Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoztrhané vzpomínky
Autor
dablik008
"Přece bych nahlas nekřičela, až za tebou dveře budu zavírat Zatím stojím tiše rozechvělá a toužím tě, toužím objímat" Helena M. Tarkó (s poděkováním) "chci vstát jako ptáci z popela, a dělat co se nedělá" H.H. (s poděkováním) zlatíčko...v řádcích i mezi nimi...
Krása
skloňovaná ve třech pádech
zavřela oči
umlčela slova
nahrnula krev
do srdce
přestože
už
pomalu propadávají
zrnka písku hodinami
(zatím snad
nikdo netuší)
to bylo loni
do víru tance
naučit se ztrácet
zemi pod nohama
pohledy kolem
okna, dveře
hlavu
tu která netuší
i tu která možná
už ví
na sněhu
po tmě
potichu
nedýchat do rána
pořád blíž a pořád
dál
v zákrytu
a ve skrytu
vykřičet se do polštářů
obtisknout do kůže
do zrcadel
snad
ve VŠECH barvách
se založenýma rukama
dávat si pozor
na cestu
na záda
chci to, chci to, chci
Tě
držet za ruce
a zahánět
zase mráz
namísto toho
blíží se
květen
měsíc ostrých hran
voják v poli
v krvi z ran
bojí se přiznat
co ho bolí
když v rukách
mu zbyla jen
zrnka písku
střepy
vzpomínky a
strach…