Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ángel / ...na Kubu a zpátky

25. 03. 2009
19
91
6704
Autor
martinez
.
Byla jsem třetím rokem provdaná, ale už několik měsíců byl manžel zpět doma na Kubě a skoro stejně dlouho jsem o něm neměla žádné zprávy. Trápilo mě to, milovala jsem ho a čekala, že se vrátí zpátky tak jak mi při odjezdu sliboval. Napřed jsem posílala spousty dopisů a při čekání na odpověď psala smutné básničky. Pak jsem se rozhodla vydat se za ním a zjistit, co se vlastně děje.
V té době jsem pracovala v jedné cestovní kanceláři, která jako jedna z prvních začala s organizováním pobytových zájezdů do Španělska a protože zpáteční letenka na Kubu nebyla nejlevnější, rozhodla jsem se vydělat si na ni právě ve Španělsku. Domluvila jsem si práci u španělského partnera svých šéfů a začátkem srpna se vydala na cestu. Joaquín, můj nový zaměstnavatel, mě přátelsky přivítal a řekl, že už mi všechno zařídil, že chce, abych odletěla co nejdříve, abych se zbavila trápení a nejistoty – a se smíchem dodal: „a mohla pak pro mne lépe pracovat“. Můj příběh ho tak zaujal, že mě představoval svým známým a spolu s nimi obdivoval mé odhodlání cestovat přes půl světa , abych zjistila pravdu o své lásce. Naplánoval mi nejdříve týdenní odpočinek v Torreblance, pak mi zařídil u svých známých, že mě vzali do Madridu, nechali u nich přenocovat a dopravili mě až na letiště.
Tam se objevil první problém – španělský úředník u odbavovací přepážky po mně požadoval kanadské vízum, protože jsme měli mít v Kanadě mezipřistání. Byla jsem jediná cizinka ve speciálu plném španělských turistů letících na Varadero a do Havany a nevěděl si se mnou rady. Bylo krátce po „Sametové revoluci“, všude probíhala spousta změn a on nemohl uvěřit, že Češi nepotřebují tranzitní vízum do Kanady a nebyl schopný si to dostatečně rychle ověřit, takže to chvíli vypadalo, že má cesta skončí dříve než začala. Při té představě a hlavně při představě částky, kterou Joaquín vydal na zařízení mé cesty a všeho potřebného (měla jsem zaplacený týdenní pobyt all inclusive v jednom z nejlepších hotelů v Havaně na doporučení kubánských emigrantů, kteří mě varovali, že pokud bych letěla soukromě na návštěvu rodiny, nemusela bych se vůbec dostat z letiště – proto jsem ani nemohla nikomu z manželovy rodiny napsat o svých plánech) jsem se začala vztekat, pustila jsem se do ubohého úředníčka a vyhrožovala mu peněžními sankcemi, ztrátou místa a už si ani nepamatuji, čím ještě. Zabralo to, za chvíli se objevili tři muži z letištní ochrany, mužík za přepážkou mi odebral pas a ti tři mě se samopaly v rukou eskortovali do letadla. Tam si nechali zavolat kapitána a sdělili mu, že za žádných okolností nesmím v Kanadě opustit letadlo, že mohu vystoupit jen a pouze v Havaně. Pak ještě počkali, až mě letuška usadí (problém číslo dvě – na palubní vstupence bylo vyznačené sedadlo „J“ a přitom v tom letadle končila sedadla u „I“- naštěstí to nám přidělená letuška rychle vyřešila).
Let proběhl bez dalších potíží, vedle mne seděl přátelský manželský pár z Kanárských ostrovů a tak jsme si chvílemi povídali. Jídlo bylo dobré, mohla jsem si vybrat z několika hudebních kanálů nebo sledovat nějaké filmy, začalo se mi to líbit. Pak mi přišel kapitán oznámit, že brzy budeme přistávat v Ganderu a já že zůstanu v letadle. Řekla jsem, že mi to nevadí, že v Kanadě nic nepotřebuji, jen mí sousedé se divili – nevšimli si předtím mého „triumfálního“ vstupu. Vzápětí se kapitán vrátil s tím, že má se mnou problém. V Ganderu jsme měli doplňovat palivo a při tom nesmí v letadle nikdo být, jak mi řekl. Díval se na mne, jako by ode mne očekával nějaký návrh radu nebo řešení, co s tím. Nedočkal se a celý zamyšlený odešel. Sousedé byli zvědaví, proč nesmím v Ganderu z letadla, stručně jsem jim odpověděla, že nemám kanadské vízum. Dál se nevyptávali. Za chvíli se z reproduktorů ozval kapitánův hlas, který oznamoval, že mezipřistání bylo zrušeno a my letíme přímo do Havany. Důvody nevysvětlil a tak dodnes nevím, jestli za to mohly povětrnostní či technické podmínky a nebo jestli tím způsobem kapitán vyřešil problém, který mu se mnou vyvstal. Potom se objevil ještě jednou, před přistáním v Havaně, přinesl mi můj pas a popřál příjemný pobyt na Kubě. Když jsem svůj zelený pas uviděla, dost se mi ulevilo – devět hodin mě strašila představa, že zůstal u toho mužíka za přepážkou na letišti v Madridu a že já zbytek života strávím v tom letadle, protože mě bez pasu nikde nepovolí z něj vystoupit (znala jsem tu situaci z jedné sovětské komedie…). Pro mé sousedy to bylo další překvapení: „Jak to, že je tvůj pas zelený?! Vždyť máme červené!“ „No, my máme pasy zelené..“ „Kdo „MY“?!“ „My v Československu.“ Nastalo další vysvětlování, oni si až do té doby mysleli, že jsem z Kanárských ostrovů jako oni…
Konečně jsme přistáli v Havaně. Bylo asi půl jedné v noci, ale v letištní hale bylo tolik světla, lidí a hluku, že mi nedocházelo, že je hluboká noc. Kontrolou jsem prošla nečekaně hladce a hned jsem zamířila k východu, kde na nás u připravených autobusů, označených jménem hotelu, čekali naši průvodci. Té, která měla na starosti hosty mého hotelu, jsem oznámila, že s nimi do hotelu nejedu, že na mě čeká rodina. Nic nenamítala a řekla mi, že kdykoliv mohu do hotelu přijít. Potom všechny autobusy postupně odjely, ubylo světla, nastalo ticho. Všichni uniformovaní i civilní zaměstnanci letiště někam zmizeli, před hlavní budovou jsem zůstala jen já a pak ještě pár taxikářů u jejich přesluhujících vozidel. V kapse jsem měla telefonní číslo a adresu sestry jednoho emigranta, která jako jediná o mém příletu věděla. Vezla jsem pro ni dopisy a pár věcí a bylo domluvené, že se jí mám po příletu ozvat, že se o mne postará a pomůže mi.
Začala jsem se tedy rozhlížet po telefonu, ale žádný jsem nenašla. Po chvíli hledání jsem našla alespoň človíčka, který patřil k zaměstnancům letiště a zeptala se ho, kde můžu najít telefon. Nevěřícně se na mne podíval a odpověděl: „Tady v hale žádný není, máme jenom jeden, na řídící věži, ale tam nikdo nesmí!“ S kufrem v jedné ruce a papírkem s adresou v ruce druhé jsem přistoupila k hloučku čekajících taxíkářů. V kabelce jsem měla dvacet kubánských pesos a necelých padesát tisíc španělských peset a to byl problém. Na Kubě tenkrát jezdily (a myslím, že stále ještě jezdí) dva druhy taxíků - pro místní za pesos a pro cizince za dolary americké nebo turistické. Nikdo mě nechtěl odvézt, jako cizinka jsem nesměla platit kubánskými pesos a kromě toho, že španělské pesety nesměli přijmout, nikdo ani netušil, jaký je jejich kurz. Poradili mi letištní směnárnu, tak jsem zase vzala svůj kufr a vrátila se do hlavní budovy. Směnárna byla samozřejmě zavřená a jak mi prozradil človíček, který u mne najednou stál, španělské pesety by mi s největší pravděpodobností stejně nesměnili. Odvlekla jsem se i se svým kufrem zpátky ke svému poradnímu sboru a vypadalo to, že ta situace nemá řešení.
A potom ze středu té rozpačité skupinky vystoupil mladý muž. Přečetl si adresu na papírku a řekl, že mě tam zaveze. Nevím, kdo z nás v tu chvíli riskoval víc, ale podle toho, jak se na nás ostatní dívali, on BYL hrdina. Sotva se auto rozjelo, přepadla mě absolutní panika. Byly asi dvě hodiny v noci, všude kolem černočerná tma, v celé Havaně nesvítilo jedno jediné světýlko a na celém Ostrově svobody o mém příletu nikdo nevěděl. Jen jedna dívka něco tušila, ale nevěděla kdo jsem, jak vypadám, kdy doopravdy přiletím a za kým vlastně. Vědělo to jen pár lidí na dvou místech té příšerně daleké Evropy. V očích těch taxíkářů jsem byla bohatá Evropanka s plným kufrem… kdyby ho napadlo vylepšit si rozpočet a místo pár pesos si nechat úplně všechno, kdo by na to kdy přišel…Přestože se mi tohle všechno honilo hlavou a já zažívala bezmezný STRACH, snažila jsem se odpovídat na otázky, jimiž mě v rámci konverzace ten mladík zahrnoval. Můj příběh ho ohromil a jeho chování mě uklidnilo natolik, že jsem svůj strach zahnala někam do koutku srdce (a tam sebou tloukl ode zdi ke zdi…) a dokonce jsem se odvážila si svého řidiče prohlédnout. Že je mladý a vysoké sportovní postavy, toho jsem si všimla ještě na letištním parkovišti, teď jsem zjistila, že je to navíc i pohledný, sympatický a příjemný „středně černý“ černoch (na Kubě existuje spousta barev a odstínů lidské kůže…). Už jsem byla schopná i sledovat cestu, ale stejně nebylo vidět vůbec nic, jen světla našeho vozu. Pak jsme zastavili. „Někde tady to bude. Počkej tady, zkusím to najít…“ vzal si papírek z mé ruky a vystoupil do té tmy. V okamžiku byl zpátky: „Kdyby někdo přišel a chtěl ukrást auto, nic nedělej – zabili by tě…“ a znovu ho pohltila tma.
 Nevím, jak dlouho byl pryč – možná deset minut, možná půl hodiny. Seděla jsem v té tmě na zemi kousek od auta a strachy ani nedýchala…Když jsem uslyšela kroky, modlila jsem se, aby byly jeho…Byly a já si mohla zhluboka vydechnout. „Lituju, nenašel jsem ji – co chceš dělat?“ Měla jsem v zásobě ještě jednu adresu, na další příbuzné mého rádce – emigranta. Ukázala jsem ji Ángelovi (případné jméno, napadlo mě – jinak se snad ani jmenovat nemůže…) : „Zavez mě tam…“ „Ale to je na úplně opačném konci Havany, na to by ti těch dvacet pesos nestačilo!“ (klidně mu rodiče mohli dát i jiné jméno…) „Když je najdeme, určitě to za mne rádi zaplatí“ – doufala jsem, že mu nelžu. „A co když to zase nenajdeme? Víš co, zavezu tě k sobě domů, já budu stejně až do rána jezdit a ty se aspoň v klidu vyspíš…“ Chlap jako všichni ostatní, ale já byla víc než ospalá nebo unavená, byla jsem vyčerpaná skoro do bezvědomí, ten předchozí stres a strach a beznaděj… představa postele - jakékoliv, kdekoliv, číkoliv – mě lákala a on byl koneckonců tak milý…už jsem málem přikývla, ale potom jsem si uvědomila, že jsem už asi deset měsíců věrná a jen tři sta kilometrů před cílem a že čas letí a já mám na všechno jen jeden jediný týden… „Zavez mě tam, prosím…“ Už to nekomentoval a vyjeli jsme (to jméno rozhodně neměnit!). Po chvíli ale znenadání zabrzdil: „Vrátíme se tam, musím to najít!“ Zaparkoval tam, kde předtím a mě odložil tamtéž. Zase se rozplynul ve tmě a já už ani neměla sílu se bát. Seděla jsem v autě a čekala.
Nemám představu, kolik času uběhlo, než se znovu objevil, ale najednou tam byl a tvářil se vesele: „Vzbudil jsem hromadu lidí, ale nakonec jsem ji našel –pojď!“ Pomohl mi ven z auta a když jsem se postavila, objal mě. Byl to příjemný okamžik, ta úleva a jistota a někdo, kdo stál při mně…Pak jsme se políbili, ani krátce ani příliš dlouze – tak akorát s ohledem na to, co jsme spolu měli za sebou. „Jsem rád, že jsem tě mohl poznat…“ Vzal můj kufr, podal mi ruku a provedl mě tmou bludištěm spícího sídliště k jediným otevřeným vchodovým dveřím a potom po schodech nahoru až do posledního (nevím kolikátého) poschodí. Postavil kufr na zem a do ruky mi vtiskl papírek: „Kdyby ti to s ním nevyšlo, přijeď nebo zavolej a já si pro tebe přijedu …“ I když si podle mne zasloužil mnohem víc, mohla jsem mu dát jen těch slíbených dvacet pesos a poděkovat mu. Odcházel a když jeho kroky doznívaly někde v přízemí, zaťukala jsem na dveře, před kterými mě nechal stát...
.
 

91 názorů

Stařec_007
28. 06. 2011
Dát tip
A sakra! :-)))

martinez
27. 06. 2011
Dát tip
za trest ti zítra najdu další píseň co se ti nebude líbit!

Stařec_007
27. 06. 2011
Dát tip
No a já ti vážně odpověděl :-))

martinez
27. 06. 2011
Dát tip
já se ale ptala vážně, ty kecko :o)

Stařec_007
27. 06. 2011
Dát tip
No jasně, jako tajnej agent :-))

martinez
27. 06. 2011
Dát tip
tys tam byl? jako neturista? to mě zajímá teda :o)

Stařec_007
27. 06. 2011
Dát tip
Ja vím jaké to tam je :-) Ten kdo by tam chtěl ukrást taxik by musel být blázen :-) Těším se ale na další část :-)

martinez
27. 06. 2011
Dát tip
no to nelhal.. nevíš jaký to tam bylo.. já jo :o) a nevím jaký je to tam teď ale o moc lepší to nebude a to myslím vážně a bez legrace

Stařec_007
27. 06. 2011
Dát tip
Tak pak ti lhal ten černoch :-)

martinez
27. 06. 2011
Dát tip
nevěř - ale všechno co sem v těch příbězích z Kuby a ze Španělska napsala, pravda je :o)

Stařec_007
27. 06. 2011
Dát tip
Čtivé, místy vtipné a napínavé. Jen ten okamžik s případnou krádeží auta ti nevěřím .. :-) T*

Prosecký
24. 02. 2010
Dát tip
Nechybí čárka: "že se vrátí tak, jak mi při odjezdu." Dobře, že tě neumístili na sedadlo J, asi by jsi se tam udusila. Proč tam je věta "Sousedé byli zvědaví, proč nesmím v Ganderu z letadla, stručně jsem jim odpověděla, že nemám kanadské vízum."? Některá souvětí mi připadají neúčelně dlouhá. Proč se popisuje to navracení tak zdlouhavě. Proč,mkdyž je tak zkušená hispanofilka, si nezvala dolary. To tehdy nevěděla? Uvidím, co další díl. Jo ještě za dobré téma tip.

martinez
21. 04. 2009
Dát tip
"přece ti nebudu psát dvě kritiky?" - dvě ne... ale 26 klidně :oD

martinez
21. 04. 2009
Dát tip
no je vidět že mě neznáš... to sou pak někerý věci těžko uvěřitelný

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
To jsem rad, ze se nezlobis.

martinez
21. 04. 2009
Dát tip
sem byla v práci přece... sem se nemohla ozvat dyž sem tu nebyla :o) dyby aspoň jedna kritika byla pro mne... a kladná eště aj třeba... hnedle by to nebyly zbytečný dvě stránky ;o)

martinez
21. 04. 2009
Dát tip
no vy ste se ale rozšoupli, kucííí... :o) máte kliku že su pohostinná a nekonfliktní... a pobavili ste mě - tož zas někdy příště (píšu to třetí pokračování tohoto těžko uvěřitelnýho příběhu, je naděje :o)

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Ja to take zrovna vazne neberu, jen mne obecne vytaci, hmm, nechapavost. ;] Dobre, take mi to prijde zbytecne. Nehlede na to, ze ses, zda se, zase nekde ztratil a od zacatku se mi to opet vysvetlovat nechce.

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Jak mimo? Ted nevim, co "predchozi", ale to prvni byla reakce na tve "Zrovna ten Ikar vytrhavas z kontextu..." A to druhe byla reakce na "Jen mám za to, že v SW jsou publicisté bez příslušného vzdělání, kdežto do Nature píšou lidé z oboru. Třebas ať se pletu." => "Popularne-vedecke clanky pisi vetsinou prave lide mimo obor." I kdyz v Nature se objevuji i originalni vyzkumy.

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Ten kontext tam zase tak dulezity neni. Napsal jsem, ze je ikar _jen_ nakladatelstvi, coz mela byt narazka, ze podle toho muzes tezko posuzovat verohodnost zdroje. Ikar muze koupit prava i na Hawkingovu knihu a vydat ji. Ne, mne vadi, ze jsi prave nature a sw srovnal. Popularne-vedecke clanky pisi vetsinou prave lide mimo obor.

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Dokud jsi nezacal porad opakovat o SW, ze je to bulvar, nemluvil jsem o nem. Mezi Nature a SW je rozdil spise jen v tom, ze jedno je cistene a autori jsou tam vetsinou na plny uvazek, v SW ne. Jinak stejne je ti to k nicemu a musis si jedine najit v tom am.vet.med. Ja prave nevim, proc by melo byt vsechno vedecke, to ty porad o tom mluvis. "To napsat, tak mne sef vyhodi.", "Ikar pokud se nepletu neni vedecke nakladatelstvi."

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Tak pisi ja? Ja si hraji na pana vedce? "Vsechno musi byt vedecke! Nakladatelstvi, vyjadrovani, vsechno!" Clovece, prijde mi, ze ses zrovna narodil. Takhle to funguje, prectes si neco v popularne-vedeckem magazinu a pak, pokud si to chces overit, dohledas si informace v uvedenych zdrojich. Bulvar neuvadi zdroje.

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
No, ja jsem to nasel za pet minut, takze i kdybys 90 % casu venoval necemu jinemu, trvalo ti to moc dlouho. :] "haha, tak tohle napsat, tak me sef vyrazi... ja am teda pocit, ze jsou to populisticke clanky, co pise nejaky teenager..." Ty vole, ted mluvis jako nekteri usopleni doktorandi, co sotva dodelali Ing. a ted jsou z nich pani vedci. :] Ne, SW neni bulvar. Je to popularne-vedecky magazin.

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Jinak si poradne precti ten clanek a nikde se tam nepise, ze by autori clanku v Nature byli ti dva. A vubec, nauc se celkove poradne cist. :]

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
... Myslim, ze nejsi. Dost dlouho ti to trvalo. Jinak je legracni, ze zrovna ty reknes o SW, ze je to bulvar. Zatim jsi tedy sve znalosti v oblasti ved neprojevil. :]

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
To neni slovickareni, to je proste upozorneni na to, ze jsem napsal totez, takze mi to nemusis rikat. ;]

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Proto je tam ostatne to "pomalu stacilo"...

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
To nechapu, jak "docela chytlo"? Pokud myslis, ze jako meli uspech, tak mne to ani moc neprekvapuje. Lide jsou hloupi. Jako by "podle skutecne udalosti" nebo "tohle se opravdu stalo" byla nejaka pridana hodnota. To by pak pomalu cloveku stacilo k dobre povidce, aby se mu stalo neco "zajimaveho".

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
Nenapadla - nepletu se. Nikdo nebude zkoumat, jestli je to autenticky pribeh.

Tragicus
21. 04. 2009
Dát tip
To se prave pletes, je uplne jedno, jestli je to "autenticky pribeh". http://scienceworld.cz/videa/Pad-kocky-jake-patro-je-kriticke-4769

Tragicus
15. 04. 2009
Dát tip
Brou, i tvemu diteti.

martinez
15. 04. 2009
Dát tip
dyž teda myslíš... a du uspávat dítě - děkuju za věnovaný čas, dobrou

Tragicus
15. 04. 2009
Dát tip
Nerikam, ze to mas zmenit. Ze kocka ma nejvetsi pravdepodobnost tezkeho urazu pri padu ze sedmeho (ani vyssiho, ani nizsiho) patra je tezko uveritelne, ale je to pravda. Ze clovek prezije pad z vysky nekolika kilometru je tezko uveritelne, ale je to mozne. Tato povidka je tezko uveritelna, a dovolim si rici, ze nejen pro mne, ale i pro kazdeho, kdo neveri v jednorozce. A muze to byt pravda pravdouci.

martinez
15. 04. 2009
Dát tip
aha, takže bych to asi měla změnit aby to bylo uvěřitelný? to se asi nikdy nedomluvíme - pro mne to totiž je pravdivý - dybys napsal že TY tomu nevěříš, nedohadovala bych se tu o ničem - je to tezko uveritelne -> objektivní tvrzení PRO MNE je to tezko uveritelne -> subjektivní názor o tohle mi de - ty si klidně věř čemu chceš... :o)

Tragicus
15. 04. 2009
Dát tip
Jejda, jak ti mam vysvetlit, ze je uplne jedno, jestli to tak bylo nebo ne. :] Proste je to tezko uveritelne a tim to hasne.

martinez
15. 04. 2009
Dát tip
já nevím, jak ti mám říct že to tak prostě bylo - martinez mám po svým prvním, kubánským manželovi... jednou sem tam byla měsíc a jednou týden a nevymyslela sem si prostě nic z toho - ale ty si teda mysli co chceš, no... :o)

Tragicus
15. 04. 2009
Dát tip
No, ano, ja myslel telefon jako telofonni budku. Vetsinou byva spise verejny a domaci nejsou nez naopak. Samozrejme, ja nerikam, ze se nemohlo stat, coz ale nic nemeni na tom, ze je to pro mne tezko uveritelne. Nezmenilo by to ani to, kdybych opravdu vedel, ze se to stalo. Jak uz jsem napsal, vsechno to nadseni cizich lidi z hrdincina pribehu. A tak, celkove ta nalada povidky. Nehodnotim to jako povidku mesice ani jako tvou "uschovnu vzpominek", hodnotim to jako text na pismaku, ostatni okolnosti mne jako kritika nezajimaji. Je mi jasne, ze se deji vyjimecne veci, ale tady je to jedna vyjimecnost za druhou, resp. tataz, ale u ruznych lidi.

martinez
15. 04. 2009
Dát tip
Tragikusi, bylo to tak jak je to sepsáno - telefon na letišti ne že nebyl, byl - funkční na věži - a nevím co ti jinak přijde tak těžko uvěřitelný z toho co sem tu předložila? na Kubě byla spousta věcí kerý mě překvapily při obou mých návštěvách, nepotřebovala sem si nic vymýšlet - nepsala sem to jako povídku (natož jako povídku měsíce) sepsala sem si to pro sebe před pár lety, dyž sem bývala po večerech s malou uvázaná doma a nechtěla furt čučet na bednu - hlavně proto abych si uchovala vzpomínky dřív než je přebijou další postupem času...) nemyslím si že bych to mohla v psaní čehokoli někam dopracovat, neženou mě žádný ambice, jen mě to baví ale děkuju za tu decentní pochvalu :o) ps. na světě je spousta těžko uvěřitelných věcí... dokud je člověk nezažije sám :o)

Tragicus
15. 04. 2009
Dát tip
No... Přijde mi docela podivné, že by "sestra emigranta" měla (pravděpodobně) doma telefon a na letišti by žádný nebyl. A celkově je to takové těžko uvěřitelné, že by se všichni rozplývali nad hrdinčiným příběhem (i když soudě podle reakcí tady to už zase tak nepravděpodobně nezní) atd. Dějová linie mne také zrovna neohromila, spíše naopak, po druhém odstavci jsem byl na vážkách, mám-li vůbec číst dál. Pochválit ale můžu některé zajímavé obraty, a snad sloh, vesměs dobrý.

teda ty máš ale zkušenosti.. :-) je to psáno čtivě, živě... a je v tom napětí a hlavně kus života.

martinez
28. 03. 2009
Dát tip
ta genialita se mi vnutila sama! :oD a řádek o tom ví, máme jasno :o) a k tý stylistice - to je právě to proč se próze za normálních okolností vyhýbám - je to dřina a já su líná, ale to všeci vědí :o)

martinez
27. 03. 2009
Dát tip
Víťo, děkuju za nákuk aj rozbůrek - souhlasím s tím že stylisticky nic moc - ale nevím jak to vylepšit, neumím překopávat a dopilovávat a s tím utnutím - to nebyl žádný geniální tah, ale ta moje lenost - došla energie tenkrát :oD ale už mám další odstaveček (přesně 10 a 1/2 řádku :o)

martinez
26. 03. 2009
Dát tip
tys nečetla předchozí kritikanty a žadatele? :o) možná bude ale nezaručím termín teda žádnej :o)

Aimee_Dee
26. 03. 2009
Dát tip
bude pokracovani? :)

martinez
26. 03. 2009
Dát tip
no souhlasím... už kvůli Vaudovi co to spískal :o)

StvN
26. 03. 2009
Dát tip
Souhlasíš, martinez, se zařazením této povídky do Povídky měsíce?

romale
26. 03. 2009
Dát tip
. . .

martinez
25. 03. 2009
Dát tip
no šak tě nikdo nenutil ;o) a to si představ že po mně chtěj pokračování! nešťastníci :oD

Desirée
25. 03. 2009
Dát tip
Výborně! Tak na zdraví, pro radost a pro inspiraci...D.

martinez
25. 03. 2009
Dát tip
může - a díky :o)

Desirée
25. 03. 2009
Dát tip
Hmm, ne každý "jen tak zapsaný příběh" se čte tak dobře! Díky! *D. (P.S. Růžové vínko zrovna nemám, ale portské ano! Může být??)

martinez
25. 03. 2009
Dát tip
šmankote, já žádný plány ohledně napínání nebo naprdání nekula! esi to pude, tož něco sepíšu ale to musíš/te posečkat... věrně... :o)

Vaud
25. 03. 2009
Dát tip
chces nechat sve verne ctenare nap(rd)nute?!?

martinez
25. 03. 2009
Dát tip
Vaude, na paradajku nedělej žádný (pro)tlaky! ta s tím nemá nic společnýho chuděra! :oD metro - to není že bych se chtěla nechat prosit, prostě já a prozaický útvary, to je boj (hlavně s tou leností :o)

Vaud
25. 03. 2009
Dát tip
verim, ze zvedava pismacka verejnost vytvori dostatecny protlak, ktery zrusi Tvuj neepicky protitlak

martinez
25. 03. 2009
Dát tip
šmankote, ale stývn mě roznese na kritických kopytech! mám já to pech... ech :oD

Vaud
25. 03. 2009
Dát tip
avi ave StvN :-))

Vaud
25. 03. 2009
Dát tip
a??????????? uz takhle je to pro me jednoznacne povidka mesice !!! bude pokracovani jeste dnes???? budu vyhlizet!!

raja
25. 03. 2009
Dát tip
No to nééé, to musí pokračovat...*

no, vzhledem k tomu, že tu s námi dál popiskuješ, to jistě dopadlo dobře...s prózou si nedělej násilí, už to nějak vydržíme :o)

martinez
25. 03. 2009
Dát tip
no já vám teda děkuju tu ale asi vás zklamu - většina z vás už ode mne slyšela tvrzení že "na prózu su líná" - je to opravdu tak - tohle sem napsala už před několika lety a od tý doby ani ťuk - a tlak veřejnosti eště nebyl natolik silný... :o)

Sakra to je nervák. Už prahnu po pokračování. Doufám že bude dřív, než si okoušu všechny nehty.

držel jsem ti celou dobu palce :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru