já jsme za ni moc ráda...

diderotka
07. 02. 2009
Dát tip
nairo, mě tam vlastně nesedí ty poslední dva řádky. Vyprávíš to oni, a potom o sobě... ale příběh je hezký! Asi máš dobrou kámošku .-)

naira
07. 02. 2009
Dát tip
kámošku to dojalo...když jsme v podstatě přepsala co mi ten den vyprávěla.... že jsem si to tak pamatovala...;)

diderotka
07. 02. 2009
Dát tip
měla dědu za sebou... moc hezký příběh. Nejdřív mě zarazilo, že si natahovala budíka a zároveň zdrobněliny "dětský hlásek", ale pak jsem musela uznat, že děti jsou hodně, hodně chytrý, a když chtějí i šikovný :-)

naira
03. 02. 2009
Dát tip
díky..ani se mi to nehodí do povídek,ale nenašla jsem vhodnější kategorii..

moorgaan
02. 02. 2009
Dát tip
takova ze zivota.-))..vypravecska../*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru