Nebeská

Martě...

Ale tahle je tak živá

Nechtěl jsem ji nezajímat
a nechtěl jsem ji ani chtít

Netoužil jsem zatoužit
a spatřit jak se dívá
Slyšet její hudbu
a litovat
že ji nejspíš nikdy nezískám

Jenže jednou už ji znám
A nechci, nechci zapomenout

Tak tiše píšu opodál
a bojím se bojím
že už jsem dopsal

A to sotva začínám
být smutný

Rád bych
Ach jak rád bych
ji byl objal
nebyla-li by ona proti
vykašlání se na ten podělanej
kondicionál

No a co
Hlavně prosím žádnej imperativ

Mý motivy jsou sporný
což maj náhodou úplně společný
s mýma přednostma

Ale lásce je to jedno
(alespoň doufám)
Naprosto slepá ovšem není, to je spravedlnost
(alespoň doufám)

No a co
Alespoň doufat můžu
za to moc nedám

Jenom to zklamání potom
Nebo ta krása

Snad tedy radši ta krása
má Nebeská
a já

---