Přací

Moc Ti to přeju :c), já pojedu 13. února, třeba to zvládnu a budu moc příští sezonu na dýl :)

Dokonce lyžovánky, zítra ráno jedu na pár dní do Pece pod Sněžkou... už se moc těším...

To je pravda, to už jsem poznala, ale přeci jsou věci, které si sami se sebou srovnáme a toužíme po nich... třeba děti. A nemyslím to jako vyplnění místa, nebo důkaz toho, že se sebou neumíme, bojíme se, či nechceme být sami(y). Jsou to například biologické hodiny, které nám ženám tikájí výrazně rychleji a občas nám nedovolí si tak krásně užívat sebe samu... ale ve své podstatě máš pravdu. Děkuji za odpověď na otázku. Krásné sněhovánky...

Ne, nejde o touhu… je to otázka pokory a víry, že čas se naplní tehdy, až bude třeba. Důležitá jsi Ty a ne On. Žiješ svůj život a ostatní lidé buď přicházejí a odcházejí, anebo zůstanou… Důležitá jsi pouze jen Ty a ne nějaký vztah… Jeden z nejnáročnějších vztahů je ten, který máme sami se sebou. Ne každý dokáže sám se sebou vydržet. Je třeba hledat odpovědi uvnitř nás… a ne okolo nás… i když většinou je tomu právě naopak: „bojíme“ se sami sebe a proto se snažíme o vztahy s ostatními lidmi. Až se naučíš být sama se sebou, až se naučíš milovat sama sebe, vážit si sama sebe, až budeš znát svou pravou hodnotu, potom už nebudeš čekat, ale spíš bránit svou vlastní „samotu“ a velmi pečlivě si vybírat, komu vůbec dovolíš, aby ji mohl sdílet s Tebou...

synáček: jak léta jdou, spíš mě napadá, že odříkaného chleba, největší krajíc... myslíš, že silná touha to změní ?

ale aspoň chce vydržet...

Nezanamená to, že to vydrží...

To chci taky! Proč se to nemůže stát mně? Já potkávám jen kruté (i když ne jejich vinou) stvoření, které mě zanechají s vždy o něco menším kouskem srdce...

Díky vám... kéž by to tak jednou v životě došlo naplnění... o kterém píše synáček...

Držím palce :-)

:o)

To ano, jen občas je potřeba, aby ta touha byla oboustranná, doufám, že je a bude. Děkuji za zastavení a písmenka.

Na konci každé (skutečné) touhy bývá naplnění... Je moc krásná...*