Podivná hra

.

Od Narvah Pro mylenka Odesláno 16.05.2009 21:27:42 Předmět Re: Re: Re: Re: Re: Re: n/a pořád mi připadá, že se málo modlíš. s lakrovem brzo zametu, to tě mohu ubezpečit. pak si vezmu na starost tebe. píšeš naprosto katastrofálně. kde kvete nuda a klišé, tam se lidé málo modlí.

děs běs. nic tak strašnýho sem už dlouho nečet

Miluju ho...

komentář jen kusý, svůj se říká k svému ... tak proč zrovna jemu ty nesladší pusy... : protože tě miluje.. a co ty? TY TY Ty

No, s časem to pozná i čtenář.

Já jim říkám "vzteklý básničky" :-) i když to z nich třeba čtenář nepozná...já vím svý ;-) Možná právě proto, že se "píšou samy" je to v nich schované...ta emoce, která je umocňuje...co já vím :-) Ale mám je ráda i když si přesně vyčtu, jak mi v té chvíli bylo :-)

Jsou teoretici literatury, co tohle nazývají "utrpením". Prý autor musí trpět, aby něco kloudného napsal. Syn mi řekl, že z bytu nad Manhattanem by nic nenapsal... Jsou takoví, co se za utrpením vydávali, třeba Hemingway šel vždy tam, kde se dělo to, co chtěl popsat. Jestli tam trpěl, to nevím, ale nebezpečí se rozhodně vystavoval (jako saniťák v první světové v Itálii, jako válečný reportér ve Španělsku za občanské války), ale na straně druhé se mi zdá, že když sepisoval své nejlepší dílo na Kubě, tak rozhodně netrpěl. Tak nevím... A ještě Tolstoj... A všichni ti romantici... Kdo ví, co lidi inspiruje? dědEd :-)

Jenže k tomu musím být trošku "naštvaná" :-) jednou mi jeden můj přítel řekl, že je potřeba mě naštvat, aby to stálo za čtení...asi měl pravdu ;-)

Jak zatraceně dobře znám tenhle vyčítavý pohled milovanýc očí! "Z cizích už mi nevadí, ale z tvých..." říkám jí. Líbí se mi básně, ve kterých nepěješ o lásce pásce. Tyhle postřehy drobných okamžiků jsou silnější. A snadno se s nimi identifikuji. To poslední je předpokladem k tomu, abychom rádi něco četli. Ubíráš se správným směrem. Konečně. dědEd :-)

:-) ... nebo spíš :-( ?