Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jen kousek nebe nad bouří

05. 04. 2009
8
10
3191
Autor
Tony.cs

Miluji ten zlehčený vzduch před bouří.

Chodidlem jsem přejížděl po jemných stéblech mladičké traviny.

Příjemně to šimralo. Stál jsem tam na kopci. Vdechoval jsem ten proceděný kyslík.

Usmíval jsem se. Očima jsem zkoumal neprostupnost mraků. Hledal jsem skulinku, kterou bych mohl prostrčit ruku a odtrhnout si kousek oblohy. A usmíval jsem se. Mohlo to být z pocitu volnosti, nebo z myšlenky na jednu ze svých lásek. Možná mě jen ty stébélka šimraly na chodidle. To nemůžete přesně vědět. Ani já to nevím.

Sledoval jsem oblohu a z mraků najednou vyšlehla řeka ohnivého světla. Jen na okamžik, ale velkolepě. Ostré světlo mi ozářilo obličej a na moment mě oslepilo. Připadal jsem si jako král.

Za pár vteřin začaly mraky rozzlobeně  řvát. Brunátným hlasem dávaly na vědomí svou bolest a vztek. A já tam stál a pořád jsem se musel usmívat. S hlavou zakloněnou, zíral jsem do nebes a čekal na další příval plamenné řeky.

Dočkal jsem se. Opět jsem jen užasle zíral na tu krásnou sílu nebeského ohně. Poslechl jsem si další zanadávání mračen a nastavoval tváře teplému větru. Jak mě svou jemnou dlaní hladil po tváři, chtěl jsem, aby to byla dlaň dívky. Aby ten romantický živel sledovala se mnou.

A pak mi na čelo dopadla první dešťová kapka. Velká, teplá kapka. Lehce mě štípla, až jsem cukl obočím. Další jsem ucítil na hrudi a ve vlasech a na pažích. Bubnovaly do mě, jako starý indián do svého obřadního bubínku. Najednou jsem měl pocit, že patřím k té bouři. V očích jsem měl blesky. V hrdle jsem měl hrom. A mé pohlazení, by vám v té chvíli jistě připadalo, jako pohlazení větru a můj polibek, jako jemné štípnutí dešťové kapky.

Stál jsem tam, dokud se bouře nepřehnala.

A já si konečně utrhl kousek nebe a šel zase žít váš obyčejný život.

 


10 názorů

Tony.cs
16. 10. 2009
Dát tip
děkuji...i za předchozí

Puzzle
15. 10. 2009
Dát tip
Líbí moc, ale nepovažovala bych to za povídku...a na tom začátku- před bouří bývá hodně hustý vzduch, tak hustý, že se téměř nedá dýchat...ty píšeš zlehčený...;-)ten proceděný bývá až po bouři, alespoň já to tak vnímám...popisuješ to moc hezky, jako bych tam byla:-)

znám tohle pohlazní,to bubnování,to horko hašené,rozdmýchané kapkami

Tony.cs
18. 05. 2009
Dát tip
děkuji :-)

kachen
25. 04. 2009
Dát tip
je to pěkný, nejsem kritik, ale obyč čtenář a mě se to líbí...za mě taky tip :)

Tony.cs
08. 04. 2009
Dát tip
Já nemám nic proti té kritice, jen jsem chtěl říct proč to tam je a proč to nechci měnit. Má to svůj význam. Za každou řádnou kritiku jsem vděčný, takže děkuji vám oběma.

DaNdÝ
07. 04. 2009
Dát tip
i záměrné věci občas mohou být chybné a nebo nemusí, třeba jen v něčích očích, ale vždy pak dobré nd tím zapřemýšlet. Pokoru ke kritikm doporučuji, servry jsou na ně zkoupéé... a za sebe říkám, nuu taky lehce mhouřím, ale taky tip. Je tam pár v mejch vočích dosti pěknejch obratů - jak ten indián s bubnem, strkání ruky do mraků.. no eště pár dalších, možná by textíku neškodilo ště víc podobnejch konkrétních pěknejch obrazů a takovejch jakoby jednoduchej, nijak patetickejch. Páč několik v mejch očích aspoń trooochu k patosu míří, neříkám, že třebas pravda nejsou záměrný, ale z mýho úhlu mi to trochu kazí jsou totřbas takový lehce velkohubý slůvka jako - velkolepý, nebes (ono občas myslím prostý nebe je příjemnější a citlivější než ty velkolepý nebesa), cítit se jako král, plamená řeka. holc v lyrickým textu záleží na účinku každýho slova. Ale nebudu už do toho kecat, dávám tip, dík za pěkný metaforky, připodobnění, třebas je někdy ukradnu.

Tony.cs
07. 04. 2009
Dát tip
vše co jsi mi vyčetl, je tam zcela záměrně. Ten život žiju, ale z textu je určitě zřejmé, že právě o tom mluvím

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru