Není síla

Není síla, na budoucí dny, měsíce a roky,

a minulost zavřít do krabičky

s nápisem vyřízeno.

Není síla prostřít bílý ubrus

a dát na něj zas vše nejlepší

a nabízet s úsměvem.

Není síla na osvobozující pláč,

protože při něm píchá u srdce,

a hrdost ztrácí body.

Není síla se postavit a jít,

protože každá cesta je neznámá,

a mapy nikdy nebudou úplné.

Ale mám klíč k mému srdci,

mám mapu s otazníky,

mám ubrus pomalovaný životem...

A pořád mám víru, že někdy:

Minulost bude čertíkem v krabičce,

který nevyleká a pobaví.

Na ubrus dám co dům dal

a nikdo nebude hanit.

Půjdu jednou z cest

bez touhy vrátit se na rozcestí.

A srdce očistí jarní déšť.