O současné sekci kritiků 2. díl

O současné sekci kritiků – 2. díl

Celá současná diskuse o sekci kritiků a jejím významu jde poněkud mimo skutečnou podstatu věci. Místo snahy o pochopení problému v celistvosti, se rozbíhá k dílčím opatřením, která se týkají zlepšení práce „kritiků, ale  která ve skutečnosti situaci neřeší.

Klíčem k řešení stavu současné sekce kritiků je pochopení Písmáka jako sociálního systému, jehož dynamika je dána především motivacemi. Obecně můžeme konstatovat, že dynamika serveru „Písmák“ je dána třemi motivacemi, které se různou měrou prolínají a navazují na sebe:

1)      motivace po reflexi vlastní tvorby

-         prvním impulzem, který člověka motivuje k zapojení se do Písmáckého dění, je vidina anonymního prostoru, který umožňuje publikovat vlastní pocity, problémy, dojmy skrze do té doby „v šuplíku“ uložené texty

-         každý brzo přijde na to, že aby maximalizoval míru reflexe, musí být aktivním účastníkem „písmáckého dění“, psát kritiky, dávat tipy a případně diskutovat, čímž se dostáváme k základům další motivace

2)      motivace ke konfrontaci kvality vlastní tvorby s tvorbou ostatních

-         tvorba a publikování je na Písmáku monopolním prostředníkem sociálního kontaktu a reflexe. Proto se každý účastník „písmáckého dění“ dostává brzo do situace, kdy se obojí snaží maximalizovat jedním ze tří způsobů:

a) zlepšuje úroveň svoji tvorby a tím zvyšuje okruh svých čtenářů

b) stává se aktivnějším aktérem dění, čímž rozšiřuje okruh svých kontaktů

c) kombinace obou předchozích

-         ve všech třech způsobech dochází ke konfrontaci kvality, v prvním případě autor formuje svůj talent a případně se stává většinově uznávaným autorem a ve druhém je autor nazván „kýčařem, kterému dávají tipy jeho kamarádíčkové“ 

3)      motivace k sociálnímu kontaktu

-         při naplňování předchozí motivace, se účastníci „písmáckého dění“ rozdělí na ty, pro které je:

a)      podstatná literární kvalita a chtějí ji rozvíjet

b)      podstatné sociální prostředí Písmáka a možnost udržovat navázané kontakty

c)      kombinace obou předchozích

-         pro první skupinu je tvorba cílem a brzy si najde možnost uplatnit ji lepším způsobem, než na Písmáku. Pro druhou skupinu je tvorba prostředkem k udržování sociálních kontaktů s jinými obyvateli prostoru Písmáka.

-         bylo by pokrytecké tvrdit, že rozměr Písmáka jako komunity, nehraje v něm v podstatě rozhodující roli, domnívám se, že skupina, která kvalitu tvorby formuluje jako vlastní cíl, je ve výrazné menšině

Na základě předchozích formulací je možné celou populaci stratifikovat v duchu tzv. „Maslowovy pyramidy potřeb.“ Představme si Písmák jako pyramidu, která je rozdělena do několika pater. Aby kterýkoliv Písmák mohl obývat některé vyšší patro, musí být naplněna jeho potřeba, kterou definuje patro nižší.

Základna pyramidy – je dána potřebou anonymního prostoru, kde je možné publikovat své pocity, dojmy a problémy ve formě psaného textu různého typu

1. patro – je dáno potřebou rozšiřovat sociální kontakty a reflexi vlastní tvorby, tím vzniká potřeba konfrontace s jinými texty a potřeba prostoru k sebe prezentaci v podobě komentářů k jiným textům

2. patro – je dáno potřebou zkvalitňovat vlastní tvorbu případně potřebou být aktivní a udržovat tak své sociální kontakty a místo v komunitě Písmáka

3. patro – je dáno potřebou mít vliv na dění v Písmáku. V určitém okamžiku, kdy autor dosáhne buď kvalitou své tvorby, svojí aktivitou nebo obojím, určitého kreditu v komunitě Písmáka, získává možnost svými názory ovlivňovat dění v něm. Tato možnost má tři rozměry:

a)      uznávaný kritik ovlivňuje kvalitu tvorby na Písmáku

b)      uznávaný autor označuje dle jeho názoru kvalitní díla a tím je zviditelňuje

c)      aktivní člen komunity se silnými sociálními kontakty (někdy bez tvůrčích ambicí) ovliňuje sociální dění na Písmáku       

Všechny výše formulované potřeby jsou bytostným základem fungování Písmáka a na jejich naplňování je závislý jeho další osud. Tyto potřeby vyvolávají určité požadavky na velmi citlivá technická řešení. Pokud požadavky reflektovány nebudou, povede to k určitým formám anomie a apatie. Příkladem může být např. následujívcí uvažování:

„Proč psát někomu kritiku, když ten onen člověk, když mi to vrátí, tak je mi to vlastně k ničemu, protože životnost díla s dvaceti tipy je stejná jako díla s pěti tipy, prostě ve stejném čase zmizí z hlavního výpisu“

Tenhle příklad není o pokrytectví, pokrytectví by bylo, kdybychom podobný způsob uvažování vylučovali. Prostě je to jeden ze základních principů Písmáka a pokud ho neumožníme, tak Písmák vlastně kolabuje.

Je pravdou, že počet registrovaných uživatelů roste a roste také množství materiálu, který je obsahem Písmáka, ale jsem přesvědčen, že to není na překážku. Důležité je pochopit, jaké jsou motivace těchto lidí a jaký mají vztah k principům fungování Písmáka. Já osobně bych se vsadil o sud piva, že tyto motivace v základních rozměrech přetrvávají a jsou na počtu účastníků dění tady na Písmáku v zásadě nezávislé. Problém je jedině v tom, jak jsou tyto motivace reflektovány.

Co nefunguje?

1)      Není naplňována potřeba konfrontace s jinými texty, kdy životnost tipovaných (neznamená kvalitních) textů je stejná jako netipovaných, obojí prostě proklouzne hlavním seznamem

2)      Zlatý výběr nefunguje dostatečně jako místo, kde se ukazují kvalitní texty, protože sekce kritiků jej nedokáže funkčně zajistit, prostě nejsme schopni udělit tolik výběrů, podmíněných kritikami, aby zlatý výběr cirkuloval dostatečně zajímavou rychlostí

3)      Institut kritiky je chápán špatně. Kritika není nástrojem k třízení a výběrování děl, je to snaha zlepšit kvalitu, proto vyžaduje zcela jiný typ „seznamu“ než je Zlatý výběr, viz níže

4)      Je příliš malý počet lidí, kteří provádějí třídění, jsou špatně nastavena kritéria, dle kterých je tento počet utvářen. (Viz níže)

Opatření: 

1)      Je třeba nevymýšlet složité systémy fungování Písmáka, které budou závislé na energii několika lidí!

2)      Je třeba zachovat liberální ráz Písmáka, kdy díla zavedených autorů se primárně zobrazují ve stejném seznamu jako autorů nových. Pokud přistoupíme na model jakých si lig, bude se opakovat situace s dílnou, kdy nižší ligy nikdo nebude číst a žádné umělé mobilitní kanály mezi ligami nebudou fungovat.

3)      Je třeba oddělit institut kritiky od jiných druhů třídění. Psal jsem to již v předešlém příspěvku. Úzká skupina kritiků nemůže naplnit potřebu a motivaci zviditelnění různých textů. Kritika jako taková ve svém obecném smyslu má za cíl zlepšit kvalitu tvorby, ale ne ji roztřídit podle různých kritérií.  

4)      Je třeba rozšířit počet těch, kdo mohou udělit „výběr“. Ideální mi připadá například řešení, že každý, kdo je na Písmáku déle než jeden rok a napsal více než 3000 reakcí automaticky získává možnost udělit jeden výběr denně (neudělené výběry se ztrácí). Výběr se uděluje na základě vlastní subjektivní preference a nemusí být zdůvodněný, ale samozřejmě je o něm možné vést pod samotným dílem polemiku.

5)      Je třeba dát prostor různým formám třídění, aby Písmák neupadal do apatie a motivoval účastníky jeho dění k sociální směně.  Příkladem může být například:

a)      výpis nejtipovanějších děl (neznamená nutně nejlepších) dle čtenářů

b)      výpis děl, která dosáhla určitého počtu výběrů od těch, kdo mohou výběry udělovat

c)      výpis děl, ke kterým některý kritik napsal vážnou kritiku, ať už pozitivní nebo negativní, pokud to bude takhle na očích, lze na to kliknout a z kritiky se poučit

Všechny tyto výpisy by měly být paralelně vedle sebe na hlavní straně nad seznamem aktuálně publikovaných děl. Dojde tím k zajímavé konfrontaci.

6)      Je třeba si přiznat, že Písmák je komunita a že sociální kontakty jsou přinejmenším stejným hybatelem jeho dění jako touha po kvalitní tvorbě. Pokud se v nastavení Písmáka budeme snažit pouze o zlepšení podmínek pro tvorbu, tak zcela jistě zabijeme jeho minulou i dosavadní podobu.

7)      Je třeba zajít na pivo a netvrdnout u počítače J

A: