Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Majáles

28. 04. 2009
14
17
3765

KOULE

   Majáles po druhé světové válce byly slavné a veselé.Naše třídní profesorka Chvojková byla dobrá šachistka.Někteří studenti,aby se jí zalíbili,jí nabízeli,že si s ní zahrají šachy a také to dělali.Z toho paní profesorka usoudila,že jsme třída vášnivých šachistů , a navrhla nám, abychom na majálesu za zvuků hudby sehráli krátkou partii živých šachů.Přiznám se, že o šachové hře jsem neměla a dosud nemám ani páru.Přesto mi připadalo úžasné,že mi paní profesorka přisoudila roli černé věže.
   Textilu bylo málo a bílá věž to měla jednodušší, protože nějaké prostěradlo se doma našlo.Ale co já? Nedala jsem jinak, musela se koupit barva a prostěradlo se obarvilo na černo.Dovedné ruce sousedky pak na mně sešpendlily jakousi černou řeckou róbu..Můj otec byl stále znovu ujišťován, že až sehraji svou roli, bude prostěradlo po namočení do roztoku kysličníku opět bílé .Na hlavu mi otec z obarvených čtvrtek sestavil klobouk, který měl představovat věž.
   Naučit se za zvuků hudby skákat na určitá políčka šachovnice namalované na hřišti bylo pro mne dost těžké, ale zvládla jsem to.
   Nejslavnější ze všeho byl ale majálesový průvod městem,který přijeli natočit filmaři z Československého týdeníku z Prahy.Jako černá vdova,tedy vlastně černá věž, jsem si ve čtrnácti letech připadala nesmírně krásná.Dnes bych řekla, že do hastroše jsem daleko neměla.Zmíněný týdeník jsem pak s kamarády navštívila tolikrát, kolikrát se v mé rodné Chotěboři promítal.Když se blížila vteřina mého částečného zjevení v něm, volala jsem málem nahlas:“Pozor,teď!Ta půlka hlavy a ruka je moje!“Myslím, že ani Marylin Monroe, když se poprvé viděla na plátně, nebyla tak šťastná.Ach, kde jsi , čase malin nezralých?Ale moje hlava a ruka se přece jen ocitly ve filmu jen jednou v životě,proto na majáles z roku 1946 dodnes vzpomínám. 

17 názorů

To je neštěstí koule, je na to málo času a většina soutěžních děl je nedotažená. Je to škoda A netvrdil bych, že neumíš prózu. četl jsem od tebe jednu krátkou povídku a musím říct, že byla opravdu moc hezká :-)

Armine, já to vím, že moc neumím psát prózu,ale jak vidím soutěž,tak do toho "lezu".Není tu se mnou nikdo, kdo by mi dal přes ruku, což bych občas potřebovala.

Někteří studenti,aby se jí zalíbili,jí nabízeli,že si s ní zahrají šachy a také to dělali. Téma není špatné, ale celé provedení je bohužel hodně nedbalé :-(

Děkuji všem za návštěvu

pěkný pohled zpátky...

vesuvanka
29. 04. 2009
Dát tip
Haničko, to je moc hezký a zajímavý příběh, věřím, že ráda na tuto událost vzpomínáš :-))) TIP

moorgaan
29. 04. 2009
Dát tip
jóóó tenkrát to byly Majálesy :?-)) /**

Diana
29. 04. 2009
Dát tip
Moc zajímavé. pěkně napsáno. T*

macecha
29. 04. 2009
Dát tip
moc hezká vzpomínka ..T***

Impresse
29. 04. 2009
Dát tip
*

Díky za přečtení vzpomínky.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru