Podivný ráj

Podivným jsem poctěn darem

proč já, to ví jen sen a bůh

Věčným ten dar kyne jarem,

svit klidu zmatků nad oparem

břeh žití čistí od chaluh

V osud divné štěstí vnese

tak neznám bolest, neznám pláč

mě oheň, voda zalekne se,

bez přání, hrozeb na adrese

trange(tečka) heaven(zavináč)

V kruhu běh jak dětský vláček

lidské zloby, lásky prost,

chlad mramoru a obkladaček,

prázdná cesta bez zatáček

v cíli šťastná lhostejnost 

Ve ztrnulosti rozesmáté

pravým  štěstím si nejsem jist

jak odkaz snu mi hlavu mate,

dočkám se snad jedenkráte

až pozvánku mi smrt dá číst

Kdo boje, slz se neodříká

chápe touhu co mi velí

do prázdnoty kopnout víka,

jak kletbu vesla převozníka

ten dar vnutit nepříteli