Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Střelec a Neozbrojená

09. 05. 2009
1
2
771

Všude se válčí, ale kdo zná mysl vojáků, kteří mohou vzít nebo darovat život?

Neozbrojená: Jdu. Pomalu kráčím. Jsem neozbrojená. Mám jen svůj život.

Střelec: Jde proti mě. Je neozbrojená. Musím ji zabít? Svědomí mě bude tížit. Ale vždyť jsem zabil už tolikrát. Tak proč se teď nemůžu rozhodnout?

Neozbrojená: Ať už se konečně rozhodne. A skoncuje to. Nesnáším čekání. Nikdy jsem ho neměla ráda. Nechci umřít jako troska. Ale vždyť jí už jsem.

Střelec: Zab ji. No tak nad čím tak přemýšlíš? Proboha! Vždyť já se tady hádám sám s sebou o to abych někoho zastřelil. Co to semnou je? Je tak podivně klidná. Má hlavu hrdě vzpřímenou, padne i její hrdost když padne ona.

Kroky které se ozývají za Neozbrojenou, kterých si vůbec nevšímá se přiblíží…

Neozbrojená: Ještě pořád se nerozhodl. Nebo je to tak dlouhá doba než vyletí kulka z hlavně a doletí k tělu?

Střelec: Za ní je nějaký pohyb. Mám tady dnes někoho zabít, co kdybych zabil toho za ní, vždyť je to jedno. Její hrdost by mě dlouho pronásledovala.

Neozbrojená: Nebo nemůže dobře zamířit? Třeba chce abych trpěla a chce namířit do nějakého místa, tam co by mě pomalu zabíjelo.

Střelec: Teď už mě svědomí netíží. Zabiju. A bude klid. Pro mě…

Ozve se výstřel. Kulka prorazí kůži a zavrtá se hluboko do těla. Ale k zemi nepadla Neozbrojená…kdo padl? Čí krev vsákla země? Neozbrojená se otočila a zjistila, že k zemi padla stará, vrásčitá žena. Neozbrojená řešila velké dilema. Zabít toho co zabil starou ženu z její vesnice nebo mu děkovat za život, který měla ještě před sebou? Protože ten kdo měl zemřít… byla právě ona

2 názory

Nebyla zde přílišně věnována pozornost celkovému stylu. Scény jsou naaranžovány jakožto jakési vzájemné komentáře s pseudo-dramatickým vývojem a nedostatečně zvládnutou strukturou vyprávění. Postavy jsou buďto konvenčními stíny stereotypních portrétů, anebo pouze splňují určitou symbolickou úlohu, jejíž umělecký impulz zcela bez výhrad akceptoval bezobsažné otřepané představy.

raja
09. 05. 2009
Dát tip
v prologu chybí cosi důležitého , on ten život může docela dost dobře i ztratit. Dílko pod tím..no, nic.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru