střípek z divadla Nó

..dobry obraz! .. *

Proč je to haiku?

Mně se třebas nelíbí to přirovnání. Vysvětlování jako do haiku nepatří. Všimni si, že Bašó nikdy nevysvětluje. On prostě říká. A ohromuje. Přinejmenším sebe. Navíc stromy jsou, pokud kulisy, jakože v roli kulis jsou vždy, když nejsou v roli hrdiny, nehybné, což kulisy bývají také, čili vidím takové ztrojení jakože. Úplně by stačilo říct: Stromy - člověk odhazuje sníh Nebo alej, nebo třeba stromy ráno. Jediný člověk je taky navíc, je jasný, že je jediný. Navíc čistě jazykově klíčové slovo je asi člověk, nikoli jediný, myslím. Dnešní ráno, inu, jaké jiné než dnešní, ostatně asi by chtělo zdůraznit spíš vazbu člověk-ráno-odhazování sněhu, protože o to v tomhle haiku jde především? Ale nejvíc mi asi vadí to přirovnání, to mi přijde úplně mimo smysl toho, čím má haiku být. Avízo popudlivé Nicollette.

Zvrhlík: z tvé strany beru jako relevantní připomínku na stručnost - vyjádřenou počtem slabik. To skutečně může být kritériem v posuzování "haikovosti". S 24 slabikami můžeš toto haiku považovat za "ukecané". :) Ačkoliv nejsem zastáncem dlouhého haiku, tohle bylo napsáno právě takto. V jiné podobě ztrácí ducha. Pokud jsi purista, pak si ho můžeš nazvat miniaturou. .-)

nádhernej obraz, přitom taková obyčejná věc:)*

Nicollette, nemohu chválit "haiku", které haiku není. "Kulisy rána" jsou metaforou. Proto do haiku nepatří. Bašó: zde je otázkou překladu, k čemu se váže "píseň". Zda k "pavoukovi" či k "podzimnímu větru". Co když tu píseň za pavouka zpívá vítr? :-) Issa: opět je otázkou, je-li přesně přeložen poslední verš. Mohou vrány "šťastně krákat"? Nezdá se nám to jen?

Zkrátka toto haiku o 24 slabikách (a to nepočítám kireji - pomlčku) mi přijde příliš ukecané. Obzvlášť, když minimálně tři slova lze bez větších změn významu zcela vypustit (myšlena 3 adjektiva). Stručnost je alfa a omega haiku, ještě víc než u epigramů... Když jsme u toho srovnávání: Kumo nanto oto nanto naku aki no kaze 15 slabik Jakým hlasem a jakou píseň zpíváš, pavouku? Podzimní vítr. 19 slabik A vezmu si ještě jeden příklad, Kobajaši Issa píše: "První sníh - vrány v Kasai šťastně krákají" 12 slabik

Nicollette: Aby ti to to nepřipadalo založené na ničem. Tak aspoň něčím (netvrdím, že bůhvíčím) to podložím... :) Například tímto: Kvůli krátkosti básně bude často subjekt (ve formě osobních zájmen) vynechán. Příslovce a přídavná jména budou rovněž – podle možnosti – opomíjena. I. Teiko zdroj: http://www.haiku.bloguje.cz/554368-o-haiku.php Co ti přijde legračního na obdobném tvrzení, že např. do epigramu nepatří rozsáhlé líčení krajiny nebo sálodlouhé patetické vyznání lásky? Jsou prostě věci, které do haiku nepatří buďto vůbec nebo se s nimi musí zacházet velmi opatrně.

Armand: Odkdy má haiku název? :) Nebudu se hádat. (Možná :) ) Ale je zřejmé, že každý z nás dvou považuje haiku za něco jiného. A něco jiného v něm hledá a něco jiného od něj očekává. PS: To, že je něco nějak překládáno, ještě nemusí znamenat, že je to přeloženo dobře. Tím netvrdím, že to nutně musí být přeloženo blbě.

Zvrhlík, Paulart: Zvrhlík a Paulart: vážím si vašich názorů, úhlu pohledu, ale nesouhlasím. Dovolím si uvést příklad, který odpoví vám oběma: Kumo nanto oto nanto naku aki no kaze To je Bašóovo haiku, které znamená: Pavouk s jakým zvukem s jakým hlasem podzim větru a překládáno je jako: Jakým hlasem a jakou píseň zpíváš, pavouku? Podzimní vítr. A vezmu si ještě jeden příklad, Kobajaši Issa píše: "První sníh - vrány v Kasai šťastně krákají" "kulisy dnešního rána" do haiku patří stejně jako "píseň pavouka". Označují stejnou věc, poukazují na stejný bod: tím je ticho ve kterém je projeveno právě to co je. U Bašóa to je podzimní vítr. U mě to je člověk odhazující sníh. Co se týče kulis - tak ne náhodou jsem haiku nazval "střípky z divadla Nó". Pokud máte povědomí o podstatě a formě divadla Nó, pak porozumíte hříčce, která se skrývá v těch kulisách. Ještě zbývá zaposlouchat se opravdově do "dnešního rána - jediný člověk". Jedná se o právě dnešní ráno a o právě jediného člověka. Nebude a není žádné jiné ráno mimo toto dnešní ráno. To je třeba dobře prozkoumat. Dnešního rána není na světě jiný člověk, než právě tento člověk (přestože logicky může existovat ten, který se dívá a ten který odhazuje sníh, logicky může existovat i muž nebo žena). Ve skutečnosti tam nejsou dva, jen jediný. Nakonec jediné co se děje, je odhazování sněhu. Je to velmi prosté. Celá ta analýza neprobíhá, je v jediném okamžiku intuitivně zachycena. Tak vzniká haiku. V haiku korejských zenových mnichů se navíc často objevují metafory - např. měsíc, bílé světlo. Zde tak může posloužit i obraz sněhu. Metaforicky poukazuje na čistotu mysli, okamžiku (tj. osvícení). Jak dokazuje i haiku Kobajašiho Issy, mnoho lidí se u nás mylně domnívá, že metafora do haiku nepatří. Podstatný je duch haiku, z něho je odvozena forma. Formu je možno formalizovat, popsat (vzhledem k minulosti). Nicméně setrvávat u ní a trvat na ní znamená být svázán minulostí. Duch nikde nezůstává, ani u formy. Tolik k haiku. Vaud: ippon je mi víc než výběr, dík! :)

aha.. a už je mi taky jasný, proč ta strhující kritika. oba píšete haiku a řevnivost vám asi nedovolí pochválit haiku někoho jiného :)))) nebo možná ne, ale takhle to bije do očí nejvíc

mně tvoje kritika připadá naprosto postavená na ničem (nehledě na to, že si ji autor nežádal). neřekl si nic, kromě vlastních pocitů a ty můžeme mít jakékoliv... třeba takové, že nám to přijde jednoduché a úžasné. například tvoje výtka k adjektivu jediný mi přijde lichá. to slovo tam neni proto, že seš hňup kterej neumí počítat, ale pro zdůraznění toho faktu kupříkladu. samozřejmě že člověk je jeden. ale jediný člověk, to už zní jinak. haiku nerozumím. vůbec. ale vím, že šťourat se můžeš v lecčem a nic nemusí obstát pokud nechceš. jenom bych, když už, chtěla vidět argumenty, které mají hlavu a patu a né výroky typu - tohle do haiku nepatří. vždyť to je děsně legrační... mně se na týhle věci líbí název a kulisy. jiný směr. ale tip teda nedam, to ne :)))

Na apoetické haiku přespříliš (pseudo)poetické. Souhlas s Paulart. Slovo jediný je nadbytečné. Je-li použito slova člověk v singuláru, rozumí se samo sebou, že se jedná o jednu osobu... nehybné kulisy - kuslisy se většinou nehýbou... dnešní - haiku se většinou vztahuje k přítomnosti, takže dá rozum, že to nejspíš nebude ráno včerejší ani zítřejší Celý pokus o haiku je zamořen adjektivy. Celé je to přeadjektizováno. Slova nehybný, dnešní a jedniný zabírají v textu příliš mnoho místa vzhledem k jejich významové hodnotě pro text jako celek. Tedy je vhodné je v tomto případě zcela vypustit.

"Nehybné kulisy dnešního rána" do haiku nepatří. Motiv jediného člověka v aleji třeba je pěkný, kontrast jeho odhazování sněhu a nehybnosti kmenů zachyceníhodný. Ale jak? Aby to nebylo polopatě?

*

Příjemně jednoduché*...

a co na to pan Joo?

Mně to přijde tak podivně nasekaný...

Nádhera! Má to atmosféru. T******

*

vidím ten střípek, když se nadechnu...

podařené

*

moc fajn n-ippon!*