Nezvaný host

Těla mužů stojících v pluku, falanga tří set hrdinů

Jenž nedají zemi svou nepříteli bez boje,

Semknuti bok po boku, v očích jim leskne se směsice strachu a vzrušení,

Nad jejich hlavami v bojových helmicích, krouží už havrani, čekající hostinu.
 

Bitva o všechno, rodinu domov a přátele,

Za svého krále padnou v boji s hrdostí,

 Věrni mu zůstanou, zradu tu neznají, 

Havrani snesli se o něco blíž,

dnes večer proběhne,

 havraní hádka o kosti.
 

Tři sta proti milionu, krvavá a lítá řež,

Klopýtám přes těla padlých bratrů, a trestám  mečem nepřítele,

Jenž vyrušil naše poklidné životy,

tu stínám hlavu, tu proťal jsem něčí tělo,

V havraních očích zřím vítězství,

Náhle však znenadání, mé srdce oněmělo.

Srdce mé dýkou rozervané, tou, před kterou mne štít neschoval,

 padaje k zemi se zavřenýma očima,

Nevidím měsíční záři, v níž míhají se těla  krvelačných poslů smrti,

 proplétajíc se spletí těl bojujících vojáků,

dotváří ten hrůzný výjev,

 jenž snad sám ďábel zosnoval.
 

 Duše mrtvých,  pomalu a neochotně směřují vstříc nekonečnému bytí,

odsouzeny k věčné službě, v paláci samotného Smrtě.

Sevřeny pevně v objetí mýtického ostří,

Jenž se neúnavně honí jako vítr po bojišti,

Vždy jen záblesk, a další bezvládné tělo padá zemi,

Jak poslední list odkvetlého javoru,

a pochodeň nám bratři moji, naposled na cestu dnes večer svítí.
 

Zem je jak večerní obloha,s rudě žhnoucími červánky,

Zbrocená krví a potem nás všech, jenž bili jsme se,

Za sen našich předků, za lásku, mír a řád,

Jen na oko a mezi řádky, zmiňuji se o následku-

Válka je teď naším hostem, jak jinak, bez pozvánky…