Snad umírá v naději

Dnes jsem znovu žebrák, beze slov

A teď nevydám ze sebe ani hlásky

Ze srdce mám studený kov

Který byl dříve plný lásky.

Kam se poděla ta touha po milování?

Umřela v naději…

Láska je zázrak,

A zázraky se přece nedějí.

Ještě včera, jsem byl král, plný ideálů

Však dnes, dnes jsem ten poražený

Jsem jen temnota v koutech prázdných sálů

A to jen proto, že jsem uvěřil na lásku muže a ženy.

Jsem žebrák, co dříve štěstí držel v dlaních

Co láskou hořel jako plamen v požáru

A pak jsem selhal, první hřích

A bylo po ohni, bylo po žáru.