Za měsíc

Zdám se ti divná, jinde,

nastěhovaná zas ve svý hlavě?

Víš, přijde mi

jako by mě unesli ufoni.

Chybí mi čas

blížení se

v kině, v kavárně, na mostě

z rukou při procházce Prahou.

Čas mezi prvním rande

a ránem

kdys mi dal klíče od bytu.

Já si toho vážim.

Vážně.

Jen se nějak nemůžu

radovat cele.

Zařadili jsme za pět,

předjeli sbližovací rituály.

A co srdce

vzali jsme je sebou do postele?

Když jsi ve mně,

cítíš že tu nejsem celá?

Sem roztěkaná.

Kus je tady

kus jsem někde zapomněla

Vím, že usínáš u televize

a ráno nesnídáš,

co tvá máma dostane k narozeninám,

s tátou že se moc nevídáš.

Tohle a mnohem víc,

jsem se dozvěděla za měsíc.

Ale ani v nejmenším netušim

co si o mně myslíš

co cítíš

když mě hladíš po zádech.

A jestli tě vůbec zajímá,

co si myslím já...