KOULE TROJBOJ: obraz od E.Hoppera Evening Wind

      Ráda byla ve svém rozsáhlém domě sama. Možná i víc než jindy. Mohla si dělat, co chce, úplně co chce. Bez vyjímky. Celý den si chodit po domě nahá. Služebnictvo mělo volno. Manžel odjel na delší cestu. Vše bylo teď jen podle ní. A dokonce i okna v horkém létě mohla mít dokořán.

      A když si dopřála horkou koupel a nahá šla do postele, příjemně ji překvapil prudký vítr, který náhle vzedmul záclony v její ložnici, když zrovna klečela na posteli. Jakoby strnula ve svém momentálním počínání. A jen nadechovala ten nádherný čerstvý vzduch. Bylo jí úžasně. Nechala své dlouhé vlasy splynout přes svůj obličej. Přes tvář. Zasnila se tak moc. A v hlavě jí jen bleskla myšlenka, co kdyby tak tu její nádhernou vnitřní chvilku někdo zachytil. Třeba slovy, nebo i na plátno. Jak by asi vypadala? Nahá právě se chystajíc do svého měkkého lože a najednou ustrnouc díky větru.

      Díky vlahému večernímu poryvu, který si možná málo kdo dokáže vychutnat, se začala poddávat lehkému ovívajícímu svádění, jež hladilo její tělo. V mysli se mu oddala jako milencovým rukám. Nechtělo se jí pohnout. Vychutnávala si to šimrání. Vzpomínala, začala snít. Bylo jí báječně. Rozběhly se jí myšlenky i ty skryté do všech období. Až jí bylo po chvíli i teskně.

      Už ho nikdy neuvidí. Svého milého. Toho co opravdu kdy milovala. Nebylo jim přáno. Možná ho už neuvidí nikdy. Nikdy se nesetkají. Jen ten vítr, ten vlahý hlazením po jejím těle, jí ho připomíná. Jen ten vítr. Proto je tak ráda sama. A nejradši v létě.

    Snažila se tento okamžik nezapomenout. Protože ty ostatní byly už dávnou minulostí. Stalo se to všechno už příliš dávno. Ale tento večer byl fakt úžasný a bylo jí opravdu nádherně s předvečerním záclony čechrajícím společníkem se jí tak chtělo zůstat snad navěky…