Květnový pátek

Ráno

Prudké probuzení

Venku ještě tma

Srdce kamenné tělo mi trýzní

Přetěžce se vleču z postele

 

Dnes

Všichni mají ve zvyku děvčatům srdíčko přinést,

Já však sedím sám, ospalý, ve svém pokoji

Trápit se nemohu, vzlykat už vůbec

Někteří vzpomínají máje rudého,

Druzí surového.

Pro mne je však Máje duchovního.

 

Nechci být

Pokleslý jak nějaký morous

Sám pít z poháru hořkosti svého trápení

Sám lpět na hodnotách zvrácených

Osamocen ve svých pocitech

Vrhán namísto nože na splašený dobytek.

 

Tvrdila jsi,

Že nebude ráno,

A nebylo večera.

Tvrdě jsem spal, zatímco ty jsi bděla,

U Krista trpícího v getsemanské zahradě,

Poblíž velechrámu na hlavní třídě,

 

Šaliny dnes nejezdí,

Srazili za rohem děcko,

Slunce dnes nesvítí

A tys mě volala přesto.

 

Řeklas:

Vyjdi ven ze svého špatného vědomí,

Opusť brány svého svědomí,

Všichni volají je první máj – lásky čas,

Ty však se ukrýváš před světem a neznáš nikoho z nás.

---