Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

U Caroly

14. 03. 2009
9
16
2764

KOULE SPECIÁL

    Noc předtím, než odjel do Londýna, se Richard Mayhew příliš nebavil.Vlastně zpočátku ano: bavil se,když si četl pohlednice na rozloučenou od přátel, bavil se, když ho objímala řada ne zcela nepřitažlivých slečen, s nimiž se znal,bavil se,když poslouchal varování o zlech a nebezpečenstvích Londýna, a bavil se,když mu kamarádi předávali velký bílý deštník s mapou londýnské podzemky, na který se složili.Bavil se, ještě když pil prvních pár půllitrů piva,ale pak s každým následujícím půllitrem si uvědomoval,že se baví míň a míň.A nyní seděl na chodníku před hospodou v malém skotském městečku,třásl se a zvažoval,zda by bylo lepší se vyzvracet nebo se nevyzvracet.A nebavil se ani trochu.
    Nicméně druhý den ráno nasedl s cestovním kufrem do rychlíku a uvažoval,jaké to bude v Londýně.Velkoměsto na něj zapůsobilo tak, jako obvykle působí velká města na“venkovské balíky“.Všude plno lidí a rámusu.Připadal si malý a nic neznamenající.Ještě že měl adresu svého podnájmu a strážníci ho k ní postupně, ale spolehlivě donavigovali.
    Starý bytelný činžák působil solidním dojmem.Vystoupal do druhého patra a zazvonil u dveří s jmenovkou Carola Smithová.Otevřela mu štíhlá stará žena s velkýma zářícíma očima.Pozvala ho dál do tmavé předsíně a hned se ho zeptala:“Jste evangelík,viďte, řekli mi to.Kdybyste nebyl, nemohla bych vás ubytovat, u mne bydlí jen evangelíci.“Ujistil ji,že je opravdu evangelík a vstoupil do rozlehlé kuchyně,která ovšem Carole sloužila i jako obývací pokoj a ložnice.Pak mu Carola ukázala jeho pokojík.Uprostřed stropu visela starobylá plynová lampa,která se zapalovala i zhasínala zatáhnutím za šňůru.Postel,stůl, židle, skříň a žádná kamna.Carola mu četla myšlenky:“Nebojte se, nebude vám zima.Když zatopím v kuchyni, malý pokojík se taky vyhřeje.“
    Teď se pomodlíme za to, aby se vám v Londýně líbilo a aby se vám dařilo v novém zaměstnání.Neodporoval, cítil, že Carole se nedá odporovat.Pak dostal horký čaj a koláč.Caroliny oči zářily laskavostí.“Ničeho se nebojte,Richarde.Já vás budu mít ráda, vím to.Můžete mne mít také rád,chcete-li.Když se lidé mají rádi,svět za zdí jim neublíží.“
      Když se setmělo,odešel Richard do svého pokojíku.Slyšel Carolu, jak ještě chvíli přechází sem a tam a pak uléhá do vrzající postele.Sedl si na židli k oknu a díval se přes ulici do oken jakési tiskárny.Tiskli tam barevné reprodukce.Barvy se daly rozeznat,ale co je na obrázcích ne.Prožíval smíšené pocity.Stesk po domově,očekávání příštích událostí,kterých se trochu bál, ale zároveň se na ně těšil.Hlavně byl ale plný Caroliny bytosti,její upřímnosti a bezprostřednosti.Budu ji mít rád jako matku,sliboval si.A když se lidé mají rádi, svět za zdí jim neublíží…..šeptal si Carolina slova uléhaje do postele.Jeho poslední myšlenka před spaním byla,že pobyt v Londýně mu začal vlastně velmi příjemně.

16 názorů

jejdavilda
18. 03. 2009
Dát tip
*

Janina6
18. 03. 2009
Dát tip
Má to atmosféru. Čekala bych nějaké pokračování. Kdyby to byl začátek delší povídky, těšila bych se na čtení. Ovšem očekávala bych nějaké "ale" v té idylce... :-)

Děkuji všem za návštěvu.Povídkář chtěl říci,že hlavní jsou kdekoli dobří lidé."Pomodlíme" v povídce nemělo být v uvozovkáck,vždyť paní Karla se modlila doopravdy.Snažím se dělat ty mezery, někdy holt zapomenu

martinez
15. 03. 2009
Dát tip
no, opravdu je to úplně jiný než to moje :oD a jdu se podívat po dalších - vyhlížela jsem je už od včerejška ale nenašla - asi proto že mimořádně nejsou sjednocené názvy :o)

opravdu,líbí se mi moc,jaks to napsala

Spletla jsem se,ulice byla Vyšehradská číslo 2,bylo to poměrně blízko vyšehradského železničního mostu,stojí-li ještě.

Díky všem za návštěvu,jsem ráda, že jsem Carole-paní Karle mohla věnovat vzpomínku.Opravdu brala na byt jen evangeličky,u mne udělala výjimku, byla jsem bez vyznání.V tom mrňavém pokojíku jsme bydlely dvě studentky,bylo to v Praze,ve Vršovické ulici,blízko viaduktu.TEn večerní pohled do tiskárny mne vždy fascinoval i ta plynová lampa.Když kolegyňka rýsovala své technické výkresy, stáhla si ji až nad papír.

vesuvanka
14. 03. 2009
Dát tip
Haničko, příběh jsi napsala moc hezky a velmi živě :-))) TIP

to je moc krásné,Haničko

Diana
14. 03. 2009
Dát tip
Ty nezklameš. Moc mne to oslovilo. T***

Jaj vtak to muselo byť už dávno...muselo to byť naozaj super, keď si pamätáš na to aj napriek vodám, ktoré už dávno pretiekli Vltavou a času, ktorý už hodiny na stene dávno odtikali od vtedy. Je dobré spomínať na pekné veci, na ľudí...ktorí nam pomohli, alebo boli len nežní a milí.

Milý Johanne,dík za tak rychlé ocenění.Popsala jsem pouze,jak jsem sama v roce 1953 nastupovala do podnájmu v Praze u milé paní Karly Škvorové.Bylo to tam prima

Hanička prešla na poviedky...táto sa jej obzvlášť vydarila...neviem, či Hanička len tajila pred nami túto svoju kvalitnú stránku svojho JA...alebo išlo zo strany Haničky len o pokus...ak išlo o ten druhý prípad...tak to bol veľmi podarený pokus...veľmi sa mi páčila...preto tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru