Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"Něco"

27. 03. 2009
1
11
2537
Autor
Saetri-Ihn

Žil, když najednou přišlo "něco" a žil dál.

Bylo to kdysi dávno. Něco. A najednou jsem stál. Nademnou svítila bílá koule papírová, a podemnou stínil, na dřevěné podlaze, jsem já. Sešel jsem dolů po schodech a vyběhl na zelený trávník, vzduchem se nesly motory, seschlá tráva, sucho a teplo, takhle u nás bývalo, když jsem vyrůstal.

Od toho „něco“ se věci posunuly k lepšímu, žil jsem si dobře, jen se mi občas hlavou ozývaly nějaké hlasy, mluvily celé dny, hrozně pomalu a láskyplně, a když se pak odmlčely, měsíce se znovu neozvaly. Žilo se mi dobře a tak jsem nerad vzpomínal na cokoliv před tím „něco“, začal jsem odznova.

Zajímavé bylo, jak se vše opravdu dařilo, potkal jsem slečnu, která se mi moc líbila, řekl jsem si, s touhle chci být a vydařilo se to mezi námi, na ulicích jsem jen tak nacházel peníze, jindy jsem v obchodě prostě nemusel platit, na semaforech bývala zelená, došel jsem na zastávku a v zápětí dojel autobus, možné náhody se sunuly jedna za druhou a musím říct, že jsem si nestěžoval.

Po určité době jsem si to uvědomil, že když tu něco chci, tak to i dostanu. A tak jsem začal chtít, chtít víc a víc a dařilo se to, letní dny střídaly jarní, podzim zimu, sníh padal a zase nepadal, chvíli pršelo a pak zase svítilo slunce, obloha měla barvu na přání a mraky na ní malovaly pozoruhodné výjevy, s trochou přípravy a sebepřemáhání jsem mohl snad cokoliv. Připadal jsem si jako ve snu.

Jednou jsem byl na střeše paneláku, ve kterém jsem, snad z nostalgie, stále bydlel. Měl jsem na té střeše takové své tajné území, do kterého člověk může zmizet a relaxovat. Ani nevím jak jsem k němu došel, spadl jsem z jejího okraje. Hrůzný pocit blížící se smrti, pět pater strachu. Najednou už nešlo přát si létat, strach mě přemohl a já snad zapomněl přát si.

S dopadem na zem přišlo „něco“ a já stál pod bílým papírovým svítidlem. Od té doby se mi hlasy mé rodiny ozývají hlavou celé měsíce, mluví ještě pomaleji a pořád stejně láskyplně, a když se pak odmlčí, roky se znovu neozvou.


11 názorů

Saetri-Ihn
23. 08. 2010
Dát tip
Edvin1: Jo, s pravopisem problémy mám, ale věř, že to není v nechuti používat slovník spisovné češtiny, google a podobně; jsem zřejmě prase bez citu, prostě to v tom textu nevidím, i když si tu povídku během "tvorby" přečtu... no hodněkrát, než se mi líbí všechny věty. Bohužel některý chyby jsou jak neviditelný. K tomu, proč jsou zde takovéto chyby mám několik "důvod" (i když výmluvy já nerad) - návštěvnost téměř nulová, je to tu spíš jen ze zvyku nemazat, píšu další věci a při opravách těch starších mám pocit, že to ubírá na autentičnosti. Bylo mi 16, když jsem tohle psal, byl jsem okouzlen psaním, spustu věcí v hlavě, dával tomu míň času a prasil.

Edvin1
23. 08. 2010
Dát tip
Podívej, Saetri, máš právo psát, jak chceš, ale pravidel jazyka českého se - až na promyšlené vyjímky - držet musíš. Necháš-li v textu i po více než roce takové věci,jako "podemnou, nademnou," (pode mnou, nade mnou), "...a podemnou stínil, na dřevěné podlaze, jsem já," (nesmysl), "vzduchem se nesly motory, seschlá tráva, sucho a teplo, takhle u nás bývalo, když jsem vyrůstal," (asi takhle: "...vzduchem se nesly motory a uschlá tráva, bylo teplo a sucho. Takhle u nás bývalo, když jsem vyrůstal.")("seschlý" je "scrvklý", což se o trávě asi nedá říct), pak mám dojem, že Ti nezáleží na tom, jak píšeš. Tím naznačuješ, že píšeš jen pro sebe. Ale pak to zde, na veřejném serveru, nemá co pohledávat. To byla kritika jen prvního odstavce. BTW, Tvá vítězná povídka v PM obsahuje chyby na úrovni třetí obecné (skloňování vztažných zájmen). Máš nepochybně talent, a i když jsem při tom skřípal zuby, tuto Tvou vítěznou povídku jsem si rád a jedním dechem přečetl. Bylo by škoda, kdybys ztroskotal na tak malicherné nechuti. Na neochotě používat slovník spisovného jazyka českého. To ti radí Tobě přející dědEd :-)

Lightdancer
04. 04. 2009
Dát tip
úžasná fantasie...***

občas neuspořádaný slovosled, ale budiž jako celek mi to nic nedalo, ovšem jsou tam pěkné věty, které mají něco do sebe např.Najednou už nešlo přát si létat, strach mě přemohl a já snad zapomněl přát si.

Scotia
27. 03. 2009
Dát tip
tak teď s vysvětlením se to čte úplně jinak a je to fakt dobré :)

Rani
27. 03. 2009
Dát tip
chválim, študent! :D

Saetri-Ihn
27. 03. 2009
Dát tip
Ty části s divným slovosledem jsem tam dal, aby si divák musel chvíli skládat, co jsem to vlastně napsal, zpomalil se a dostal se do takové tápající situace jako postava z příběhu. Co se týče těch výrazů jako "odznova" a pak ty dlouhé věty, které radíte zkrátit, tak to už je moje nedokonalost. K obsahu, přišlo "něco", což byla vlastně nehoda podobná tomu pádu ze střechy, pak ten člověk leží v nemocnici v komatu a sní. A jelikož, dle všeho sny ubíhají děsně rychle, tak když na něj mluví, tak to prožívá vlastně celé týdny... A pak jednou spadne ze střechy, zase upadne do kómatu, ale už je to vlastně podruhé, takže se mu vnímání hlasů zpomalí ještě víc. Závěrem, na ničem nejedu ;) Člověk by měl umět tvořit sám a ne jako loutka paní drogy.

Scotia
27. 03. 2009
Dát tip
"a podemnou stínil, na dřevěné podlaze, jsem já" divně slovosled, na více místech, chtělo by si to po sobě ještě jednou přečíst ani napodruhé mi to moc nedává smysl, možná vysvětlením toho, co je "něco", by to dostalo nějaký smysl

Rani
27. 03. 2009
Dát tip
nie je dobré kombinovať lieky a užívať ich bez predpisu... :D

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru