Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezajatec
05. 09. 2001
4
0
1633
Autor
Climaster
sten poslední jiskry
udušeného ohně
po mě svezl se
až k šedé kůře
k poslední žilce
na temeni hlavy
která pulsovala
pro tu samou vteřinu
jako celé mé tělo
roztřeseně
křečovitě
bez jistoty
snad i bez naděje
zápěstí
a kotníky
rozřezané
v mlze, oparu,
dešti
a očekávání
žáru
tepla
soucitu
chvilky života
plamene
Člověče, Climaster, nevím, zda chápu hlubší významy a symboly stejně, ale...
Jestli jo, tak je to pecka!!!
Cítím tichou pláň, podvečer, vlhký vítr a chlad.
Všichni odešli a mne tu zanechali svému osudu...
A já? Já to přežila!
Snad jen náhodou, snad řízením milosrdného Osudu.
A oheň ještě doutná...
A jstli jsem vedle jak ta jedle, tak si ten TiP stejně zasloužíš, protože to u mě vyvolalo tajůplnou i když trochu hrůznou náladu...
░▒▓-_-▓▒░
«*»
A jstli jsem vedle jak ta jedle, tak si ten TiP stejně zasloužíš, protože to u mě vyvolalo tajůplnou i když trochu hrůznou náladu...
Zajimave hodne to na me pusobilo a cetlo se temer samo... rozhodne zaujalo