Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Šedý život Richarda Mayhewa

14. 03. 2009
17
50
4508
Autor
martinez

. originál neznám a povídky psát neumím, ale řádka je třeba poslouchat :o) .

.
Začalo to vlastně jako recese. Richard Mayhew jednou před kolegy prohlásil, že už má toho jejich maloměsta pokrk a že má v úmyslu přestěhovat se do Londýna a začít tam znovu, s prací a vůbec celým svým životem. Chtěl jen, aby se spolu s ním zasnili, popustili uzdu fantazii a zapomněli na pravidelný stress koncem týdne a na šedivě nudné pracovní dny, které tomu hektickému tempu před víkendem předcházely. Vyšlo mu to, všichni se do snění zapojili – začali si všímat inzerátů s nabídkou volných míst, přinášeli do kanceláře katalogy realitních kanceláří, sepisovali seznamy PRO a PROTI, vytvářeli různé grafy a tabulky, do kterých nakonec kromě údajů o zaměstnání a možnostech bydlení, zaznamenávali i dívky a ženy, které vylovili z hromady inzerátů na seznámení... Tehdy Richard Mayhew ke svému velkému překvapení zjistil, že už si vybral a že z recese se stala realita...
.
Noc předtím, než odjel do Londýna, se Richard Mayhew příliš nebavil. Vlastně zpočátku ano: bavil se, když si četl pohlednice na rozloučenou od přátel, bavil se, když ho objímala řada ne zcela nepřitažlivých slečen, s nimiž se znal, bavil se, když poslouchal varování o zlech a nebezpečenstvích Londýna a bavil se, když mu kamarádi předávali velký bílý deštník s mapou londýnské podzemky, na který se složili. Bavil se, ještě když pil prvních pár půllitrů piva, ale pak s každým následujícím půllitrem si uvědomoval, že se baví míň a míň. A nyní seděl na chodníku před hospodou v malém skotském městečku, třásl se a zvažoval, zda by bylo lepší se vyzvracet, nebo se nevyzvracet. A nebavil se ani trochu.
.
Najednou se té změny začal bát. A když se bál, když se Richard Mayhew hodně bál, vždycky to první vzdal žaludek a tak vmžiku zvracel jako ještě nikdy předtím. A pak mu bylo mnohem lehčeji než kdy předtím, jako by s obsahem jeho žaludku odešel všechen strach, nejistota a celá jeho nepříliš vydařená  minulost. Papírovým kapesníčkem si očistil potřísněné špičky bot, dalším si otřel ústa a posledním si důkladně otřel zpocené čelo a dočistil ruce. A protože mu to přišlo symbolické, nechal je zmuchlané spadnout do svých zvratků a důstojným krokem odešel na první ranní vlak do Londýna. A plný nenadálého optimismu si ani nevšiml svého stínu, který se za ním vznášel a najednou rostl, tmavl až postupně nabyl strašidelně gigantických rozměrů...
.
Uběhlo několik měsíců a život Richarda Mayhewa zářil navzdory těžké londýnské mlze, která se tak často snoubila s kouřem a všemi ostatními zplodinami velkoměsta, že nad městem skoro nepřetržitě visela neproniknutelná hustá opona smogu. Nad městem se vznášelo zlo, bylo cítit, bylo ho vidět, psalo a mluvilo se o něm ve zprávách. A hlavně se všude šeptalo o tom, že to zlo tu nebylo odjakživa, všichni si ještě pamatovali, že to bývalo i jinak. Jen Richard Mayhew byl ochotný se s kýmkoli až do krve přít o tom, že to vnímal hned od svého příjezdu. Snad si to podvědomě spojoval s tou obrovskou, nevysvětlitelnou (a zatím také nevysvětlenou) tragédií, ke které došlo právě v den jeho odjezdu do Londýna. Celé městečko zmizelo, jako by strávilo samo sebe, nezbylo ani stopy po místě, které tu po staletí rostlo, žilo a dýchalo spolu se svými obyvateli, nezbylo vůbec nic... jen husté neproniknutelné šedo. Richard Mayhew si tehdy jen pomyslel, jaké měl štěstí a protože to byl odjakživa spíš sobecký parchant, lehce to vytěsnil ze své mysli a dál si budoval ten skvělý, nový, zářivý život. Neměl žádné problémy, každou překážku lehce překonal a žena, o které už si ani nepamatoval, jak se s ní vlastně seznámil (a díky komu), ta žena byla ozdobou jeho domu, současnosti, a jak věřil, i budoucnosti. Nemiloval ji, jen ji ve svém životě nemohl a nechtěl postrádat.
.
Po dalších pár měsících byl strach v Londýně až hmatatelný, občas se stalo, že auto, které chtělo odbočit do některé z ulic nebo uliček, narazilo do zdi tvořené pružnou šedou hmotou... člověk sahající po klice vnořil ruku až po loket do toho šedého, kašovitého slizu... občas cestující nemohli nastoupit nebo vystoupit tam, kde chtěli, protože to NĚCO vyplnilo dveře autobusu... Londýňané začali propadat depresím, kdo mohl, stěhoval se na venkov. A Richard Mayhew jen kvetl a stoupal na pomyslném společenském žebříčku s lehkostí přímo úměrnou rychlosti houstnutí té šedé hmoty... Jeho žena byla den po dni bledší a křehčí... vytrácela se mu před očima, takže Richarda Mayhewa ani nepřekvapilo, že se mu před nimi jednoho dne rozplynula. Pocítil v tom okamžiku, jak do něj vstoupilo obrovské množství energie a všechno kolem něj se rozzářilo. A za zády mu vyrostla pevná šedá zeď...
.
Londýn už mu přestával stačit, přestával stačit jeho ambicím, Richard Mayhew zase pročítal inzeráty a prohlížel katalogy. Tentokrát ale úplně sám. Nadešel den, kdy měl vybráno a v kapse letenku do New Yorku. Když si v kavárně na Heathrow dal poslední kávu, nechtělo se mu zvracet ani trochu...
.
Po příletu na JFK ho na novinových stáncích uvítaly palcové titulky křičící do světa, že Londýn nečekaně a náhle zmizel z povrchu zemského... Richard Mayhew zářil a nebe nad New Yorkem se zničehonic nezvykle zatáhlo...
.

50 názorů

palino8
27. 03. 2009
Dát tip
super, veselé, takto pred spaním :)

řádek
26. 03. 2009
Dát tip
Rozhodně nemám v úmyslu Tě urážet :)

martinez
26. 03. 2009
Dát tip
včil tak ňák přesně netuším esi být hrdá nebo uražená... pár let počkám a uvidím :o)

řádek
26. 03. 2009
Dát tip
Kdybys byla moje dlouholetá dobrá známá, řeknu Ti teď, že seš blbka ;) Ale pač se neznáme, tak se jen uchechtnu ;)

martinez
26. 03. 2009
Dát tip
martinez - potěšitelka :o)

řádek
26. 03. 2009
Dát tip
zbytečně skromná :) Moc jsi mě potěšila :)

martinez
26. 03. 2009
Dát tip
no připadalo mi to jako skoro, no... takže úplně? no to koukám! :o)

řádek
26. 03. 2009
Dát tip
jaký skoro? :)

martinez
26. 03. 2009
Dát tip
ó... a dokonce mám žlutou! a skoro sem uspokojila řádka, jupííí! :o) díky

řádek
26. 03. 2009
Dát tip
:-) Nato, že neznáš originál, ses až nečekaně strefila do jeho žánru. Bavil mě začátek, po citovaném odstavci však trochu měníš styl. V tak krátkém útvaru to poněkud vyčnívá. Z počátku poměrně popisuješ detaily, k čemuž Tě patrně svádí samotný úryvek, v druhé půlce se snažíš obsáhnout celek příběhu, který je poměrně rozsáhlý a proto už na detaily nezbývá místo. V každém případě se Ti podařilo poměrně s lehkostí vzbudit ve mně zvědavost a následně i nespokojenost s tím, že povídka už končí. Zajímavě zpracované téma, velmi oceňuji i to, že jsi jako jediná dala úryvek do textu, ne na začátek, či dokonce do prologu, jak to udělali mnozí jiní a tím se trochu vyhnuli práci se začleněním. Děkuji :)

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
ano, když mohou být pysky, proč ne průpisky

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
no vida, konečně bych se zas po pár hodinách cítil jako král

martinez
20. 03. 2009
Dát tip
a já mám taky nějaký průpovídky, tož ta kategorie by se šikla :o)

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
a tak to snad ani ne, to už jsem i když v jiných oborech :-)

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
takovou kategorii nemáš, to bych tam byl sám a bylo by mi smutno

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
tak tak, kór, když ty velké cíle nebo sny jsem si už splnil, tak proč se už jen nebavit, že jo

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
cílem , ne snem. Kladu si málé céle , ale zato furt. Všechno začíná desetníkem strýčka Skrblíka

jejdavilda
20. 03. 2009
Dát tip
VT, nepíšu povídky a právě proto je mým životním cílem bys mě zařadil mezi povídkáře. Kdybych je psal, tak to ztrácí smysl, to bys mě tam zařadil, to by bylo jednoduché

jejdavilda
19. 03. 2009
Dát tip
nedá se nic dělat. Půjdeš pod most

martinez
19. 03. 2009
Dát tip
jak ty ho tu máš?!? já ho tu mám!!! napřed se zabydlel uran u koníka, včil zas ty tu... co já nebohá, kam já hlavu složím?! :oD

jejdavilda
19. 03. 2009
Dát tip
a tak já ho viděl asi před měsícem, teď to zkusím s Temným sluncem, , což je jinak pojatý Krakatit. Když už tě tu mám Velký tvrdý Marvine, zařadíš mě mezi své oblíbené povídkáře?

jejdavilda
19. 03. 2009
Dát tip
řádek už chlap není, věnouval koule ve prospěch lidstva

Vaud
17. 03. 2009
Dát tip
skvely*

Janina6
16. 03. 2009
Dát tip
Originál znám, ale tohle je super!!*

martinez
16. 03. 2009
Dát tip
nemusíš už... a poslala sem aj avi řádkovi odsud - ať se k tomu postaví jako chlap! :o)

martinez
16. 03. 2009
Dát tip
nejsu žádná nicka!!! a na tři :oD řádek ju udělá - my asi nemožem jako řádkoví členi...

martinez
16. 03. 2009
Dát tip
no trošičku va, ale fakt jen trošičku :oD

martinez
16. 03. 2009
Dát tip
no ale koukám tys tu kategorii taky nenašel - šupnuls to do kinematografu :o)

martinez
16. 03. 2009
Dát tip
co já?! to absurdno se pustilo do mne!!! :o) a dík - já už koukala že to do klubu zařadím ale nenašla sem kategorii... a Robinii taky děkuju :o)

Robinia
16. 03. 2009
Dát tip
Moc povedené :-)

martinez
15. 03. 2009
Dát tip
esi nám to nevypovídá o autorech... :o) díky

TIP.Já jsem Richardův příjezd do Londýna pojala idylicky a ty zas fantasmagoricky,ale je to dobré.

martinez
15. 03. 2009
Dát tip
díky vám tu - já su děsně ráda že to vůbec někdo přečet... já sama se k povídkám chovám nekulturně a většinu sabotuju... su na jejich čtení na netu líná :o)

Horavin
15. 03. 2009
Dát tip
* Zajímavě a psychologicky dobře vystavěné téma myšlenky: za spálenými mosty umírá naše dětství.

raja
14. 03. 2009
Dát tip
Zajimavý, to každopádně. Něco takovýho bych od koníka nečekala*;)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru