Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tomu, co jezdí na motorce

20. 03. 2009
7
8
1460
Autor
ocivetme

...jak je možné, že někdy člověk žije s jiným člověkem, a přesto vlastně žije sám?...

 

                 Jsem zamčená sama ve svém těle,

                        venku sněží,    každá vločka, která se snese na Tvou tvář Ti uhasí trápení...

          v davu potkáš prázdné tváře....oči se střetávají...vpíjí se do Tvých...nesmíš uhnout pohledem...

                                  Proč cítím Tvou přítomnost, když se svlékám?

                    Cítím Tvé oči ve tmě, pozorují mě, když uléhám a odkládám svá křídla....v tu chvíli se měním v ďábla....jsem Tvé peklo....

                                         a Ty to víš...proto se díváš ze tmy....nechtěj, abych z Tebe měla strach....

                           ...kradeš mi mé myšlenky, kradeš i mé sny!

              Tak už mě netrap, nenaplněná touha bolí....

                                                        Odejdi z mého těla, ať můžu zase vzlétnout  ke hvězdám ...a být Tvé nebe...


8 názorů

ocivetme
16. 06. 2010
Dát tip
Těžko říct, je to hodně pocitový...

Ostrich
14. 06. 2010
Dát tip
Jak je to možné? Naopak, je to tak téměř vždycky. Člověk nežije sám jen tehdy, když ten druhý ho chce poznávat a je toho i schopen + když on sám je ochoten a schopen se otevřít a nebát. Neznám žádnou dvojici, o které by tohle platilo. Ty ano?


Lovetka
17. 09. 2009
Dát tip
t* já bych možná řekla odejdi z mé hlavy,ať můžu zase žít..

velmi dobře to znám

aaa
30. 03. 2009
Dát tip
prvni

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru