Bez tieňa

Tak to souhlasím. Vytesat si představu druhého do kamene, ohladit ten kámen do ideálního skvostu jako Feidiás a pak s touhle kamennou podobou nechat soutěžit živého člověka... brrr! To bych taky utekl:-) Ale tohle chování je jenom produktem vnitřní nejistoty konfrontované se slabostí, tedy neschopností tu nejistotu vzít jako samozřejmý, trvalý stav. Z toho plyne snaha po nalezení (=nevědomé vytvoření) něčeho pevného vnějšího, nějaké modly, na kterou se ta nejistota odloží jako příliš těžký kabát na věšák. Opravdový zájem o druhého je něco úplně jiného. Vlastně je zájem o druhého podobný zájmu o sebe sama. Mohu-li sám sebe brát jako svobodného, měnícího se, nejistého, tedy ve všech směrech doopravdy živého - tak takhle jsem schopen brát i druhého. Takže bez neohraničené introspekce není vlastně opravdový zájem o druhého možný. Kdo nechce poznat sebe, nemůže poznat nikoho:-)

Ostrich: niekedy mam pocit, ze ano. hlavne ked si z teba niekto spravi ideal, ktorym nechces byt. a v tom vztahu ta to posunie niekam, kde nechces byt...

Pěkná myšlenka. Ale co to vlastně znamená, stavět někoho na výsluní? Mám-li na někoho zaměřenou pozornost, mám-li v sobě těžko potlačitelný zájem ho poznat, porozumět mu co nejvíc - je to výsluní? Nebo je výsluní, když budu dávat přednost zájmům druhého před zájmem vlastním, pak ano, pak jsem ve stínu sebepotlačení... Jenže co když je hlavní vlastní zájem právě souladnost? Kde pak je stín? Znesvobodňuje člověka zájem druhého o něj?

pekne,pekne:)

Skvělý text...

melodiu by som vymyslela, ale akordy by musel niekto iny, pretoze nikdy nepocujem, ci to spolu sedi:-) okrem toho sa mi stava, ze pri podobnych pokusoch musim aj tak basen prerobit...ale beriem to ako vyzvu. vdaka za tipy.

som za zhudobnenie :)

nechces to aj zhudobit? a potom mi to zahrat :)