Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrvní
12. 05. 2009
0
4
333
Autor
Mystero
Otevřel oči
a jeho křídla smutkem ztěžkla
v marnosti snažení navzdory
kdy i smrt před ním kápi smekla.
Věřil jen v tolikrát řečené
kdy nesmí pochybovat o pravdě
ale vůle jeho po vědění
se naň snesla náhle a káravě.
Smutkem nese se níž jeho tělo
tam kde touhu mu neskryjí
tam kde je pozdě litovat
tam kde pravdu z úst nemyjí.
Dopadlo tělo na povrch
na povrch z jemu podobných
neb pravdu je třeba nevidět
neb vidět ji je hřích.
Poklekla smrt jak nesčetně krát
hlavu svou k nebi vzpřímila
tam odkud padají andělé
kteří poruší Boží pravidla.
4 názory
Mně to přijde neskutečně šroubavaný a poslední čtyři řádky...no, tak ty fakt ne.
Neskutečně kostrbaté rýmování (až nesmyslné, třeba v rýmu neskryjí/nemyjí), téma obehrané, jazyk krkolomný.
neviem, či je to len môj pocit, ale básničky (ktoré pribudli od 12.5., ktoré si tak čítam, sú zväčša o smrti, padaní, temnote, krvi, hriechu, nenávisti...to fakt nie sú iné témy? nemusí byť poézia vždy len nejakou "barličkou" ako sa vylízať z rán...to je to najjednoduchšie.toto nie je konkrétne len pri tebe, ale u teba mi to tak napadlo akosi