Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kouzlo snu

15. 05. 2009
0
2
983
Autor
amalerova

KOUZLO SNU (Aneta Maléřová)

Byl chladný páteční večer. Julia Lembnerová se již chystala spát. Něco ji projelo hlavou ve chvíli, kdy už seděla na posteli. Cítila, jak ji někdo pronásleduje pohledem do jejího pokoje. Koukla se z okna a naráz vnímala, že ruce nějáké osoby tlumí její rty při výkřiku. Byl to muž. Muž, který má dech teplý a nervózní. Slyšela, jak jí říká: ,,Neboj se, buď v klidu, a nic se ti nestane‘‘ Julia poslechla. Ale co jí v tom pomohlo. Svalnatý muž podlehl jejímu krásnému tělu, zahltil ji polibky, pomiloval a… zabil. Zabil ji a když upadla na podlahu, shlédl na ni a usmál se jí přímo do očí. Přitom pravil: ,,Je lepší zabít tě, než abys byla s jiným.‘‘ Navlékl si silonové rukavice, vzal ji a uložil na postel. Přikryl, odešel. A dělal, jakoby nic, když vyšel z Jujianinového pokoje a vešel do hlavního sálu. Jakob, muž kvůli kterému Juliu zavraždil, se zeptal: ,,Jsi v pohodě?‘‘ ,,Jistě, ano. Nevíš, kolik je hodin? Čeká na mně bratr v hospodě.‘‘ ,,Jo. Čtvrt do půlnoci. To je hospoda ještě otevřená?‘‘ ,,Je u Baculy.‘‘ Pozdravili se a každý si šel za svým. Jakob šel do své ložnice, pustil si hudbu, vytáhl krabičku cigaret a zapálil si. Chladný večer skončil a začalo být dusno. Večer všichni prožili klidně. Nikdo totiž netušil, jaká pohroma se stala v jejich domě. Všichni šli spát. KAPITOLA PRVNÍ Detektiv Georg Grey přijel svým džípem před budovu. Strážník mu pomohl z auta. ,,Dobrý den, šéfe. Tady máte ten případ. Jmenuji se John Leermooon a pracuji tu už dva roky. Přišla s tou novinou služebná. Prosím následujte mne.‘‘ ,,Díky, ale šel bych raději sám. Vy si můžete odpočinout po tom...‘‘ ,,Ovšem‘‘ ,,Moment položím vám ještě pár otázek. Vy jste byl včera o půl dvanácté v noci v domě, že?‘‘ ,,Ano...‘‘ ,,Dobře. Nevšimnul jste si někoho, kdo byl třeba nějáký jakoby vážný, měl vážnou tvář? Nebo vycházet někoho z Julianinového pokoje?‘‘ ,,No, myslím že ano. Byl to muž s tmavými vlasy, svalnatější a trochu…neklidný. Ale jinak vypadal mile‘‘ ,,Myslíte, že by v tom spočíval také? Měl s ní problémy, hádky..‘‘ ,,Ti dva spolu měli dlouhodobý vztah. Pak ho opustila a začala mít poměr s Jakobem. Který tu pracuje jako správce pokladu.‘‘ ,,Pokladu?‘‘ ,,Ano, víte my jsme moc bohatí a peníze jsou v pokladně u správce.‘‘ ,,Myslíte, že by mohl Deer zavraždit Juliu?‘‘ ,,Noo, někdy jsem si to myslel. Ale to opravdu nevím.‘‘ ,,Děkuji.Trochu jste mi pomohl.‘‘ ,,Nepotřebujete něco? Občerst...‘‘ ,,Ano. Potřebuji rychle zjistit, kdo je vrah.‘‘ ,,Ale v tom nemohu pomoci. Vše,co vím jsem vám řekl. Tak nashle.‘‘ ,,Nashle.‘‘ Georg si zašel prohlédnout mrtvou. ,,Dobrý, jsem Giles Ree, doktor. Vypadá to na zavraždění dýkou, dlouhou tak asi patnáct centimetrů. Konec ocele je velmi ostrá a špičatá. Projela dva centimetry u srdce a probodla i obratel. Mohla klidně upadnout na zem.‘‘ ,,Takže to znamená, že nemohla být oběť na lůžku.‘‘ ,,Taky nezemřela ihned. Mohla být chvíli při vědomí a potom teprve upadnout – tady. Vidíte ty kapky krve?‘‘ ,,Ano.‘‘ ,,A vidíte celé prostěradlo od krve?‘‘ ,,Ano. Myslíte, že by mohla vykrvácet?‘‘ ,,Určitě.Ocel neprojela celým srdcem a narazila na pár orgánů.‘‘ ,,Nejprve z ní začaly téct kapky krve a pak se to zhoršovalo. Člověk ji mohl vzít a dát na postel. Tak aby nic nebylo vidět.‘‘ ,,Bohůžel ani nemáme žádné otisky. Asi to byl specialista, nebo nechtěl, aby si šel sednout.‘‘ ,,A brali jste otisky i u dveří?‘‘ ,, Ne to ne. Stála u okna takže jsme brali jen z okna.‘‘ ,,Tak je odeberte!‘‘ ,,Ovšem.‘‘ ,,Myslíte, že by to mohla udělat žena?‘‘ ,,Žena? No jedině ze žárlivosti. To je teď běžné. Proč ta otázka?‘‘ ,,Jen se ptám.‘‘ Detektiv odešel z místnosti a potkal Jakoba. ,,Dobrý den pane...Georgi. Už jste něco zjistili?‘‘ ,,Jen to, že Julia byla zavražděná velmi ostrou dýkou. A že zemřela tak pět, deset minut po bodnutí. Jenže nevíme, kdo ji zabil. Neznáte někoho, koho by Julia štvala nebo kdo by se jí chtěl pomstít? Někoho z rodiny, z přátel?‘‘ ,,Nikdo mně nenapadá. Julia byla spíše oblíbená. Všichni ji měli rádi.‘‘ ,,Opravdu? Jste si jistý?‘‘ ,,Ano‘‘ ,,Dobře. Později se stejně někdo najde a potrestá.‘‘ ,,Máte pravdu.‘‘ ,,Já vím.‘‘ Detektiv George si prohlížel chvíli dům a po půl hodince si šel odpočinout do své komnaty. Samozřejmě to nebyla opravdová komnata. Tak si to jen pojmenoval. Odpočívat taky nešel, co by tady bylo k odpočinku?! Ale relaxovat ano. Vytáhl si takový veliký notes a do toho si psal: a) Julia Lembnerová 20 let, malířka, zavražděna, b) NÁSTROJE vraha : Dýka, dlouhá asi patnáct cm, c) STOPY: ( žádné), d) PODEZŘELÍ : (nikdo). Podíval se na podezřelé a trochu o tom pouvažoval. ,,Není možné, aby nebyl nikdo podezřelý. Musím dál vyslýchat, dokud mi někdo nebude tak připadat.“ Najednou uslyšel bouchání na jeho dveře. ,,Dobré odpoledne. Vy jste ten, co vyšetřuje vraždu mé kamarádky?“ ,,Ano, to jsem. Byly jste přítelkyně? Jak dlouho?“ ,,Tři roky. Asi vás bude zajímat, jestli ji někdo nechtěl ublížit. Jakob mi to řekl. Abych vám nelhala, já sama jsem ji někdy nenáviděla. Ale vražda v našem domě?! To by mně ve snu nenapadlo.“ ,,Aha, a ...“ ,,Řekl vám Jack o snu, který se mu zdál týden před vraždou? Říkal, že to byl masakr. Jako v hororu. Něco podobného jako když zabili mou kámošku. Prý viděl postavy které.. no, ať vám to řekne sám.“ ,,To ovšem. Přece byste mi to tu nevypravovala vy.“ ,,No, ne že by mně to nebavilo, ale zas takovou paměť nemám.“ ,,To chybí každému. I mně osobně někdy něco vypadne z hlavy a pak trpím pár hodin sklerózou, než si na to zase vzpomenu.“ Podívala se na něho s rafinovaným úsměvem. ,,Vy si to Georgi ale nemůžete dovolit, nebo snad ano?“ Zase se na něho usmála a přistoupila k němu blíže. ,,Nejenom že nemůžu, ale nesmím. Jaké je vůbec vaše jméno?“ A odstoupil od ní dva kroky. Teď není na žádný románek čas. ,,Mé jméno je Angelina Whitová. Poznal jste, že po vás jedu, že ano?“ ,,Cože, prosím?“ ,,Že po vás jedu. Poznal, že? Musel jste to poznat, jinak byste ode mne neodstoupil.“ Zajiskřilo jí v očích. ,,Zajisté. Něják jsem o tom věděl. Víte, teď opravdu nemám na milostný vztah moc čas. Možná až potom všem...“ ,,Možná.“ Angelina odešla z pokoje a zamířila do kuchyně. Někdo tu vařit přece musí, když chudák Juli není na světě. Blížil se večer. Georg si četl knihu o pahateli z Číny a kouřil při té četbě své oblíbené cigára ,Sparty‘. Neustále se nemohl zbavit toho přemýšlení. Jeho případ, kde vrah nezanechal stopu, ho vedl k strašlivému šílenství. Byl tak nervózní, že vykouřil čtyři cigarety za sebou. A to obvykle nedělá. Jakob byl pořádně zoufalý z toho že mu zabili životní lásku, John byl zklamaný taky, protože to byla jeho nevlastní sestra a Angelina, ta byla z té věci celý paf. Jediný, kdo byl v naprostém klidu i když trochu vystrašeném klidu byl Deer. Zazvonil zvon na znamení, že večeře je na stole. Všichni sešli do jídelny. Po schodech potkal vyšetřovatel Georg Deera. ,,Vás jsem ještě nevyslýchal,“ promluvil zamyšleně ,,vy jste jistě Deer, že?“ Muž s tímto jménem se zastavil a odpověděl úplně s radostí. ,,Jasně. To jsem. Chcete mi zkazit chuť? Radši si promluvíme až po jídle. Nerad mluvím před.“ ,,Dobře. Jak chcete. Nebudu vás nutit.“ Už byli u dveří ale... ,, Promiňte, Detektive, ale zapomněl jsem si umýt ruce. Běžte napřed. Hned jsem zpátky.“ Georgovi se to nezdálo... ,,To chápu. Klidně běžte.“ Deer si sice zašel do koupelny, ale kvůli jinému závazku. ,,Tak už jsem tady. Nezdržoval jsem vás moc dlouho?“ ,,Ne ne. Sedněte si a pusťte se do jídla. Musím uznat, že vaříte výborně, Angelino. Můžu vám tykat?“ Zeptal se. ,,Zajisté. Ale škoda, že jste nezažil Julii. Ta vařila mnohem líp.“ Posmutněla. ,,Tak nebuďte smutná. Copak si myslíte, že nebudete moct vařit jako ona? Vy jste u ní na druhým místě.“ ,,To vám děkuji. Vařit jsem se naučila od ní. Ale nestihla mně učit malovat. Někdy vám ukážu její kresby.“ ,,Jsou překrásné.“ dodal Deer. ,,To je snad jasné. Krásná žena, krásný obraz.“ V tu dobu si všimnul řezné rány na třech prstech Deera. ,,To jste se říznul, nebo to máte ze šermování?“ Zeptal se, i když věděl že rána má stejnou jizvu jako čepel dýky, kterou byla zabita Julia. Ale to by bylo málo důkazů na obvinění. ,,Od šermování. Od tý chvíle, co je Juli mrtvá, trénuju.“ ,,To je zajímavé. Abyste to tu ochránil příště?“ ,,Obviňujete mně?“ ,,Ale kdepak. Vždyť jsem vás jěště ani nevyslechl a neprohledal jsem celý dům, váš pokoj...“ ,,To by už mohlo stačit. Jestli se chcete hádat, tak jděte ven. Tady vás nebude nikdo poslouchat. Zasloužíme si trochu více klidu. Vždyt má sestra je mrtvá.“ Řekl John nelidsky. Detektiv se udivil. ,,Sestra? To jste mi neřekl.“ ,,Taky jste se mně na to neptal. Byla to moje nevlastní sestra z otcovy strany.“ ,,Aha. Tak to mi je jí ještě více líto. Omlouvám se za tu hádku.“ ,, To nic Georgi. Vy za nic nemůžete. Děláte jen svou práci.“ Pak už všichni večeřeli po tichu. Nikdo neceknul. KAPITOLA DRUHÁ Večeře skončila a byl čas jít spát. Georg si zašel ven zakouřit a pouvažovat o tom všem. Věděl, že Deer není moc ve své kůži. Sice ho neznal, neznal nikoho z nich, ale poznal. Jak se tak procházel tou obrovskou zahradou plnou tmy, pomyslel si, že když je už hodně dávno po večeři, mohl by jít vyslechnout Deera. Ale jeho služebná mu prozradila, i když to měla zakázáno, že Deer tu není. Prý odjel na Miami hned co skončila ta výtečná večeře. A že se vrátí až brzo ráno kolem šesti. Detektiv jí poděkoval a šel se podívat do toho tajemného pokoje, který mu proniknul do oka při prohlídce. Ze dveří vypadal prázdně, ale u malinkého okénka seděl Jack. Četl si nějákou velkou knihu. Když spatřil George, rychle ji zavřel a nenápadně ji odložil pod konferní stolek. ,,Co jste to čítal?‘‘ zaptal se zvědavě. ,,Já no, můj sen který se mi zdál.‘‘ ,,A proč jste mi ho dal z očí? Nemám snad jako detektiv právo vědět každou maličkost?‘‘ ,,To ano. Ale bojím se to ukázat protože by jste mě možná obvinil.‘‘ ,,Proč? Mohlo by mi to třeba pomoct...‘‘ Jack se nechal přemluvit a vytáhl tu obdelníkovou věc na stůl. Detektiv jen shlédnul velkou ale i tenkou knížku, a hned na to se tázal: ,,Celou jste ji popsal?‘‘ a odpověď zněla: ,,Ano. Sen se mi zdál celou dlouhou noc. Ráno jsem se probudil sice celý zpocený ale pamatoval jsem si všechno. Tak jsem to okamžitě šel zapsat sem. Bez jak jakékoliho myšlení. Řeknu vám, že nikdy se mi nezdál tak pravdivý a šíleně hororový sen. Už to nechci vidět. Mám to neustále před očima jako blázen.‘‘ ,,A myslíte, že se to podobá tomu případu s Juliou? Viděl jste tam dýku či jednoho muže? Angelina mi sice říkala, že jste viděl postavy, ale chci to vědět od vás‘‘ ,,Postavy jsem zahlídnul v hale ale viděl jsem i jednoho muže jak vcházel do pokoje. Nevím přesně čí to byl. Neozval se výkřik ale cítil jsem krev. Nejdříve málo a pak více. Někdo tam i mluvil. Ale jen jeden muž.‘‘ ,,Hmm, a co bylo pak?‘‘ ,,Únik. Jo, myslím že někdo utíkal do Baculy. To je vzdejší hospoda. Sakra, všechny lidi co tam byli, jsem viděl černě. A to mě hrozně štve. Myslíte, že jsem vám alespoň trochu pomoh?‘‘ ,,Trochu, je slabý slovo, nezdá se ti, Jacku? To, co jsi mi právě pověděl, bych nejspíš nezjistil ani za dva týdny. Díky.‘‘ Georg byl právě na odchodě, ale u dveří se zastavil. ,,Jo, nevíš něco o tom Deerovi? Zdá se mi hrozně podezřelý. Ukážeš mi prosím, kde má pokoj?‘‘ ,, Cože? Jo Deer...Ten fakt nemá ve svém mozku něco v pořádku. A jeho pokoj, nepůjdu s tebou, ale je to třetí patro v pravé chodbě a pátý dveře zleva.‘‘ Ještě chvilku mluvili, a jak tak kecali, blížilo se ráno. Ti dva si toho ani možná nevšimli. Jen Georg se juknul na hodinky. Za pět šest. To by tu ten uličník Deer už mohl být. ,,Já už radši půjdu, ať stihnu našeho mozka.‘‘ ,,Tak se měj.‘‘ Detektiv vyšel na schody a sešel po nich dolů ke dveřím, kde postával celkem unavený Deer. ,,To je dobrý, nechejte ty kufry tady.‘‘ Přikazoval stěhovákům. ,,Co to máte? Vy se snad stěhujete?!‘‘ Ten se ale jenom zamračil. ,,Prosím, teď žádný otázky. Jsem vyčerpaný a unavený. Na letadla totiž nejsem stavěnej.‘‘ No jasně. On není stavěnej. Buď je to pravda, nebo simuluje. Musím za každou cenu vědět, co v těch kufrech je. ,,A nechcete s těmi kufry pomoct? Máte to asi těžké.‘‘ Deer přikývnul. ,,Ani nevíte jak.‘‘ Oba se tady tahali s kufry na horu. Georg počkal, až bude vymaštěnec na patře. Potom odvlíknul jeden kufr do vedlejší chodby. Strávili takhle hodinu, více ne. ,,Nechcete zajít na pivo? Po takovém trmácení máte asi žízeň?!‘‘ ,,Já pivo nepiju. Vlastně nepiju vůbec alkohol. Ale dal bych si tonic.‘‘ ,,Tak jdeme. Je to na můj účet.‘‘ Nejprve šli po úzké cestě a potom kolem řeky. Byla čistá, průhledná a křišťálově třpytivá. Na malinkém břehu ležela na dece Angelina. ,,Ahojte. Kam jdete?‘‘ Ptala se s úsměvem v obličeji. Dělali, jakoby ji neslyšeli. V tom se Deer pousmál a kouknul na George. ,,Vy se jí líbíte, víte o tom?‘‘ ,,Jo, nejspíš jo.‘‘ Už seděli v hospůdce. ,,Co si dáte?‘‘ Ptal se číšník. ,,Mě dejte vodku.‘‘ Detektiv se udivil. Copak se chce opít? ,,A vy?‘‘ ,,Cože? No ovšem. Já si dám tonic s ledem.‘‘ George se nezvykle podíval na Deera a vyptával. ,,Vy asi máte slabost na alkohol, že?‘‘ ,,Samozřejmě. Už od patnácti, když jsem se totálně opil na mých narozeninách.‘‘ ,,A vašim rodičům to nevadilo? Kdyby se to stalo mě, letěl bych z domu se samými nadávkami. A nejspíš bych skončil na ulici. Taky pomáhám chudým.‘‘ ,,Tak to jste byl vy, kdo dal tomu žebrákovi tisícovku na jídlo, pití a oblečení?‘‘ ,,Kdo vám to vykecal?‘‘ ,,Paparazzi. Ti musí bejt všude. Tu ale ne.‘‘ ,,Ty potvory. To jim spočítám...někdy.‘‘ Zasmáli se a popíjeli. Deer si přidával vodky čímdálvíce a mladý vyšetřovatel si spíše nechal podávat ovocné džusy. Náš alkoholik měl už strašně velkou opičku, tak ho tam Georg nechal sedět a šel k domu. Vyšel po schodech do třetího patra pro ten záhádný kufr a zanesl si jej do své komnaty. Ujistil se že nikdo nebude otravovat a opatrně ho otevíral. Kufr je otevřen. Nahlídnul a... čtvrtina místa byla obložena dýkami. Zhruba patnáct centimetrů dlouhými. Všechny byly od krve a nechyběly tam i silonové rukavice. A...fotky. Fotky mladých žen. Asi tak Julianového věku. Georg byl překvapený. Že by byl Julianin vrah Deer? Sice mu připadá někdy tvrdý, ale že by zabil tak mladou, milou a krásnou dívku? Ihned zavolal do laborky. ,,Ahojky Frenku. Objevil jsem v Deerově kufru něco, co by nám mohlo pomoct. Přijeď si proto zítra ráno. Dám to do svýho kufírku, ať si toho nevšimne.‘‘ ,,Musí to být tak nenápadný, brácho? Co tam vlastně je?‘‘ ,,Nech se překvapit! Musím končit. Tak zítra v osm.‘‘ Odložil mobil, posadil se útulně do křesla a vyhrabal ze stolku notes. Otevřel ho, do poznámky za c) STOPY připsal : kufr s dýkami dlouhými patnáct centimetrů, silonové rukavice a fotky mladých žen Julianinového věku. A k d) PODETŘELÍ napsal: Deer Schiewkovsky. Tak, myslím, že jsem zjistil dost. Měl bych si odpočinou. Skryl kufr do skříně a vzal si cigáro. Než si ho však stačil zapálit, vešla do pokoje Angelina. ,,Neruším?‘‘ zeptala se vlídně. ,,Ne ne. Kdepak. Co byste ráda?‘‘ Vešla do pokoje a usadila se na pohovku. ,,No chtěla jsem si s vámi popovídat. Od té doby, co je Julia...no však víte, si nemám s kým vypravovat různé blbosti.‘‘ ,,A o jakých blbostech jste mluvili?‘‘ ,,Často o hororech. Milovali jsme je. Ale chci vám říct něco důležitýho. O tom večeru.‘‘ Tak spusťte. Uši mám naštelovaný.‘‘ ,,Když skončila večeře, Julia se pohádala s Deerem. Byl naštvaný na Jakoba. Žárlil na ně. Pak to všechno skončilo a já odešla. Stála jsem na schodišti a zahlédla, jak se oba perou. Chtěla jsem mezi ně vejít a usmířit je, ale nakonec jsem šla přece jen spát.‘‘ ,,Tak oni se rvali, jo? Že by Deer zabil Juliu?‘‘ ,,To se mi nechce věřit. Možná se stalo jenom to, co jsem viděla a nic jiného.‘‘ ,,Možná. Ale to by vysvětlovalo, proč má náš žárlivec plno kufrů nožů, fotek a silonových rukavic.‘‘ Angelina nevěřila svým vlastním uším. V té chvíli omdlela. Probudila se po pěti minutách. ,,Je vám dobře, Angelino? Jestli chcete, můžete tu zůstat.‘‘ ,,To budu ráda. Ale kde budete spát?‘‘ Zeptala se a začervenala. ,,S vámi. Nebude vám to vadit, že ne? Postel je přece velká a útulná.‘‘ ,,Tak fajn.‘‘ ,,Proč jste vůbec omdlela? Něco vás znepokojilo?‘‘ ,,Ano! Věřím, že mou kámošku zabil Deer. Ale to musíte ještě zjistit více důkazů.‘‘ ,,Vy tomu něják moc rozumíte, že?‘‘ Zalichotil jí. ,,Zas tak moc ne. Jenom mě baví dívat a číst detektivní žánry. Proč jste se vůbec stal detektivem?‘‘ ,,No já ani nevím. Jako malý jsem toužil být policajtem, ale v mládí se mi to vymklo z rukou a tak jsem udělal detektivní školu. A čím jste doopravdy vy?‘‘ ,,Prodavačkou. Nemohli by jsme si tykat?‘‘ ,,Jak myslíš...nemáš chuť na kafe?‘‘ ,,Ale jenom s cukrem a mlíkem.‘‘ Sotva Georg odešel z místnosti, Angelina se stačila převlíct. Ulehla do velmi široké, měkké a velké postele. Za deset minut přišel Detektiv s voňavoučkou kávou. ,,Hmm, ta voní. Co je to za značku?‘‘ ,,Tchibo. Moje nejoblíbenější.‘‘ Posadil se na postel a přisunul stolek. Šálky s kávou odložil na jeho roh. Angelina se napila a okamžitě usnula. Georg vstal, šel k oknu a otevřel ho. Studený a čerstvý vzduch plál po velké vesnici za černé tmy. Měsíc svítil na severozápadě, přímo do jeho pokoje. Byl v úplňku. Sednul si k tomu velkému, úzkému oknu a četl si knihu. Kouřil cigarety a přemýšlel o ženě. O ženě, kterou ani moc nezná, a přesto ji má rád. Ta žena byla Angelina. Byla krásná jako anděl. Takový pocit ještě nezažil. Bylo dvacetřideset hodin, zavřel knihu a schoval ji do šuplíku. Ještě si usrknul kávy, která už chladla. Převlékl se a lehnul si k Angelině. Bylo mu příjemné, když se ho dotkla. ,,Můžu ti něco říct?‘‘ ,,Samozřejmě. Cokoli.‘‘ Přiblížila se k němu blíže, podívala se mu do očí a... ,,Miluju tě!‘‘ Georg se pousmál a políbil ji. Potom se milovali celou noc. KAPITOLA TŘETÍ Ranní slunce probudilo nevyspaného detektiva. Ten vstal, přichystal kávu a snídani, obléknul se a umyl. Dojedl rohlík s máslem a šunkou, zapálil si cigaretu, vyšel z domu a potkal Frenka. ,,Čau, Georgi. Tak kde mám ten kufr?‘‘ ,,Dobrý ráno. Tady je. Zjisti o tom vše, jo?‘‘ ,,Fajn. Už jsi zjistil něco víc?‘‘ ,,Jasně. Tak už jeď. Potřebuju to vědět do týdne. Měj se.‘‘ Jakmile Frenk odjel, vydal se mladý detektiv do lesa. Na chvíli si chtěl odpočinout. V tom uviděl Deera a nějákého muže. Měl masku, tak ho nemohl poznal. ,,A jak to chceš udělat?‘‘ zaslechnul. ,,Nijak. Nesmí na to přijít, jasný? Dám to k tobě.‘‘ Rozešli se a Georg se rozhodnul že bude neznámého muže pozorovat. Ten muž jistě nevěděl jak náš detektiv vypadá. ,,Dobrý den. Nemáte zapalovač?‘‘ zeptal se dotěrně Georg. Muž mu ho podal. Georg ale nechal zapalovač zapalovačem a ukroutil mu ruku tak, aby ho to bolelo. Když muž prosil, ať ho pustí, že mu všechno poví, pustil ho ale pořád držel. ,,Jak se jmenujete a co máte společného s tím bláznem?‘‘ ,,No, já..jmenuju se Richard Neo. Toho Deera moc neznám. Znám ho teprve měsíc. Mám si k sobě vzít nějáký kufry, nebo co.‘‘ ,,Jaké kufry, no? Víte vůbec, co v nich je? Nože, rukavice a fotky.‘‘ ,,To mi neřekl.‘‘ ,,Domluvíme se takhle: Vy si vezmete kufry a budete spolupracovat. A jestli ne, tak vás zavřu, jasné?‘‘ ,,Za co by jste mně zavíral? Vždyť jsem nic neudělal.‘‘ ,,To ano. Ale ten muž možná ano. Kdyby jste mu pomáhal, hrozí vám tři roky za napomáhání skrývání důkazů, což znamená napomáhání vraždy.‘‘ Richard celý vyplašený z toho, že by šel sedět, přitom celý ztuhnul a mlčel deset minut. ,,Co tak mlčíte? Došel vám snad slovník? Kde jste ho poznal?‘‘ ,,U Baculy, v tý hospodě. Lidem, říkal, že jsem jeho bratr. Pohlouplý, že jo???‘‘ Georg stejně nic neříkal. Přemýšlel. ,,Takže vy jste byli v hospodě? Kdy a v kolik hodin?‘‘ ,,Před měsícem v pátek. Bylo tak..půlnoc.‘‘ ,,O půlnoci jste tam byli, jo? A jak dlouho, od kolika? Čekal jste tam na něho?‘‘ ,,Jasně. Asi hodinu. Bože. Deer přišel tak o třičtvrtě na dvanáct a zůstali jsme sedět pět hodin. Možná víc.‘‘ ,,Nic víc? Neřekl vám třeba kde byl a co dělal?‘‘ ,,Tak s tím se mi on tak moc nesvěřuje, víte?‘‘ ,,Půjdeme se tam podívat.‘‘ Navrhnul Georg. Byli na místě. ,,Ukažte mi, kde jste seděli.‘‘ ,,Tady. Hned u okna. V pravém rohu. Na co to chcete vědět?‘‘ ,,To vás...ačkoli vlastně ano. Deer se zranil v tu dobu, co byla zavražděna jedna dívka.‘‘ Vytáhnul fotografii. ,,Tady. Julia Lembnerová. Znáte ji?‘‘ Sklopil oči. ,,Ano, tu jsem znal. Jednou před dvěmi lety mě pozvala k sobě na oběd do prahy.‘‘ ,,A chutnalo vám?‘‘ ,,Že váháte. Byl výtečný.‘‘ ,,Já vím. Chválí jí tu kdekdos. Nikdo mi nevymlumlal, že bydlí v Praze. Víte ulici, popisné číslo? A patro?‘‘ ,,Ovšem. Nadiktuju vám ho.‘‘ ,,Díky. No ale až potom. Nejprve chci vidět židli, na které seděl.‘‘ Georg si posvítil neobvyklou baterkou a hledal stopy krve. Něco i našel. ,,Tady je krev. Podal byste mi jednu vatovou tyčinku? Mám ji v tašce.‘‘ ,,Jo.‘‘ Detektiv odebral vzorek. ,,A můžete mi ještě podat lahvičku s žlutavě bílou náplní?‘‘ Muž hledal a hledal ale... ,,A jakou? Máte jich tu plnou brašnu.‘‘ ,,S červeně označeným papírkem. Máte?‘‘ ,,Ano.‘‘ Georg kápnul pár kapek na tyčinku se vzorkem. Krev je pozitivní. ,,Zavolám do laborky ať si proto přijedou a vy si běžte za svým. Tady máte moje číslo. Kdyby vám Deer sdělil nějákou novinku nebo cokoli se stalo, zavolejte.‘‘ ,,Děkuji. A nashledanou.‘‘ Richard odešel z hospůdky. Vešel Deer. ,,Dobrej, detektive. Proč se plazíte po zemi?‘‘ ,,Já se neplazím. Odebírám krev s něčí DNA, víte? A musím zjistit...‘‘ ,,Čí je. Ano to znám. Ale proč odebíráte krev na židli, kde jsem seděl?‘‘ ,,No víte, když jsem viděl tu vaší ránu, něco mi připomínala. A tady je navíc krev. Vsadím se, že bude vaše!‘‘ ,,A co tím dokážete? Že jste našel krev, to nic nedokazuje.‘‘ Georg se mu jen zasmál. Přistoupil k němu blíže s přísným pohledem ve tváři. ,,Však já toho najdu dost. Věřte, že vás dostanu za mříže. To si buďte jistý.‘‘ A šel pryč. Crrr. Detektivovi zvoní mobil. ,,Haló?‘‘ ,,Ahoj Georgi. Tady Frenk. Mám hotovo.‘‘ ,,No a jak to dopadlo?‘‘ ,,Tři ženy z fotek byly Deerovými manželkami. Dvě snoubenkami a šest obyčejnými holkami. Všechny byly staré do dvaceti pěti let.‘‘ ,,Co ty rukavice?‘‘ ,,Od krve. Některé patří..no vlastně všechny patří těm, které jsem vyjmenoval. Ale ani jedna stopa po té Lembnerové.‘‘ ,,No dobře. Nože?‘‘ ,,Taky. Taky nic po Julii. Přišel jsi na něco?‘‘ ,,Odebral jsem vzorek ze židle kde prý seděl Deer tu noc, kdy ji zavraždili.‘‘ ,,Jaký vzorek?‘‘ ,,Krve. Možná to bude jeho. Musím mu dokázat, že to udělal on.‘‘ ,,Pošli mi tu krev. Jo, podle čeho posuzuješ, že to byl on?‘‘ ,,Potom ti to řeknu. Měj se.‘‘ A zavěsil. Vyhrabal se do svého pokoje. Vytáhl notes a psal. c) STOPY: DNA krve, zřejmě Deera. d) PODEZŘELÍ: Richard Neo, pomáhá Deerovi s kufry plnými důkazů. Vše dopsal a šel si lehnout. Usnul. Zdál se mu krátký sen. Možná byl i pravdivý. Stoprocentně se ale nepodceňoval. Slyší klepání na jeho dveře. ,,Ano?‘‘ Ptá se z postele. ,,Mohu dál?‘‘ Ozvalo se. ,,Určitě‘‘ Do komnaty vešel Jakob. ,,Dobrej, detektive. Nevadí, že jsem vás vyrušil?‘‘ ,,Kdepak. Copak potřebuješ?‘‘ ,,Já nic. Slyšel jsem, že už něco máte. Mohl bych vědět co?‘‘ ,,Ovšemže. Zjistil jsem, že Deer měl přítele kterému říkal bratr...‘‘ ,,Richard.‘‘ ,,Znáte ho? Co o něm víte?‘‘ ,,Je to opravdu hodný chlapík. Pomáhal Julii. Měla s ním přátelský poměr. Byli velcí kamarádi.‘‘ ,,Aha. Víte o tom, že Deer skrývá za milou tváří nejspíš vraha?‘‘ Jakmile Jakob uslyšel to, co vypověděl Georg, objevila se mu ve tváři zlost a někde v srdci bolest. ,,Co-cože? Vy se domníváte, že Deer zabil mojí jedinou lásku? A-a-ale proč? Jak?‘‘ ,,To nevím, možná ze žárlivosti. Jakobe, jestli chceme, aby byl potrestán ten pravý vrah, musíme mít svědka nebo alespoň nějáké důkazy. Musíte mi pomoct. Musíte pomoct i Julii.‘‘ Nerad, nechtělo se mu vyprávět. Zoufalství a nenávist ho ale přinutila. ,,Dobrá. Povím vám všechno, co vím a co jsem viděl.‘‘ KAPITOLA ČTVRTÁ Oba dva se posadili do křesel. Georg nalil do sklenek limonádu. Vzal si svůj zápisník a čekal na zpověď. ,,Můžete mluvit.‘‘ Vyčerpaný mladík povzdechnul a začal povídat. ,,Je to už dávno, co jsem věčně viděl Juliu a Deera, jak se hádají. On ji někdy vlepil velkou facku a ona začala brečet. Vždy se mi svěřovala. Říkala mi, že k ní přicházel skoro každičkou noc opilej. Vyhnal ze sebe všechnu zlost na Julii. Jednou mu vynadala, že už nechce poslouchat ty voloviny. Ale on nic nevnímal a znásilnil ji. Těžce nesla tu příšernou novinku. Přišla tedy jednou za mnou vybrečet se mi na rameno. Objali jsme se a já jí vysvětlil, ať se ničeho nebojí a vždy za mnou zajde. V tom ale vešel do mého pokoje ten násilník a porval se semnou. Juli brečela jako o život a prosila ho, že to nechce vidět. Dal jí pěstí do nosu. Mě to vytočilo. Tak jsem mu pořádně přišil. Tu noc byl asi nejopilejší. To mi říkala Julia. Nikdy ho neviděla tak vyvádět. Od tý doby jí neustále sledoval.‘‘ Napil se aby nabral dech. ,,A co bylo dál?‘‘ ,,V zimě Deer musel odjet do Španělska na služební cestu. Nechápu, kde může ten opilec pracovat. Dva dny po jeho odjezdu jsme se spolu nevinně vyspali. Potom jsme se do sebe taky zamilovali. Od té doby nás nikdo nemohl odtrhnout. Na jaře, co se vrátil Deer, jsme spolu museli být co nejmíň. Jednou nás spolu nachytal. Říkal, že toho budu litovat. Julii neříkal nic. Denně dostávala kapky. Nikdo o tom nevěděl. Nepřála si, aby to někdo věděl. Ani její nevlastní bratr. To je asi všechno, co bych vám mohl říci.‘‘ Georg se zamyslel. Po minutce řekl: ,,Juli byla zavražděna uprostřed léta, že?‘‘ ,,Ano. To byla.‘‘ Detektiv kývnul nepatrně hlavou. ,,Neuměl Deer náhodou dobře zacházet s dýkami a neměl udělána doktorská práva?‘‘ Ptal se chytrácky. ,,Uměl a měl.‘‘ ,,To dokazuje možná to, že věděl, jak a kde bodnout Julii a zneviditelnit stopy. To se mu ale moc nepodařilo.‘‘ ,,To ano. Nejraději bych ho teď probodnul. Jak to mohl udělat? Měl zabít mě a ne ji. Ach bože.‘‘ Detektiv si odešel pro cigarety. Zvoní mobil. Jakob ho zvedne. ,,Ano?‘‘ ,,Dobrý. Je tam Georg?‘‘ Ptá se Frenk. ,,Jo, jen si šel pro cigára. Zavolám ho.‘‘ Odložil telefon na stůl a došel pro detektiva. ,,Georgi, máte telefon.‘‘ ,,Díky.‘‘ ,,Prosím?‘‘ ,,Hádej, koho je ta krev, co jsi mi poslal.‘‘ ,,Budu hádat a trefím se. Je Deera.‘‘ Pousmál se. ,,Jasně že je. Ale byla v ní zamíchána ještě krev od jiné osoby.‘‘ ,,Georg se napil a ptal se? ,,Čí?‘‘ ,,Jisté ženě jménem Julia Lembnerová.‘‘ V tom okamžiku se Georgovi málem vykulili oči z očních důlků. ,,Vážně? Panebože. Takže máme určitě jistého vraha. Nikdo přece nebyl v jejím pokoji. Ale Deer ano.‘‘ ,,Jo. Vypadá to tak. Hele prohlídni ještě ten pokoj. Určitě tam něco musí být. U okna třeba vlas, nebo něco. Vlákno, cokoli.‘‘ Prosil detektiva. ,,Ovšem, prohlídnu. Měj se.‘‘ ,,Kdo to byl?‘‘ Zpovídal Jakob. ,,Jeden můj přítel z jedné laboratoře. Zjistil, že krev, kterou jsem našel u židle v hospodě, je Deerova. A byla tam smíchaná i krev Julie.‘‘ ,,Kristepane. Já ho snad podříznu.‘‘ Georg mávnul rukou. ,,Musím si teď jít prohlídnout Deerův pokoj. Určitě tam něco najdu. Jestli chcete, můžete tu zůstat.‘‘ A šel pryč. Procházel se po chodbě aby zjistil, jestli je náš podezřelý pryč. Když se ujistil, že je, opatrně vešel do jeho pokoje. Za zády mu stála Angelina. ,,Co tu děláš?‘‘ Ptala se překvapeně. ,,Ty jsi tady?'' ,,Ano.'' ,,Já si potřebuju zkontrolovat pokoj. Určitě tady něco objevím.'' ,,Myslíš? A mohla bych ti pomoct?'' ,,Můžeš hlídat dveře.'' ,,Není to sice to, s čím bych chtěla pomoct, ale jak chceš.'' Georg šmejdil po pokoji všude kolem ale nemohl skoro nic najít. Až najednou když se díval na jeden překrásný obraz, spatřil tam dopisy a fotky. Zavolal na Angelinu. Ta přišla k němu. ,,Podívej, co jsem našel. Pěkný věcičky, že jo?'' ,,Ten muž...ten muž mi někoho připomíná. Je z Prahy. Proč se s ním fotila?'' ,,Kdo to je?'' ,,To je Michal. Chodila jsem s ním pět a půl let.'' ,,A věděla si, že spolu mají poměr? A co je on vůbec zač, ten Michal?'' ,,Pracuje jako číšník. V restauraci Slavia. Vůbec jsem nevěděla, že jsou spolu.'' Posadil se a řekl: ,,Ale co když spolu nechodili, ale byli jen přáteli?!'' ,,No jo, vidíš. To mě ani nenapadlo. Ty jsi šikulka. A co ty dopisy? Pro koho a od koho jsou?'' Kouknul se na adresáta. Po odesílateli ale ani stopa. ,,Byly pro nějákého Ri..Richarda.'' Vzpoměl si na toho chlápka, kterého zadržel s Deerem. ,,Toho chlapa znám. To je ten, jak si všichni myslí, že je Deerův bratr.'' ,, Já ho znám taky.'' ,,A odkud?'' ,,Řekněme, že jsem ho potkal v lese. Ale dost mi pomohl. Proč mu psala?'' ,,Asi mezi němi bylo přátelství...nebo láska, že?'' ,,Asi.'' Všimnul si, jak se na něho dívá. ,,Co na mě tak civíš? Neříkej mi, že mi chceš dát pusu?!'' ,,Jo chci.'' A tak se políbili. Blížil se večer a celý dům se chystal na večeři. Georg neměl hlad ani chuť, tak požádal Angelinu, ať mu nechystá. Na trávníku si lehnul do trávy a zíral na oblohu plnou hvězd. Otočil se na bok a všimnul si okénka vedle dveří. Ještě ho tam neviděl. Vstal a šel dovnitř. Byl to malý, úzký sklep. Vypadal útulně. Jak tak se rozhlížel, zahlídnul krabici se jménem Deer. Otevřel ji a nevěřil svým očím. V krabici byl plášť od červené barvy. Byla to krev. Bylo jí málo. Vedle pláště byl dopis. Psal ho Deer. Georg si otevřel obálku a četl: ,,Přiznávám, že jsem zavraždil Julii Lembnerovou ze žárlivosti. Nemohl jsem dále snášet, že je s Jakobem. Proto chci se vším skoncovat.'' KAPITOLA PÁTÁ Když dočetl, zahodil papír a běžel do jídelny. Otevřel dveře ale v místnosti Deer nebyl. Rychle se ptal ostatních. ,,Kde je?'' ,,Nedorazil. Možná mu něco je.'' Odpověděl Jakob. ,,Nebo se šel projít k chatce u vody.'' Doplnil John. ,,Johne, Jakobe, musíte jít se mnou. Deer chce ukončit svůj život. Zabil totiž Julii.'' Všichi tři nasedli do auta a rozjeli se k chatce. Už byli na místě. Vešli dovnitř ale...bylo pozdě. Detektiv zavolal sanitku. Všechno se vyšetřovalo a vše bylo ukončeno. Domů dorazil v jedenáct. Hovořil s muži a projednával pohřeb. Chtěl to zařídit sám. ,,Je hrozné, že to udělal. To všechno.'' Litoval Jakob. ,,To ano. Kdyby se přiznal něják jinak. Bylo by to určitě lepší.'' Řekl Johny. ,,Skončilo to jak chtěl on. A tak to je. Nikdo to už nezmění.'' Namítnul Georg. Potom odešli. Detektiv si dolil sklenku fernetu. Ale jenom smutečně. Zapálil si cigaretu a četl. Četl a četl. Někdy kolem půl druhé zavřel knížku, típnul nedopalek který byl už shaslý. Lehnul do postele a usnul. Ráno v osm hodin se rozloučil s domem, který mu bude určitě chybět. I s lidmi. Angelině vyznal lásku a vzal ji sebou.

KONEC


2 názory

amalerova
25. 09. 2020
Dát tip

Psala jsem to před hrozně dlouhou dobou, už jsem přestala psát, ale asi to vezmu zpět a upravím, napíšu jinak a možná napíšu román


Trochu (trochu víc) mi tu schází odstavce a nějaké formátování textu. Přiznám se, že jsem takle udržel pozornost jen ze začátku, třeba je to škoda.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru