Zmoklá ulice

Noc zavoněla zmoklou ulicí

A já pod černým nebem jsem stál,

Hvězdu po hvězdě tak neskonale zářící

Toužil jsem vidět ve tvých očích, to jsem si přál.

Na římsách starých domů je pouhá prázdnota

Oděná v nejkrásnějších šatech.

Ach Isabel, jak krásná je tvoje nahota!

Ručka, pramen vlasů, kapičky deště na rtech.

Celý rozechvěný tou touhou dotýkat se

Klopýtám vstříc tvým oknům.

Něžně zaklepat na tabulku skla rukou, co se třese.

Za květovanou záclonou se objevila Moje paní

Múza, co něžností mě blázní!

Po celou noc, až do svítání.

Černý pramen vlasů spadl na nahá ramena

Už mám křídla, už jsem na plachetnici

Ona je oddaně na mé hrudi schoulená

A lásky zpěv se rozléhal kdesi až dole na ulici.

Nastoupila na moji plachetnici

Spolu poletíme, Isabel!

Do země nezemě, jako dva zbláznění milenci!

Jsi moje múza, můj anděl.

Noc zavoněla zmoklou ulicí

A já jak blázen znovu čekám na hvězdy.