Tomáškovi

Když jsme se sešli poprvé
a po hrázi jsi mě provázel,
mé srdce bilo jak splašené
a hlas se mi neskutečně chvěl.
Tvé letmé doteky, byly tak jemné,
vyvolávaly ve mně pocity pěkné.

Pak jsem tě za ruku na hřbitov vedla,
trochu ses bál, ale já tě tam svedla.

Bylo to nezvyklé, pocit jsem neměla dobrý,
líbat se v noci, mezi židovskými hroby.

Avšak v tvém pevném náručí jsem se cítila tak v bezpečí!

Škoda, že to takhle dopadlo,
že zůstaneš se mnou napořád,
jak mě to sakra jen napadlo?!

Byla jsem naivní, věřila ti moc,
často vzpomínám na naši společnou noc.
Moc jsme se chtěli, umírali touhou,
teď už mám na tebe vzpomínku pouhou.