Melouchář

Do chatičky u Medníka

pozvala jsem řemesníka.

Spravoval mi dvéře.

Zůstal do večeře.

Řemeslník jako řemen.

Svaly tvrdé jako křemen.

Ač odbíjela pátá,

dál spravoval mi vrata.

V šest snědl tu večeři

a dál tloukl do dveří.

I v sedm vtloukal hřebíky

bral fortel pěkně od píky.

O osmé jen na chvilenku,

dal si nalít vína sklenku.

Po deváté sprostě láteří.

Nervózně kope do dveří

V deset se náhle sešeří,

prý chce DRUHOU večeři.

Z hodin jedenáctá zírá

Veřeje jsou černá díra.

Bože přijď se svou pomocí.

To nedodělá do noci.

Ve dvanáct svitlo na chvilečku.

Žádal si kávu ke stolečku.

Od rána po mě hází oči

Já hloupá mu na to skočím.

Když by bylo rozestláno,

ukončil by práci dávno.

Jenže milej zlatej hochu

mě nelíbíš se ani trochu.

Teď opravuj si v ústech panty

Já budu spát tu….. a tam – ty.