Nepravidelné jevy v rytmice u veršovaných básní

a doprčic ... tag tag

zolllínko nebuť labuď a nebuď (budíkem) fstaho.vačnatec :-)))) to platí pro fšeckny (autory i kritiky) někdy "kritika" převyšuje dílko samé ale někdy je tam takovej šit (dát/spát..!) že se mi fak ježí peží :-)) (myslím to obecně!! ne jen u "ftákovin") Bezejm.: ááno, ála Cyráno lze vytvořiti verše raz-dva ale..... ale co bych povídal, už to tu zaznělo. Budu se opakovat, ale ... ehm.. :-) .. nenápaditost tisíckrát omletých rýmů přání / dlaní, svíce / více,.. mít / chtít,... mám ji rád / lásku dát, .. uáááá to je to, co papouše vytočí :-))) neumim tak fundovaně, jako Mahoney, Míwa a Ty :-( já jenom plkám .. ale už držim zobec. :-) a pošlete mi avi, toto je po delší době uťáplých auditoríí konečně debata O NĚČEM :-)

Wopi > radši volný verš hermita před 98% "rýmovaček"... a GDO JE F ŤECH DVOUCH PROCENTECH ????!?!!?!!? (tvářím se výhružně a bojovně klapu nabroušeným zobákem !!! :-)))))))

papouch: do těch dvou procent bych například zařadil Yenn. ;o)))) Její uspávanky jsou skvělé. ;o)))

:-)))

fňůůůk !

Wopi, Papouch, Bezejmenny: Jak je možné, že kam se hnu, jste Vy tři? V tom bude nějaká korupce... No a k té debatě: ... Co si myslíte o čtyřverších? Jsou to vhodné formy pro vyjádření? A v nich taky dáváte přednost rozháranosti X rytmu?

:c) díky papouchu za kritiku :c))) přiznám se, že málokdy používám na písmákovi prostou řeč, spíše se mi honí hlavou rýmovačky a tak je prostě používám, když už mi vlezou na jazyk (či pomocí prstů po klávesnici tančí), prostě je to už můj zvyk, netuším, že proto někdo taky jančí ... :c( mahoney - díky, lépe bych to nedokázal vyjádřit, i když to v srdci cítím právě tak, poslední dobou necítím se líp, a že jsem zase tady není vtip, ač život mě dusí - nutí spát, já mám vás lidi všechny stále rád ... tak a teď zas můžu tiše odejít ... ...

Mahoney: Tak jo, už mlčím. Třeba se k tomu taky někdy dopracuju. Stejně si ale myslím, že kdybyste neoperovali na Písmáku, měli byste jiný pohled na rýmované verše. Já svoje ohraná čtyřverší neopustím. Jak říkám... jsem ještě mladé maso. Vývoj mě nemine :o)

Pepe - jen malá poznámka: poezii jsme nepoznali až na Písmáku :-) Ale souhlasím, že se časem asi změní Tvé způsoby vnímání.

Pepe, ty se máš, tebe čeká vývoj. To já už se na víc nezmůžu... :-))

Pozoruhodné, Mahoney. ;o)))

Nicméně, občas mám dojem, že nerýmovaná poesie je mnoha lidem bližší nikoli pro svou rozevlátou nevázanost, ale spíše proto, že mají pocit, že složitost formy poesie rýmované je nad jejich síly.
Podle mého privátního názoru se na tom podepisuje způsob výuky literární teorie na školách. ;-(
Na druhé straně ani trošku nesouhlasím s tvým názorem na čtyřverší, Mahoney. Zaměňuješ zde příčinu za následek, a pozapomínáš, že pro většinu z nás je složité napsat něco delšího. Čímsi ecitované běžné emoce, coby inicialisační prostředí na to totiž obvykle nestačí. Musí to být totiž buď silný talent kombinovaný s vyjadřovacími schopnostmi, nebo stejně silné emoce, aby to člověku umožnilo sdělit něco literárně přijatelnou formou. ;o))

Příklad:
tohle klidně napíšu, po vzoru Cyrana, kdykoli na požádání:
Co na tom, že v hlavě plane svíce?
Méně, pane můj, by jistě bylo více!
Je tisíc způsobů, jak vyjádřiti nudu.
Toto je jeden z nich. Zvuk prázdného sudu...

ovšem následující, to už je jiný kafe:
Pramínky pocitů spletené do sítě
chycená rybka o milost prosí tě
splní ti ochotně všechna tvá přání
jenom ji nepouštěj hned ze svých dlaní...

Bezejmenny: *****!

bez. - souhlas jen dodám - silné emoce jsou silnou motivací se vyjádřit; iniciují hlubší metafory a touhu napsat to dobře - tedy dodávají i více sebekritické energie... ale nic to nemění na tom, že forma jako součást literárního umění je hlavně otázkou tréninku - v tom se literatura nijak neliší od jiných umění (jen v hudbě se nikdo nediví, že hudebníci se musí léta učit...)

Prosím, nepodceňuj tolik emoce, Mahoney. Emoční iniciace podvědomí dokáže občas i naprostého amatéra vytočit tak, že je případně schopen nárazově vytvořit i něco, co má literární hodnotu, byť by toho jinak schopen nebyl.
Máš samozřejmě pravdu s tím tréningem, to platí obecně, ale přesto znám případy, kdy třeba někdo, kdo za normálních okolností stěží dokázal podat souvisle běžný příběh, ve stavu mírné opilosti (nejspíše odblokováním zábran) hýřil skvělou výmluvností, nad níž se desítky lidí válely smíchy po zemi. ;o)))))
Podobný případ nakonec popisuje i O'Henri v jedné své povídce (O chobotnici na břeh vysazené). ;o)))))
Emoce působí podobně. Také odbourávají zábrany.

Vaše starosti na mou poééésii! Teda hlavu...no proti gustu. Hele papouši co máš proti mejm stupidním za každou cenu napsanejm profláklejm rýmám!!! Si to béřu skoro zvosobna! Navíc nejni to omyl? Neježí se ti při tom spíš péééří?

:c)) Proti gustu žádný dišputát... a náhle začnou ledy tát když zlehka tleskneš do dlaní a odpovíš si bez ptaní Verš přeci různě napsán může být může se točit, vázat, vlát... u veršů plakat můžeš, smát se, snít můžeš v nich mlčet či se ptát Můžeš v nich co chceš napsat sám za tuhle možnost vlastní ruku dám na kritických slov žhavé uhlí (nebuďme malátní ani ztuhlí) Někomu pravidelnost zcela vyhovuje někdo má radši svobodu bárku, jíž vítr bez programu pohupuje sotva ji spustíš z břehu na vodu ...

já            můžu      i básně    dosti                nepravidelné  .   .  . :-))

nóóó... ale právě v té rozmanitosti prostředků je (podle papouša) ta krása celé polézyje... od jednoduchých rýmovánek AABB (a hloupej papouš se veskrze na víc nezmůže) přes rým ocasatý až po třeba ABCŇCBAŇ Mně spíš bytostně vadí profláklé a nenápadité rýmy (rád / spát, jít / pít...) ze kterých evidentně čiší, že autor chtěl něco napsat "za každou cenu", jen aby (třeba) napsal do kritik pod autorovu báfničku něco svýho... To se mi ježí srst. Taky mi vadí kulhající rytmus. (Mám na mysli rytmus hudební, tzn. "aby to šlapalo", ne rytmus ve smyslu literární teorie.) Nevadí mi AABB, pokud celé dílko něco říká a je zpracováno nápaditě, neotřele.

Jo, papouchu... ;-) třeba: to byl zas den nebyl to sen moh sem jí mít teď musim pít mam jí moc rád sám musim spát :-))))))))))))))))) POEZIE že jo? :-))))))))))))))))))))

JAXVIŇA :-))))))

Pravidelnost básni dává onu báseň. Báseň nepravidelná se za a) musí umět přečíst a za b) není báseň ale povídka. O to větší je to umění, když někdo píše skvosty, ve kterých verše do sebe skvěle zapadají. Napsat nerýmovanou báseň je primitivní, stačí si zvolit myšlenku a bum. Jestli Vás to unavuje, utíkejte od Písmáka, který Vás zřejmě zahlcuje poezií (kterou navíc kolikrát ani nemá cenu číst, čímž klesá chuť do čtení další, ať už je jakákoliv), ne od veršů a rytmu (který vlastně nedodržuji, ale to není zas tak zásadní). A jestli mohu radit: Henry, drž se rýmu, co to jde. Verš, který má sebesilnější formu i obsah, není tak působivý, když se nerýmuje, jako když se rýmuje. Já o tom nepochybuji. (Klidně se do mě všichni pusťte! Jen jsem vyjádřil svůj názor. Docela bych si o tom i s někým pokecal, takže klidně pište.)

No... tyhle debaty se vedly před devadesáti lety... to už nemá cenu znova opakovat ty argumenty. Já osobně desetkrát radši volný verš hermita před 98% "rýmovaček"...

1)prosím o rozlišování pojmů "verš" a "rým" 2) uvedený Kryl má (aspoň v první části, víc jsem nezkoumal) pravidelnou opakující se formu A.B.A.B.C.D.D.C, "nepravidelně" to vypadá proto, že členění na myšlenky a sloky neodpovídá formě - tedy jednou je celek čtyřverší, jindy dvouverší nebo tříverší... btw, je to hodně oživující způsob psaní, na písmáku ho dávno používá Šílka - to je právě ten důvod, proč její básně působí tak lehce a vzdušně; jsou a přece zdánlivě nejsou svázány přesnou formou... když se vám nějaká rýmovaná básnička zdá obzvlášť lehká, povedená - neváhejte a rozpárejte si formu; zpřeházejte si ji tak, aby každý řádek končil rýmem, a pak se podívejte na strukturu výskytu rýmů a kolik má který řádek slabik... je to velmi jednoduché a účinné - a překvapí vás, jak pravidelná forma se skrývá ve zdánlivé roztříštěnosti... ovšem, napsat takovou báseň je mnohem těžší, než umět ji najít a rozpitvat :-)) zatím je takové rýmování nad mé síly :-))) 3) pepe: nerýmovaná poesie má své kouzlo; musí zvukově ladit, musí mít atmosféru, melodii, a něco, co... co nejde vyjádřit slovy... a tak napsat dobrou nerýmovanou báseň, ač se to nezdá, je velmi těžké... poezie totiž vůbec není o rýmech; poezie je o nevšedním způsobu sdělení, o nevšedním pohledu na svět... je nutné uvážit, že forma je jen forma; a forma by vždy měla odpovídat tomu, co se chystám sdělit... dobrá rýmovaná báseň vyžaduje pravidelnou, vázanou formu - a to je něco, co by se k básni s "rozevlátým" obsahem prostě nehodilo... zlaté pravidlo literatury je, že forma by měla podtrhnout sdělení... takže - rýmy za každou cenu? ne, to v žádném případě... ba naopak: nezřídka se mi stává, ža na písmáku čtu básničku, ve které jsou použité nádherné metafory, ale je tak mizerně zrýmovaná, že mi to trhá uši... ach, jak často se stává, že méně by bylo více... 4) u rýmované poezie doporučuji spíše vyhnout se jednoduché formě, hlavně čtyřverší jsou silně ohraná... ale mějte na paměti, že pokud má báseň mít spád, vyžaduje to složitou a přesnou vnitřní formu, prvotřídní rýmy, sladit obsah s formou... dohromady je to něco, co chce hodně zkušeností - doporučuji číst, číst, psát, psát a číst... na písmáku obvykle trvá rok, než "nováček" pochytí formu a dostane ji "do krve" - tedy než začne psát výrazně lépe; a to jak po stránce obsahu, tak formy... (ano, i proto jsou "služebně starší" písmáčci "úspěšnější" - prostě se za svůj pobyt už trochu naučili umění psát) a hlavně: chce to opravdu ostrou sebekritiku; buďte si jistí, že jestliže vám cokoli v básni jen maloulinko nesedí, pak čtenáři to nebude sedět HODNĚ...

MAHONEY: *****! Díky, řekl jsi to, co já jen tušil nebo cítil! :-)

Co mě se týká, nemusí být v básni ani jeden rým, aniž by mi to vadilo. Ba spíše naopak. Jednotvárnost rýmů mi taky vadí.