Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Uprostřed cesty s jízvou na rtu

06. 05. 2009

1992

Autor

Jan Šuránek

Tři hodiny odpoledne,
tma
myslím, že mě ani nechytíš.
Trmácejícího se rychločlověka skrz kámen
prokletý, není dálky, není místa,
kde by hlavu složil.

Kráčel jsem smutnou podzimní krajinou
kapky deště mi dopadali na klobouk,
trmácel jsem se přes polní cestu,
kašlal jsem na cíl,
hledal jsem klid, kterého je nedostatek.

Můj příběh,
stále leží v hlavě,
odpočívá, nechce ven
pápěrko prolétlo kolem očí.

Svou jízvu na rtu,
která mi tvou přítomnost připomínala,
jsem vyměnil za šrám na obličeji,
Jsem tu na světě,
špatným pro paměť,
dobrým pro útěchu.

Vlaštověnky se vrátili do kraje

Anděl lásky mi nese poselství,

Já nevěděl, zda –li ho vyhnat nebo pozvat na čaj.

Vidíš mě ve vlaku,

záříš při pohledu z věže,

pláčeš, když se sebezničuji,

žárlíš, když se poohlížím po jiné.

Můj anděli strážný,

při mně vždy stůj, zlé ode mne vzdaluj,

s Boží mocí mne opatruj.

5 názorů

soulož s negrem

07. 05. 2009

Dát tip

Poněkud mi z toho celého vychází jistá, blíže neurčitá nedostatečnost, zakrnělost v rozletu. Suše zkratkovitý, přemoudřelý závěr je v tomto případě pouhým gestem zmaru, nemá kuráž cokoliv sdělit, ostatně téměř nemluví, plácá s sebou v signifikantních křečích, bortí se impermeabilní hlušinou a jedná zcela mimo obraz výše vyřčeného. Z celku naprosto dokonale sálá neskrývaná strojenost, přehrávanost, omezená imaginace, a v neposlední řadě taktéž otravná redukce zbytnělé reality v naprosto nevhodně nesystematický sled nehybných vět, který má v konečném důsledku stejný status jako cokoliv striktně neživotného.