Je tolik zimních příběhů

> ...vždycky jsem tu průsvitnou holčičku litovala Já taky. Ale pak přišel čas přemýšlet, jak jí pomoci. Byla mi tolik podobná...

Původně tam byla...ta Sněhurka...pak jsem ji smázla :-) bylo to moc ,,pohádkový"...tu pohádku znám...vždycky jsem tu průsvitnou holčičku litovala.

Z první sloky cítím (ne)určité obavy. Druhá sloka mi okamžitě připomene pohádku O Sněhurce (tu původní, bez trpaslíků, o devčátku, jenž si dva starší manželé, nemohouce mít vlastní, uplácali ze sněhu; ona jim pak Sněhurka s jarem roztála -- takže to vlastně taky byla taková mrazivě-zimní láska). Třetí sloka je smíření -- s čím, to přesně nevím, ale zdá se mi, jako by ses i na to zmiňované léto taky...: Těšila a zároveň se ho bála. A líbí se mi to.

Moc se mi líbí *

Ochladí podzim letní lásky s mlhou je odnes špačků křik, zabalím verše do otázky a podepíšu: Nostalgik

i mně se líbí tahle nálada zimní s příslibem horkého léta *

* krásně napsané a krásně prožité

Poslední sloka je nej...*

hlavně aby zase nepřišly povodně a nespláchly toho do těch moří víc, naž jen pár zimních příběhů .. :-)

příjemné *

Fajn, zjarnieva sa.*

..../*

Hleďmež, jdeš na to již od zimy, žádná letní romantika do podzimna. Nicméně kontrast mezi lavinou a něžnou parou(Jirka Stevensonův by zajásal) naznačuje, že prvotní potíže jsou téměř zdolány.

Hm...tebe to jaro ale bere :-) *

milé a jemné*

hezounké

Tohle je přesně ten typ veršů, které mi dělají dobře: přirozeně plyne řeč, bezvadný rytmus, vynalézavý rým :-)))******

:o)