Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lehce...jako když padá bílý sníh

17. 04. 2009
15
11
1146
Autor
Marcela.K.

panu profesorovi...s láskou

Mohla bych je spočítat

a možná dát i do rovnice

roky

dny

chvíle…

 

Světlo svíce

 

Zas jeden plamínek

se ztratil

Vzpomínka přesto zbyla milá

na chvíli

kdy mě  v dlaních hřál…

 

Na tvář…

Dnes bych ji políbila

 

 

Spočítat však už nedokážu

dny které

sečetly ty roky

 

Ještě  mi v uších zní můj smích...

 

on objal právě moje boky

 

lehce

jako když padá  bílý sníh…



11 názorů

Lakrov
11. 05. 2009
Dát tip
Pořád se mi líbí. I když je ráno a prší...

Marcela.K.
10. 05. 2009
Dát tip
Diderotko, dnešní dívky by asi "věděly" :-) Já ale z matiky měla jedničku...a i když jsem studovala zdravotní školu, byla jsem "pěkný tele" :-))

diderotka
10. 05. 2009
Dát tip
myslím, někdy někoho milujeme láskou bez sexuálních podtextů... aspoň mám jednoho takového muže, co už také není na tomto světě... jsem ráda, že jsem mohla přečíst i vysvětlení básničky

Marcela.K.
20. 04. 2009
Dát tip
Edvine, přečetl jsi to úplně přesně, tak jak to bylo...je to pár vzpomínek na pana profesora, který mě učil matematiku a já se dozvěděla, že už před měsícem zemřel...obrečela jsem to, protože to tak prostě mám. Viděla jsem ho naposledy na pohřbu mého třídního profesora(češtináře)objali jsme se...tehdy mi řekl, že už je to takový smutný setkávání...netušila jsem tehdy, že téměř přesně za dva roky odejde i on. Byl s námi na lyžařském výcviku... proto ty boky...držel mě kolem nich, když jsme spolu jezdili na kotvě na vleku...a ve svých dlaních mi hřál ty mé, když jsme čekali na parkovišti na odjezd autobusu z hor a já byla zmrzlina... proto i ten sníh...myslela jsem si, že mě nikdy nepolíbil. Pak jsem si vzpomněla, že jednou ano...na tvář, když jsem se vrátila z celostátní soutěže v poezii a přivezla si ve své kategorii první místo... tehdy mě dal ve sborovně pusu před ostatníma učitelkama (praxe) ty měly asi vzteka ;-)) Bylo mu 46 když mně bylo osmnáct... byl skvělej a měl mě rád, protože jsem uměla počítat...nešla jsem na zdravotku kvůli tomu, že by mi nešla matika :-)Ty roky jsem zjistila až teď, zemřel v 78 letech...tehdy jsem neměla důvod je zjišťovat :-)

Edvin1
20. 04. 2009
Dát tip
Přečet jsem to, i poctivě všecky dosavadní kritiky. Fajn, o tom není pochyb. Teď něco osobního: Svou vzpomínku na pana profesora vyjadřuješ zrovínka takto: "Pan profesor mne, svou žačku (!) 'v dlaních hřál…' a: 'Na tvář…'" Nevěděla jsi asi, oč mu jde, ale: "Dnes bych ji políbila." Tehdá jsi se jen bláznivě smála, ale po letech mu jeho city opětuješ. A tahle slova pak působí jako granát: "on objal právě moje boky" Velice jemně a nevšedně zpracované téma platonické lásky mezi žačkou a učitelem (žákem a učitelkou), jejíž podstata, ba existence se tomu mladšímu z obou stane jasná až po letech. Možná jsi to tak nemyslela, ale pak Ti pero psalo samo a něco málo na Tebe prozradilo. A to je dobře, protože takhle jsem to opravdu nikde nečetl. Tip za originalitu, překvapení a lit. zpracování. dědEd :-)

slovak
18. 04. 2009
Dát tip
Krásne, len podobné slova niekedy nevypovieme včas.*


Diana
18. 04. 2009
Dát tip
Moc krásná slova. K panu profesorovi jistě zaletí -jak lehká vločka bílá :-)******

nostalgik
18. 04. 2009
Dát tip
vzdorují chladnému větru vání ty plamínky nesoucí něhu, však malé stačí zaváhání a hasnou... i na bělostném sněhu ***

Lakrov
17. 04. 2009
Dát tip
Takhle bez souvislostí působí hravě /...rovnice, roky, dny, chvíle.../ i posmutněle /...svíce a minulý čas, jež následuje/. Jedna z posledních řádek pak vyvolává (ne)žádoucí? otázku. Cit v těch slovech nechybí.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru