Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Šedý život Richarda Mayhewa
datum / id14.03.2009 / 314561Vytisknout |
autormartinez
kategoriePovídky
upřesnění kategorieK.O.U.L.E.
sbírkapříběhy,
zobrazeno4088x
počet tipů17
v oblíbených0x
zařazeno do klubůK.O.U.L.E.,
Prolog
.
originál neznám a povídky psát neumím, ale řádka je třeba poslouchat :o)
.
Šedý život Richarda Mayhewa
.
Začalo to vlastně jako recese. Richard Mayhew jednou před kolegy prohlásil, že už má toho jejich maloměsta pokrk a že má v úmyslu přestěhovat se do Londýna a začít tam znovu, s prací a vůbec celým svým životem. Chtěl jen, aby se spolu s ním zasnili, popustili uzdu fantazii a zapomněli na pravidelný stress koncem týdne a na šedivě nudné pracovní dny, které tomu hektickému tempu před víkendem předcházely. Vyšlo mu to, všichni se do snění zapojili – začali si všímat inzerátů s nabídkou volných míst, přinášeli do kanceláře katalogy realitních kanceláří, sepisovali seznamy PRO a PROTI, vytvářeli různé grafy a tabulky, do kterých nakonec kromě údajů o zaměstnání a možnostech bydlení, zaznamenávali i dívky a ženy, které vylovili z hromady inzerátů na seznámení... Tehdy Richard Mayhew ke svému velkému překvapení zjistil, že už si vybral a že z recese se stala realita...
.
Noc předtím, než odjel do Londýna, se Richard Mayhew příliš nebavil. Vlastně zpočátku ano: bavil se, když si četl pohlednice na rozloučenou od přátel, bavil se, když ho objímala řada ne zcela nepřitažlivých slečen, s nimiž se znal, bavil se, když poslouchal varování o zlech a nebezpečenstvích Londýna a bavil se, když mu kamarádi předávali velký bílý deštník s mapou londýnské podzemky, na který se složili. Bavil se, ještě když pil prvních pár půllitrů piva, ale pak s každým následujícím půllitrem si uvědomoval, že se baví míň a míň. A nyní seděl na chodníku před hospodou v malém skotském městečku, třásl se a zvažoval, zda by bylo lepší se vyzvracet, nebo se nevyzvracet. A nebavil se ani trochu.
.
Najednou se té změny začal bát. A když se bál, když se Richard Mayhew hodně bál, vždycky to první vzdal žaludek a tak vmžiku zvracel jako ještě nikdy předtím. A pak mu bylo mnohem lehčeji než kdy předtím, jako by s obsahem jeho žaludku odešel všechen strach, nejistota a celá jeho nepříliš vydařená  minulost. Papírovým kapesníčkem si očistil potřísněné špičky bot, dalším si otřel ústa a posledním si důkladně otřel zpocené čelo a dočistil ruce. A protože mu to přišlo symbolické, nechal je zmuchlané spadnout do svých zvratků a důstojným krokem odešel na první ranní vlak do Londýna. A plný nenadálého optimismu si ani nevšiml svého stínu, který se za ním vznášel a najednou rostl, tmavl až postupně nabyl strašidelně gigantických rozměrů...
.
Uběhlo několik měsíců a život Richarda Mayhewa zářil navzdory těžké londýnské mlze, která se tak často snoubila s kouřem a všemi ostatními zplodinami velkoměsta, že nad městem skoro nepřetržitě visela neproniknutelná hustá opona smogu. Nad městem se vznášelo zlo, bylo cítit, bylo ho vidět, psalo a mluvilo se o něm ve zprávách. A hlavně se všude šeptalo o tom, že to zlo tu nebylo odjakživa, všichni si ještě pamatovali, že to bývalo i jinak. Jen Richard Mayhew byl ochotný se s kýmkoli až do krve přít o tom, že to vnímal hned od svého příjezdu. Snad si to podvědomě spojoval s tou obrovskou, nevysvětlitelnou (a zatím také nevysvětlenou) tragédií, ke které došlo právě v den jeho odjezdu do Londýna. Celé městečko zmizelo, jako by strávilo samo sebe, nezbylo ani stopy po místě, které tu po staletí rostlo, žilo a dýchalo spolu se svými obyvateli, nezbylo vůbec nic... jen husté neproniknutelné šedo. Richard Mayhew si tehdy jen pomyslel, jaké měl štěstí a protože to byl odjakživa spíš sobecký parchant, lehce to vytěsnil ze své mysli a dál si budoval ten skvělý, nový, zářivý život. Neměl žádné problémy, každou překážku lehce překonal a žena, o které už si ani nepamatoval, jak se s ní vlastně seznámil (a díky komu), ta žena byla ozdobou jeho domu, současnosti, a jak věřil, i budoucnosti. Nemiloval ji, jen ji ve svém životě nemohl a nechtěl postrádat.
.
Po dalších pár měsících byl strach v Londýně až hmatatelný, občas se stalo, že auto, které chtělo odbočit do některé z ulic nebo uliček, narazilo do zdi tvořené pružnou šedou hmotou... člověk sahající po klice vnořil ruku až po loket do toho šedého, kašovitého slizu... občas cestující nemohli nastoupit nebo vystoupit tam, kde chtěli, protože to NĚCO vyplnilo dveře autobusu... Londýňané začali propadat depresím, kdo mohl, stěhoval se na venkov. A Richard Mayhew jen kvetl a stoupal na pomyslném společenském žebříčku s lehkostí přímo úměrnou rychlosti houstnutí té šedé hmoty... Jeho žena byla den po dni bledší a křehčí... vytrácela se mu před očima, takže Richarda Mayhewa ani nepřekvapilo, že se mu před nimi jednoho dne rozplynula. Pocítil v tom okamžiku, jak do něj vstoupilo obrovské množství energie a všechno kolem něj se rozzářilo. A za zády mu vyrostla pevná šedá zeď...
.
Londýn už mu přestával stačit, přestával stačit jeho ambicím, Richard Mayhew zase pročítal inzeráty a prohlížel katalogy. Tentokrát ale úplně sám. Nadešel den, kdy měl vybráno a v kapse letenku do New Yorku. Když si v kavárně na Heathrow dal poslední kávu, nechtělo se mu zvracet ani trochu...
.
Po příletu na JFK ho na novinových stáncích uvítaly palcové titulky křičící do světa, že Londýn nečekaně a náhle zmizel z povrchu zemského... Richard Mayhew zářil a nebe nad New Yorkem se zničehonic nezvykle zatáhlo...
.
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.03.2009 00:48:23dát kritice tippalino8
super, veselé, takto pred spaním :)
26.03.2009 16:01:00dát kritice tipřádek
Rozhodně nemám v úmyslu Tě urážet :)
26.03.2009 15:59:21dát kritice tipmartinez
včil tak ňák přesně netuším esi být hrdá nebo uražená... pár let počkám a uvidím :o)
26.03.2009 15:56:39dát kritice tipřádek
Kdybys byla moje dlouholetá dobrá známá, řeknu Ti teď, že seš blbka ;) Ale pač se neznáme, tak se jen uchechtnu ;)
26.03.2009 15:42:44dát kritice tipmartinez
martinez - potěšitelka :o)
26.03.2009 15:34:57dát kritice tipřádek
zbytečně skromná :) Moc jsi mě potěšila :)
26.03.2009 15:33:22dát kritice tipmartinez
no připadalo mi to jako skoro, no... takže úplně? no to koukám! :o)
26.03.2009 15:28:32dát kritice tipřádek
jaký skoro? :)
26.03.2009 15:17:15dát kritice tipmartinez
ó... a dokonce mám žlutou! a skoro sem uspokojila řádka, jupííí! :o)
díky
26.03.2009 14:23:57dát kritice tipřádek
:-) Nato, že neznáš originál, ses až nečekaně strefila do jeho žánru. Bavil mě začátek, po citovaném odstavci však trochu měníš styl. V tak krátkém útvaru to poněkud vyčnívá. Z počátku poměrně popisuješ detaily, k čemuž Tě patrně svádí samotný úryvek, v druhé půlce se snažíš obsáhnout celek příběhu, který je poměrně rozsáhlý a proto už na detaily nezbývá místo.

V každém případě se Ti podařilo poměrně s lehkostí vzbudit ve mně zvědavost a následně i nespokojenost s tím, že povídka už končí.

Zajímavě zpracované téma, velmi oceňuji i to, že jsi jako jediná dala úryvek do textu, ne na začátek, či dokonce do prologu, jak to udělali mnozí jiní a tím se trochu vyhnuli práci se začleněním.

Děkuji :)
20.03.2009 19:14:18dát kritice tipjejdavilda
ano, když mohou být pysky, proč ne průpisky
20.03.2009 19:11:24dát kritice tipVT Marvin
no vida a máme tu řešení - proč by nemohla být vážná próza "průpovídka" - vyčistil by se tim ten bordel, pardon balast, v povídkách :)
20.03.2009 19:06:40dát kritice tipjejdavilda
no vida, konečně bych se zas po pár hodinách cítil jako král
20.03.2009 18:18:28dát kritice tipmartinez
a já mám taky nějaký průpovídky, tož ta kategorie by se šikla :o)
20.03.2009 15:51:26dát kritice tipjejdavilda
a tak to snad ani ne, to už jsem i když v jiných oborech :-)
20.03.2009 15:46:48dát kritice tipVT Marvin
takovou kategorii mám, ale je neveřejná - ach tak, ty toužíš slavným býti!
20.03.2009 15:43:14dát kritice tipjejdavilda
takovou kategorii nemáš, to bych tam byl sám a bylo by mi smutno
20.03.2009 15:42:18dát kritice tipjejdavilda
tak tak, kór, když ty velké cíle nebo sny jsem si už splnil, tak proč se už jen nebavit, že jo
20.03.2009 15:42:02dát kritice tipVT Marvin
Můžu tě zařadit mezi své oblíbené prů-povídkáře, jestli chceš! :P
20.03.2009 15:40:16dát kritice tipVT Marvin
ach pardon cilem, blbe ctu - jinak dobra zivotni filozofie, neco ve smyslu, kdyz mas hlad, ber sousto po soustu nebo ti bude spatne :)
20.03.2009 15:37:57dát kritice tipjejdavilda
cílem , ne snem. Kladu si málé céle , ale zato furt. Všechno začíná desetníkem strýčka Skrblíka
20.03.2009 15:30:08dát kritice tipVT Marvin
chmm, životním snem? proč zrovna já? taková malá povídkářská rybka...
20.03.2009 15:29:03dát kritice tipjejdavilda
VT, nepíšu povídky a právě proto je mým životním cílem bys mě zařadil mezi povídkáře. Kdybych je psal, tak to ztrácí smysl, to bys mě tam zařadil, to by bylo jednoduché
20.03.2009 10:55:31dát kritice tipVT Marvin
jsem na roztrání... :D

jejdo, copak ty píšeš povídky?

taky chci Krakatit skouknout po dočtení knížky to budu vidět jinak, navíc si film už vůbec nepamatuju - Temné slunce je proti tomu údajně odfláknutý brak, oboje toči Vávra, ale to druhý patrně byla politická objednávka, nešel do toho s citem, já si ani nedovedu představit Brzobohatého v roli Prokopa
19.03.2009 23:00:38dát kritice tipjejdavilda
nedá se nic dělat. Půjdeš pod most
19.03.2009 22:53:21dát kritice tipmartinez
jak ty ho tu máš?!? já ho tu mám!!! napřed se zabydlel uran u koníka, včil zas ty tu... co já nebohá, kam já hlavu složím?! :oD
19.03.2009 22:34:30dát kritice tipjejdavilda
a tak já ho viděl asi před měsícem, teď to zkusím s Temným sluncem, , což je jinak pojatý Krakatit.
Když už tě tu mám Velký tvrdý Marvine, zařadíš mě mezi své oblíbené povídkáře?
19.03.2009 11:05:11dát kritice tipVT Marvin
Tys vydal! Bože! (Zrovna dočítám poslední stránky Krakatitu...)
19.03.2009 00:14:25dát kritice tipjejdavilda
řádek už chlap není, věnouval koule ve prospěch lidstva
17.03.2009 14:16:21dát kritice tipVaud
skvely*
16.03.2009 19:16:51dát kritice tipJanina6
Originál znám, ale tohle je super!!*
16.03.2009 13:37:30dát kritice tipVT Marvin
tak, měl by si ty svoje-naše koule víc hlídat! :o)
16.03.2009 13:28:39dát kritice tipmartinez
nemusíš už... a poslala sem aj avi řádkovi odsud - ať se k tomu postaví jako chlap! :o)
16.03.2009 13:16:08dát kritice tipVT Marvin
tak já to smažu?
16.03.2009 13:08:49dát kritice tipmartinez
nejsu žádná nicka!!! a na tři :oD
řádek ju udělá - my asi nemožem jako řádkoví členi...
16.03.2009 12:50:33dát kritice tipVT Marvin
tak já to smažu?
16.03.2009 12:48:36dát kritice tipVT Marvin
no dyť to povídám :) já si myslim, že tam tu kategorii řádek neudělá, takže takhle si toho aspoň někdo víc všimne, a když udělá, tak to přendá

ježišmarjá, ty jsi na dva nicky najednou!?!!!
16.03.2009 12:47:25dát kritice tipmartinez
no trošičku va, ale fakt jen trošičku :oD
16.03.2009 12:46:37dát kritice tipmartinez
no ale koukám tys tu kategorii taky nenašel - šupnuls to do kinematografu :o)
16.03.2009 12:45:56dát kritice tipVT Marvin
ona tam ta kateghorie neni, ale to snad neva, ne? :)
16.03.2009 12:44:58dát kritice tipmartinez
co já?! to absurdno se pustilo do mne!!! :o)
a dík - já už koukala že to do klubu zařadím ale nenašla sem kategorii...
a Robinii taky děkuju :o)
16.03.2009 12:20:20dát kritice tipVT Marvin
řadím do klubu tedy
16.03.2009 12:19:08dát kritice tipVT Marvin
ten styl úryvku byl poměrně hezky zachován, ale je to pro mě těžko uchopitelný text, musel bych se více soustředit, ale jo chápu - ale že jsi se pustila do takového absurdna? *
16.03.2009 07:51:59dát kritice tipRobinia
Moc povedené :-)
15.03.2009 18:24:16dát kritice tipmartinez
esi nám to nevypovídá o autorech... :o)
díky
15.03.2009 17:52:12dát kritice tiphana kupčíková
TIP.Já jsem Richardův příjezd do Londýna pojala idylicky a ty zas fantasmagoricky,ale je to dobré.
15.03.2009 13:25:14dát kritice tipmartinez
díky vám tu - já su děsně ráda že to vůbec někdo přečet... já sama se k povídkám chovám nekulturně a většinu sabotuju... su na jejich čtení na netu líná :o)
15.03.2009 13:02:11dát kritice tipthalina
Jo celý je to povedený,ale víš co se mi líbí nejvíc? Jak se ti povedlo z toho"povnného"úryvku chytit ten styl psaní a držet se ho od začátku do konce. Moc povedené.
15.03.2009 00:41:01dát kritice tipHoravin
* Zajímavě a psychologicky dobře vystavěné téma myšlenky: za spálenými mosty umírá naše dětství.
14.03.2009 21:55:32dát kritice tipraja
Zajimavý, to každopádně. Něco takovýho bych od koníka nečekala*;)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.