Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bezbásně

05. 06. 2009
4
22
5270
Autor
malej_blazen

"Posaď se na slunci. Všeho se vzdej. A buď sám sobě králem." F. Pessoa David b. Padoucnice

Mýtus je sen kolektivního vědomí. Sen je nástrojem nevědomí. V Mýtu je vepsán osud. Nevědomí nás řídí. Osud nelze ovlivnit - pouze pochopit.


Osud nezměníme. Je nám určen již narozením. Je to velký otisk do duše podle kterého utváříme svůj vlastní život ať chceme nebo ne. I v nejhlubším odmítnutí osudu je uloženo přitákání k němu. Člověk však není tak bezbranný. Může svůj osud pochopit - uchopit jej a smířit se s ním. V tomto činu vidím skutečnost autentického života. Života plného - života jako umělecké dílo.

Básník je umělec a jako takový se snaží o uchopení kolektivních pravd které se snaží předat ostatním. Pravdou je že básníka (je-li skutečným básníkem) jeho dílo přesahuje - proto jej nikdy nemůže sám plně pochopit a docenit. To je již na historii. Sám básník ovšem existuje v kolektivním vnímání jako symbol. Tento symbol je hluboce spjat s jeho osudem jež by se dal charakterizovat jako hluboká existenciální samota. Básník svojí podstatou - svým zaměřením a vnímáním sebe ve světě je spjat se samotou. Samota plodí sebelásku - jež však nerozlišuje. Tato narcistní láska je pak naplněna idejemi a totalitarismem. Samota jako absolutní vyjádření výlučnosti postavení ze společnosti. "Já je někdo jiný" Rimbaudův klasický výrok je vyjádřením téhož. Básník je tak hluboce osamocen že je dokonce odcizen i sám sobě.


Jak již  bylo výše řečeno - básník se snaží o uchopení kolektivní pravdy a jejího estetického ztvárnění. Pravé básnické dílo dotýkající se nehlubších pravd je především zkazka o autentickém životě. Tříštění smyslů, nadčlověk, benzedrinové cesty a sny to vše a ještě mnohé je zpráva o autentickém životě. Je tedy autentický život spojený se samotou? Ve své podstatě ano - jelikož toto uvědomění si samoty - toto uvědomění si bytí je vždy spojeno s jistou výlučnosti kterého mohou dosáhnout pouze ti kteří dokáží plně pochopit sílu strachu ze sebe sama.
Tragédii básníka proto není jeho samota ale samotný nástroj jeho předání. A tím je písmo. Respektive jazyk. Básníkovo prokletí spatřuji v jazyku který je příliš obecný - pracuje na bázi opisů - metafor - symbolů atd. Autentický prožitek který sám o sobě je nesdělitelný tak okrajuje o svojí výlučnost. Proto věčná stížnost básníka že je nepochopen. Ano musí být nepochopen jelikož jazykem olupuje své dílo o prožití tedy o to nejcenější a to jest vzácnost. A tím pádem i sebe sama okrádá o tuto esenci bytí a nutí jej se zničit. Jenom ti největší básníci dokázali podržet alespoň jádro svého prožitku a předat je tak dál leč za cenu obrovského úsilí a nakonec se stejně rozhodli pro svůj život - což je zdá se posledním stupínkem k uchopení podstaty autenticity.

Když se nad tím člověk zamyslí musí mu tedy nutně vyjít že jediné opravdové umělecké dílo je život sám. Tedy život uvědomělý. Život osudový. Rozrušování všech smyslů je k ničemu když se stává formulkou. Proto má sbírka "Bezbásně" by se neměla číst - pouze cítit - vnímat ale ne chápat. Není to návod není to popis je to prožitek. Prožitek ze začátku cesty kam si každý musí dojít sám. A proto sepsal-li jsem tento prožitek je to tak trochu podvod. Podvod na mě i na Vás. Sepsal jsem past a jediné rozumné co Vám mohu zde doporučit je - nečtěte ale prožívejte. Protože toto není umělecké dílo.
A proto někdy příjde doba kdy je lepší nepsat a pouze udělat vše proto aby věci byly takové jaké ve skutečnosti jsou.

22 názorů

Winter
14. 06. 2009
Dát tip
Na začátku jsem měl chuť odstřelit úvahu jako metafyzickou, posléze trochu zmatečnou pak mě to přešlo .) Přesto se mi nelíbí, jak nadhazuješ X je Y, přičemž se ani X, ani Y nenamáháš příliš definovat. Můžeš mě sice obvinit z jakési touhy škatulkovat, ale přesto si myslím, že tím házíš klacky pod nohy především sám sobě, čímže se uzavírá onen bludný kruh, jehož bodem je i tato úvaha. V souladu s tvou "úvahou" se tedy text stává spíše pocitovým uměleckým dílem než klasickou úvahou. Je to takový ostentativní způsob, jak dokázat: "a stejně mám pravdu," což asi víme oba, nicméně ty víc .) Chytré.

StvN
06. 06. 2009
Dát tip
Neuctívám nic. Vstřebávám informace. Je mi jedno, který filozof to napsal. Jde mi o to, jak moc se to, co napsal, shoduje s mou zkušeností. Jirko, ano, je to na delší lokte, ale to je správné. Bude to tak lepší pro tebe i pro čtenáře.

jo dobry uz vim komu co bylo urceny...staci si to precist poradne

noro: hele nevim co z toho bylo komu urceny...kazdopadne ja jsem treba zrovna antikrista cetl...neni to tak davno co vysel v levnych knihach...a rekl bych ze to byl v podstate prvni jungian...nicmene ja nepodstupuju psychoanalyzu abych se vylecil ale abych ji mohl jednou praktikovat...no pisani sice taky mozna muze byt terapii ale zas az tolik nefunguje kdyby jo myslim ze by v podstate umeni nebylo tak rizikovym "povolanim"...ale rozhodne jsem to tak driv chapal jako jisty ventil....a nepisu ani do denicku spis dopisy a sem tam neco jako denik ale basnicky temer vubec...spis myslenky...predpokladam ze ten rozohneny zbytek nalezel stvnovi tak se k nemu vyjadrov nebudu

moorgaan
05. 06. 2009
Dát tip
filozofa a basnika rozdeluje spousta veci, ale jedna je spojuje - vyvoj! vyvoj jich samotnych, vyvoj prostredi ve kterem se pohybuji, vyvoj jejich myslenek, vyvoj jejich tvorby a poznani souvislosti... filozof se ve sve podstate stale drzi urciteho smeru a vyjadruje sve v navaznosti na vyvoj stale stejnym jazykem... basnik jazyk meni v navaznosti na prozitky , ktere vyvojem neprochazeji, ale vyvojem jde jeho jazyk, jako nastroj k vyjadreni prave tech okamziku, kdy chce basnik zdelit svuj prozitek... ...tvoje uvaha je celkem inspirujici k premysleni o vecech, ktere kolem nas plynou, aniz bychom si jich povsimli v navaznosti na schopnost jazyka vyjadrit potrebu neco zdelit! /**

stvn: no spis jsem zjistil ze uz nemam co rict...vse co jsem chtel rict jsem uz rekl...jinak ale jedno velke sdeleni si porad nechavam v zaloze ale to je na dlouho

StvN
05. 06. 2009
Dát tip
Snady bys nechtěl, aby kařdý filozof přišel s něčím jiným, to by znamenalo, že se většina z nich mýlí. Přijde mi, že na filozofii koukáš takovým tím selským způsobem. Pokud se tim nedá orat pole, tak je to na hovno. Že ty něco vidíš jinak neznamená, že to tak je. Napsat o někom, že je odporný nebo nechutný, to ti jistě přijde jako známka vysokého intelektu. Což? Jirko, tys přestal psát proto, že jsi zjistitl, že vlastně nemáš, co říct. Psaní pro tebe byl způsob, jak jsi komunikoval se život, byla to tvá strava. Neznamená to ale zdaleka, že psaní je špatné. Ale věřím, že tak jsi to ani nemyslel.

Noro_ad_hoc: a to ne prosim vyctena psychoanalyza ale na mne praktikovana

Noro_ad_hoc: no a prave proto jsem prestal psat...respektive psat basnicky...a to odhaleni nebylo skrz nietzsche ani rimbauda ci tak ale skrz prsychoanalyzu...oni do toho pouze zapadaji...

StvN
05. 06. 2009
Dát tip
Já si někdy myslím, že jazyk není tak marný. Když si přečteš například Prousta, tak uvidíš, že sice potřebuješ poměrně hodně prostoru, zabere to více času, ale vyjádříš úplně cokoliv, co vyjádřit potřebuješ. Na druhou stranu takový básník, když na minimu prostoru cosi vyjádří, potřebuje akorát stejně vnímavého čtenáře, ale nemyslím si, že by nešlo sdělit cokoliv. Jen to sdělení a posléze chápání není tak přirozené, jako samotné prožívání. Ostatně Nietzsche pasl něco o tom, že už naše smysly nás matou, respektivě že vůbec chápání svých vlastních smyslů je těžké zbavit zkreslení, ale teď to asi trochu komolím. Líbí se mi, jak jsi to napsal, ale závěr skoro až zbytečný. Když už píšu, tak prostě píšu.

bornea: a co z toho plyne ?

velmi dobrá úvaha, i když ke konci už myšlenkami trochu roztroušená. konečně zde však něčemu mohu přidělit tip! už bylo načase..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru