Mrtvý

je nový den
slunce probodává žaluzie
paprsky sápou se k tělu
brouci nasycení kůží v posteli
marně unikají mému hněvu

nohama na zemi
duší však v podzemí
vykročím ke zkaženosti vpřed
nasávat život nezvolený
dnes snad naposled

v labyrintu prázdnoty
hučí napodobeniny stroje
bezcitní paraziti v masce
hledači perel v mračnech hnoje
oddáni své víře a lásce
v kódech Sodomy a Gomory

lživé obrazy zdí
zahalené v iluzích
močí mi na hlavu krev
z nenarozených dětí boha

v pracovním oděvu
odlupuju kousky masa pryč
z otupělých hájů
vzájemné požírání nebere konce
svaly se předhání kdo zkousne víc

v noci pak spoře odděná dcera
chvíli řve v orgasmu
pak zas mlčí z plných plic

...
ticho !
v povzdálí smyčka z osmičky
skončí mi na krku roztouženě
chce to ukončit ? nebo mě odtáhnout zpět ?
myšlenky zdechly
energie došla
maso v hromadě
hnije ve spěchu
jak stará pošta
ticho !
...

Zlámu si hnáty
políbím krk
pěstí vyrazím zub

smyčka je děvka
nedá mi tmu
přenese zvěrstva
ve falešný kruh

dýchám a koukám
dýchám a koukám
dýchám a koukám

kdo mě zakope ?