Lístek

Z koruny dubu lístek spadl.
Hnán bouří ve step stále dál,
tak horkem, hořem uvadal.

U moře Černého mladému platanu šepotá
a větve jeho laská vítr – rajský
to pták pro slávu careviče.

A poutník ke kořenům na kolena padl

s úpěnlivou prosbou o přístřeší:

„Jsem předčasně stár a daleko od domova
sám, bez cíle světem už dlouho

a bez stínu umírám.

Slyšel jsem nemálo moudra i krásy,
přijmi je za své,
nebudou rušit tvé vlastní smaragdové hlasy.

„Co já s tebou?
Se zašlou slávou?

Já dávno hluchý zpěvem vzletným.

Jdi, nechci tebe znáti!

Já sluncem milován, jen jeho jsem leskem.

Už dotkl jsem se nebe
a kořeny moje chladí moře.