Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 434 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Obraz oblíbeného autentického básníka z počátku 21. století
datum / id04.05.2009 / 319938Vytisknout |
autorakredit
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)Další dílo autora
zobrazeno4362x
počet tipů21
v oblíbených0x
do výběru zařadilBílá_Místa_V_Akvarelu, Markéta, katugiro, a2a2a,
zařazeno do klubůmpv,
Obraz oblíbeného autentického básníka z počátku 21. století

 

 

Na Písmáku je registrován od začátku století, ale významnější díla zde publikoval zřejmě až od října 2007, pokud předchozí nesmazal. Jeho 24 děl, která netvoří žádnou uspořádanou sbírku či celek přečetlo v absolutním součtu bezmála 15000 čtenářů, což činí více než 600 čtenářů na dílo. V období od ledna roku 2009 však absolutní počet čtenářů klesá u 7 děl „jenom“ 1700 čtenářů, což snižuje průměr pročtenosti díla na „pouhých“ 243 čtenářů. Pravděpodobné je ovšem i to, že pročtenost obecně na Písmáku klesá s tím, jak nekontrolovaně roste počet nových autorů a nových děl.

 

Po určité aproximaci lze říci, že zhruba každý desátý čtenář zanechá u autorova díla tip. Aproximací rozumím jakousi redukci opakovaného čtení, někteří čtenáři se vícekrát vracejí a Písmák neeviduje skutečnou unikátní čtenost. Na 25 výběrech redakce se podílela redakce v tomto složení: Print 10, Zbora 6, Jinovata 2, A2a2a 2, Markéta 2, Pacer 1, Pozorovatel 1, Augustin_šípek 1; z čehož plyne, že náročnější kritika oceňuje autora jen lehce a nahodile, zatímco autenticitě nakloněná část redakce Print a Zbora autora hodnotí značně vysoko.

 

Podívejme se nyní jakými prostředky autor těchto významných výsledků dosahuje.

Pobyt lyrického subjektu nestaví na obrazném uspořádání prostoročasu. Prostor i čas jsou pro jednající subjekty jen syntetickými kulisami, v nichž uspořádávají své dojmy, úzkosti, tušení a touhy. Mezi sebehodnotícími odstupy lyrického pobytu ve světě a intimním oslovením blízké osoby existují spojnice “rozsvítání”, “proudných vod”, “rozhraní cest”, “prázdno k neustání”, “sítě ostřic”, ale také “ticho, duše, věčnost, časnost, obětní stůl, v sobě pokoj”; u nichž lze vysledovat i spojnice ke křesťanskému prostoročasu mystickému. Příznačné je, že v motivech básní se určení místa často sbíhá s určením času, např. právě v tichu. Bohužel se autor časoprostorovým světem kolem sebe nezabývá natolik, aby mu vadila často převažující klišé “vrstevnic krajiny srdeční, dávno tušené krajiny” apod.

(Místa:

Vstupuješ do mých rozsvítání, zbloudit do nikam, hořím ve všech ohních světa, nad krajinou, Kdesi hluboko v Nás, tančí mezi poli, u koryt, Smířený v Tichu, do proudných vod, na vrstevnicích krajiny srdeční, v kapradí, z mraků, na duši, do ticha narozená, k rašelinné zemi, Pod mou dlaní, do  Věčnosti, v tajemstvích těl , v paměti dětství, z jesenických strání., na obětní stůl, v dlaních, rozcestích, Není kam, do dětství, Na hřebenech, nebe, v dávno tušených krajinách, do dlaní, na rozhraní cest, z větrolamů, prázdno k neustání, putujících k ránu, sobě kotvit, kdesi na pozadí, Krajina, Do sítí Ostřic, z vod, Nad námi nemyslitelno, V sobě pokoj)

 

(Časy:

Jednou, Poprvé a naposled, Dříve než, Poslední výdech dne, Stále, znovu, To časnost vstoupila do  Věčnosti, Teď, jaro, Již zítra, že se připozdívá, dávno tušených, Ještě, Stále, Naposledy, náhle, pár okamžiků k ránu)

 

Situace aneb Nelehké stavy duše

Křesťanských odkazů si v autorových básních užijeme požehnaně. Nejde ovšem o odkazy obrazné, ale většinou monology odkazující na situace věřícího člověka: „Já vlastně nevím co Ti říct. / Snad pouze....... / Odpusť prosím veškeré mé viny.” Podobnou pokorou jsou vlastně všechny básně utkány. Právě to zřejmě přitahuje čtenáře, že nejde o žádné teologické úvahy, ale o možnost nahlížet přímo do spirituální situace průzračného lyrického subjektu.

Vedle pokory je žádána útěcha v nelehkých stavech duše, které nejsou nijak konkrétně popisovány. Tedy, nejde o jejich odůvodněnost, ale o náznaky dialogu s utěšitelem.

(Nelehké stavy duše:

Neztratit se, nejít sám, (ne)zbloudit, Zahřej mou vylekanou duši, nesouzníme, jdu sám … a neschopnost rozpoznat krásu, jsem … prase … chrochtám, čekám zda zabolí … cítím (se) rozechvěle, kapička … vykulená, tvář opálenou do bolesti pokorně skláním, co mne ještě čeká … tíseň … úzkost … strach, bojím … nevím … zbloudil … hledám, ztratil (jsem) cestu, zaplatíme, Nemluvit o tísni,doufání / a dalším neprodejném braku. /   Zapírat zas a znova. / Stále něco hrát.....)

Očekávané útěchy se vyjevují v náznacích opětované lásky, v osvědčování Boží přítomnosti pozorováním stvořené krásy světa a postupným vybalancováním postoje od tísní k „pokoji v sobě“.

Negativní čtení

Autor staví na mimoliterárním kontextu více, než na svých literárních schopnostech. Celkový kontext víry je oporou díla, které netrpí žádnou obrazností navíc. Lehce a stravitelně popsané základní prožitky víry nejsou nijak problematizovány teologickými inovacemi; jsou intimními náhledy, které jsou hodny křesťanského roztleskávače víry. Dojemné svěřování je promíseno s prvotní a naivní pokorou, vše směřuje k pravověrné ideologii bezradné pokory, jejíž odměnou je „pokoj v sobě“. Nepochybně se autor vyhnul čtení takových autorů, jakými pro vývoj křesťanství byli Otokar Březina, Jan Zahradníček anebo Soren Kierkegard. Díky tomu jsou projevy víry redukovány na běžný popis „lidové psychologie“, v níž není místo pro sebeironickou pochybnost.

Pozitivní čtení

V kontextu soudobých postojů a myšlení o literatuře, kdy se Rukopis Bohumily Grogerové stal vedle knihy roku také nejcennější poezií ceny Magnezia Litera, není autorova práce bez nároku na ocenění. V počátku mých úvah vypočítávám úspěchy a pozornost, kterou autorovy básně vyvolaly v širším publiku, jímž se nechali strhnout prakticky všichni zdejší současní kritici poezie. Grogerové touha po textu a jeho čtení je snadno srovnatelná s touhou po čisté a nekomplikované víře našeho propíraného autora. Zkrátka jednoduchost vyvolává důvěru, neboť je „spotřebitelem“ kontrolována, snadno vykládána, lze se s ní identifikovat; případně lze s nadhledem a tolerancí odmítnout autorovo téma jako „podivuhodně osobní“ a vyvázat se z další komunikace s dílem. Prostě lze spotřebovat a jít…

Srovnání s podobně znějícími autory na Písmáku

Především se nabízí srovnání s otevřeně religiózním autorem jako je Augustin_Šípek. Bohužel nám zatím Augustin nenabídl celek básní, jenž by bylo možno vzít za zcela bernou minci, ale i z kusých zdejších čtení je zřejmé, že Augustin staví daleko rafinovanější a obsahově komplikovanější básně, které jsou rovněž oceňovány. Religiózní náznaky lze tušit i v pojetí básní a2a2a, jsou ovšem rovněž rozpouštěny v osobité poetice popisu vzpomínek, kdy je vlastní autorův prožitek citlivě směrován, ale zůstává osobním a nenávodným. V posledku nelze opomenout verše Jinovaty, které se liší především v koncepčním zacházení s časem, jenž není obecně vztahovanou hodnotou, ale je problematickým experimentálním polem, které svojí silou deformuje původní jednoznačnou a jednoduchou podstatu prožitku. V Jinovatových básních čas plyne pozpátku takřka nenápadně, nicméně zásadně ozvláštňuje významy nastíněných motivů.

Extrémně oceněná „autorova“ báseň

Nemotlitba (64T,6V) Jinovata, a2a2a, Print, Pacer, Zbora, Markéta

 

                                                   .....řekl jsem hvězdy   

                                                       a myslel jsem tím hvězdy.

                                                        Nic jiného v tom nebylo.

                                                    Snad jenom Tesař nazaretský  

                                                   vybíral dřevo pro svůj vlastní kříž

                                                 a veškerou mou vinou obrušoval hrany

                                                              Bude proč soudit.

                                                        Vše podstatné jsem zamlčel.

 

 

První tři verše uklidňují čtenářovu rozrušenou mysl. Říkají: “nehledej v mých slovech víc, než tam je”. Další čtyři verše vztahují vlastní hříšnou vinu k vykupiteskému Kristovu úsilí. Poslední verš podtrhuje vlastní vinu nemodlení, lyrický subjekt se nedovolává žádnými žádostmi modlitby konkrétního odpuštění. Odtud zřejmě pochází fascinace touto básní (2022 čtení) – jakési podstatné věci byly (skromně?) zamlčeny. Nebo se lyrický subjekt přeci jenom modlil a cosi žádal? Zdařilá nedořečenost v této básni vzbuzuje možnost vlastního libovolného výkladu. Přestože jde o uniformní myšlenku, mnohokrát osvědčený trik, čtenáři nedokážou tomuto pokornému sdělení odolat. Vzbuzuje totiž důvěru, neboť my všichni nosíme v sobě mnoho nedořečeného, co nechceme konkretizovat a možná nebo téměř jistě jsou to hříšné myšlenky. Čtenář se zde přiznává ke své pravděpodobné resp. zcela jisté hříšnosti a působí tak upřímně a bezbranně sám před sebou, stejně tak, jak jej k tomu přivádí jeho vzor. Přesto jde podle mého mínění o pokoru stylizovanou, formální, okleštěnou o estetické sdělení o čemkoliv. Sdělení je pouhou známou a významnou pravdou o člověku. To je sice samozřejmým předpokladem literatury, ale zůstane-li jen u známé a významné pravdy, jde, sic o pozitivní, ale přeci jenom kýč a klišé.

 

Závěry

 

Zdejší situace čtenářského vkusu se příliš neliší od situace v tištěné sféře. Většinový vkus čtenáře je poznamenán autentickým realismem materializovaným představou neměnného, nezměnitelného a obyčejného člověka. Nejraději vnímáme jímavý obraz sebe samých. Odmítáme se zabývat čímkoliv, co zavání novou neověřenou či neověřitelnou zkušeností. Nevciťujeme se, strukturálně víme, máme jasno v tom, jak jsme stejní. Naše základní touhy se nesnášejí s odstupem sebehodnocení. Jedinou a zároveň poslední hodnotou jest, že existujeme. Paradoxní na tom všem je, že kdyby tomu tak skutečně bylo, nemělo by smysl o tom tak masivně psát, že každý nějak stejně jsme. Skutečná autenticita je nesdělitelná, neboť se neustále vyvíjí, tudíž není možné ji s konečnou platností zachytit. Autentický realista je ovšem přesvědčen, že jeho pravdivý prožitek nemůže být fikcí o životě; bohužel se z fikce nelze vytrhnout. Soudobá filosofie to ví, soudobá poezie však spí, bují jako virový nádor. Na hodnoty jedinečnosti jsme sice společně a nenápadně rezignovali, přesto však po ní nevědomě toužíme a to tak, že svoje základní zážitky předkládáme jako jedinečnost. Budiž artefakt, aťsi nesnese srovnání a neobstojí v historicko-kritickém kontextu, důležité je, že je mi masivně důvěřováno. Absurdní pak je, že není zřetelný rozdíl mezi odborně uznanou kvalitou a Písmáckým balastem. I kdyby se Karel Piorecký sebevíce snažil odstrčit internetovou tvorbu jako celek, oslava Rukopisu Bohumily Grogerové cenou Magnézie mu sebrala poslední argumenty o jazykové inovaci, pseudoinsitnosti apod. – Grogerová je realisticky autentická zcela v intencích našeho propíraného (anonymního?) autora. A možná je to i pro mnohé zdejší autory povzbudivé.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.12.2009 20:44:37dát kritice tipA.H.
korektor
Dobře rozebráno
11.05.2009 13:04:05dát kritice tipRajmund
Celkem solidní náhled na tvorbu v daném období. Chybí snad pouze zmínka o některé z Maxwellových rovnic, ta by vhodně mumifikovala exaktní ovzduší textu.
09.05.2009 18:41:52dát kritice tipkapitan
Asi není co dodat...
09.05.2009 10:28:47dát kritice tipJan Šuránek
Také ho znám. Píše velmi dobře (zaručeně líp než já amatér).
07.05.2009 21:59:17dát kritice tipFouckault
pěkně napsáno
06.05.2009 18:57:06dát kritice tipart klinika moskva orchestra
nemotliba je opravdu dost husky kýč
06.05.2009 11:47:35dát kritice tipmoorgaan
celkem dobre rozpitvano a smerovano k seznameni s dilem autora jako "psavce" co umi, zlepsuje se, ma celkem dobre hodnoceni u kritiku a je prinosem do literarniho deni...
na me moc rozsahle podana zprava o pitve, nicmene je v tom zrucnost a fundovanost a tak je potreba uznat, ze cela ta kritika ma smysl a dava nam uzivatelum a ctenarum urcite postrehy, ktere nas vedou k zamysleni nad smyslem kritky a jejim ucelem, jak pro zminovaneho autora, tak pro nas samotne..
...ocenuji! /*
05.05.2009 20:56:27dát kritice tipoleandr
zajímavé a poučné čtení
05.05.2009 20:43:22dát kritice tipTangens_Omega36
Hm, musím sice uznat, že tato kritika (analýza) je sice vesměs pravdivá, dost odborná a nutí k hlubokému zamyšlení, což je velké plus, ale na druhé straně má i několik velkých minus.
1. Text je přece jen příliš dlouhý (nejde o povídku).
2. Dílo je extrémně, ale vskutku extrémně nezáživné a hodně popisné, přibližně od půlky jsem si ho četl opravdu bleskově (jeden řádek za vteřinu). Přes Tvou viditelnou velkou snahu působí velmi těžkopádně.
Jako malé mínusko je tam pár chyb - ...počet čtenářů klesá u 7 děl „jenom“ NA 1700 čtenářů,...
...Jinovata 2, a2a2a 2,...
Podívejme se nyní, jakými prostředky...

Na Tvém místě bych se odklonil od striktní vážnosti a do díla bych vnesl podstatně více humoru, satiry, nadsázky a celkového odlehčení (jistá přesná fakta bych ovšem ponechal).
Měl bys být i v dokumentární tvorbě daleko víc nad věcí (jak se Ti to dobře daří v poezii).
Něco takového, co jsem popsal výše, mám sám brzy v plánu (už se mi v představách rýsují konkrétnější nápady). :o)
Reakce na Miroslawka - máš pravdu, že lkát není příliš prospěšné, i když podle mne se zde vyložené lkaní nenachází. Jisté nejzákladnější skutečnosti jsou sice stejné, ale lze je velmi silně ovlivnit. V této záležitosti jsem poměrně optimista. :)
05.05.2009 13:53:29dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
zajímavé...hlavně ta čísla...evidence skutečné unikátní čtenosti... autora "znám" jako chronický tipovač
05.05.2009 11:06:25dát kritice tipakredit
setkání s devatenáctým stoletím páry vždycky potěší .)) ať vtloukali jak vtloukali (obecné, univerzální až Hegelovské zásady) - postmoderní skutečnost je docela jiná, než by se pohodlně komukoliv zachtělo;
05.05.2009 10:03:43dát kritice tipFerry
Milý autore, do rozpaků mě přivedla už skutečnost, že nadpis neodpovídá obsahu - čeho ale vlastně, když o kritiku an sich se zde nejedná. Dílo Kapitanovo je - až v přemíře na úkor srozumitelnosti textu - sice podrobeno analýze, ale "Závěry" samy prozrazují, jak je kritik "těsně vedle" požadavků na obsah, rozsah a členění kritiky v obecném pojetí, vtloukané do nás už ve školní škamně.

Kritice je podroben čtenářský vkus, soudobá poezie, nesdělitelnost autenticity a kdoví jaké entity ještě, takže výsledkem autorovy snahy je nestravitelný soubor nesourodých úvah kacířsky vytěsnivších ze své podstaty zásady a poslání skutečné literární kritiky.

Pokud však akredit psal s cílem vytvořit parodii na literární kritiku, tleskám mu za úspěch.
05.05.2009 08:51:58dát kritice tipDelahaye
pseudoinsitnost :-))))

ale jinak jsem rád, že píšeš i něco jiného, než žalmy :-)

T.
04.05.2009 22:28:35dát kritice tipa2a2a
Tvá kritika je věcná, neosobní, což skýtá příležitost k postřehům, které nejsou ovlivňovány osobním kontextem a jako takové prospívají.

Současně jsem si znovu uvědomil, že řadu svých drobných kritik píšu pod vlivem i jisté míry osobního, třebaže většinou virtuálního poznání samotného autora a platí to i v tomto případě.
Tento přístup má svá úskalí, ale i přednosti, a odpovídá podle mne potřebám zdejšího prostředí, rozvoj autorů samotných nevýjimaje, pokud mají k tomu potenciál.

Je dobře, že se tyto přístupy potkávají, oceňuji v této tvé kritice, že jsi věci více pojmenovával a srovnával, než kategoricky soudil a usnadnil kritizovanému autorovi její přijetí.

Hodnoceného autora sleduji delší dobu a řekl bych, že zaznamenal evidentní pokrok v "technickém" zpracování svých textů a z neformálních nemnohých diskusí věřím v jeho otevřený, nespekulativní přístup k zpracovávané látce a při již zmíněném formálním pokroku mohu očekávat další básně, které zaujmou.

04.05.2009 21:39:54dát kritice tipMarkéta
avi
04.05.2009 18:27:03dát kritice tipdadik
ráda jsem přečtla tohle
04.05.2009 16:01:03dát kritice tipřádek
zajímavá reflexe
04.05.2009 14:38:56dát kritice tipMiroslawek
Myslím, že kapitan je pro tento účel dobře vybraný autor. S jednotlivostmi ve tvém textu mohu souhlasit i nesouhlasit, ale každopádně se nad nimi lze zamyslet - na rozdíl od mnoha příspěvků jiných. Kdyby sis odpustil pláč Jeremiášův nad věcmi, které byly jsou a budou stále stejné, neboť jsou zákonité, a jen nám se prizmatem ubíhajícího času jeví jinak, nemusel bych se pousmát nad tím, jak stárneš. Lkát, že tohle za našich mladých let či dokonce za Rakouska nebývalo je pitomost. Bývalo.
04.05.2009 14:13:58dát kritice tipArmin Tamzarrian
Tak tohoto pána bohužel neznám. Ale hodlám se s ním blíže seznámit, tedy s jeho tvorbou, samozřejmě :-)
04.05.2009 10:49:40dát kritice tipaleš-novák
ta krItika zas tak tvrdá nebyla :o)
04.05.2009 10:42:55dát kritice tipaleš-novák
akredite,
má snad kategorie "kritiky" účel zjišťování popularity jednotlivých autorů? Vzhledem k nepřebernému množství pisatelů na písmáku je prakticky nemožné, aby se o kvalitních autorech dověděli všichni.
Sám čtu na písmáku zcela programově pouze kategorii "blbůstky". Jednak mě zajímá, co si kdo pod tím označením představuje (nezřídka odpadkový koš) a pak beru písmáka spíš jako zábavu než vážnou literaturu. Takže Kapitana neznám, podle tvé krytiky se asi do mého žánrového výběru nevejde...:o)
04.05.2009 10:36:38dát kritice tipakredit
tak pozdě, už to udělal PT za mne
04.05.2009 10:35:52dát kritice tipakredit
zajímá mne, kolik lidí ho zná, samozřejmě jeho nick nakonec zveřejním .)
04.05.2009 10:35:25dát kritice tipPredrag_Tomič
Kapitan - http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=1064
04.05.2009 10:09:55dát kritice tipArmin Tamzarrian
Já jsem ho patrně také přehlédl. Pokud není jmenován záměrně, je to divné, ale vzhledem k výjimečnosti tohoto obrazu se to dá jistě odpustit.

Nicméně já si otázku neodpustím. Kdo je oním umělcem ?
04.05.2009 09:39:25dát kritice tipAlimra
jo, toho autora znám a většinou se mi jeho poezie líbí
04.05.2009 09:26:11dát kritice tipaleš-novák
proč není ten autor jmenován? Nebo jsem ho jen přehlédl?


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.