Příroda!

Připadám si jako kořist
chycená v pavučině
Vítr si mě obírá
jako svou poslední kost
pomalu a důkladně
svléká mě kousek po kousku
uždibuje ze sladkého
poháru vína
ničí a likviduje- vychutnává
Slunce, kdysi můj kamarád,
mi vypaluje na tvář znamení
smrti

Nemohu uniknout
ač ráda bych
čím víc s sebou hýbu
tím víc mě past pohlucuje
je to jako nejhorší sen!
už na sobě nemá skorem nic
stojím tu jako Eva, která zradila
Vítr mě stále okusuje víc a víc
jde mi po srdci a po duši
a Slunce?
to mi vypálí na hruď
na má ňadra
značku ďábla

Hrozný úděl potkal mě
já chycena jsem přírodou
která mě pohlcuje a zabíjí!