Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seI stromy pláčou...
27. 08. 2001
3
0
1316
Autor
Rylwen
Tak blízko je
a přece vzdálený
do trhlin v zemi
stromu pláčou kořeny.
Roní ty slzy jantaru
padají do hlubin
když v ranním oparu
hořce rozvoní se blín.
Přesto strom zraněný
do cesty vrhá dlouhý stín
větve má skloněný
k polštáři z kopretin.
Kde se tu vzal
a proč se blíží
odjakživa tady stál
poutníkům cestu křížil.
Dál zve je k odpočinku
pojďte se posadit
byť na malou chvilku
hlavu si položit
... a se mnou tiše snít ....
Je to pekne, ale prijde mi, ze pouzivas hodne takovych tech uz mnohokrat basnicky "ohranych" vyrazu. Zkratka postradam v tom tebe samu...
...je to spíše osobní, ale nějak mi nevyhovuje rozkouskování na sloky, připadne mi to pak natahované nebo mozaikovitě poslepované, nesouvislé, postrádající takové vnitřní lepidlo nárazu emoce
zvlášť čtvrtá a pátá sloka - daly by se zhustit bez příliš křečovitých pokusů udržet rým, naopak první dvě a závěr jsou prostě mňam
resp. nic co by se nespravilo časem či neotřelou recitací :))
Když to posoudím jen z hlediska těch stromů, tak já nevěděla že taky stromy plakají.
Možná jako malá jsem si říkávala že smola jsou jejich slzy...
Moc mě ta básnička zaujala a fakt líbí tip