Plášť

Plášť

Pršelo a na chodníku u  Karlova mostu klečel žebrák. Čelem se dotýkal země, a proto  neviděl, jak se z davu oddělil muž v dlouhém plášti a zamířil k němu.

- Hej, zatřásl se žebrákem. – Vstávej!  Nastydneš.

- Nechci, odmítl,  - nechci, opakoval a zase sklonil hlavu k zemi.

Neznámý se trochu zarazil. – Tak ti aspoň půjčím tohle, řekl, a začal si rozepínat plášť.

-         Nechci nic, nechte mě, jděte pryč!, už nenávistně zasyčel žebrák. Ve snaze muže odehnat mával rukama jako větrný mlýn.

Z průchodu vedlejšího domu vyšel statný pořízek v kožené bundě.

-         Problém?, zeptal se výhružně a žebrák jakoby se zmenšil.

Neznámý konečně pochopil. Pokýval mlčky hlavou a odcházel.

 Pořízek za ním chtěl ještě něco zakřičet, ale místo slov mu z úst vyšel jen obláček páry.

-         Ty vole, řekl, když byl zase schopen promluvit, - dyť je léto!

Ten podzim všem zhořkly svatomartinské husy.

/28.ledna – 29.ledna 2009, nápad 18:53/