Čas

díky, akorát jsem ta holka...dobrý...

sattayo i tobě díky

Marlave děkuji za hodnocení a tvůj čas

Di díky

Výborný nápad! Přidávám se a klnu času také ;-)))****

Žádné zásluhy, žádné dobré skutky, čas je mizera, ale věrný,dovede nás od kolébky k hrobu a pak?Kdo ví..TIP*

asi není snadný vidět ten život i z té druhé stránky....za ten pohled tip

jo,naučíš se nad spoustou věcí mávnout rukou,abyses nezbláznila,ale někdy ani to nejde,to už bychom asi přišli o lidství.jsme většinou všichni cynici,ale vše má své meze.a díky za radu a upozornění na chybu

lele,díky za zastavení,třeba to zkusím,ale nevím,jestli to dokážu

dokážu si představit, jaké to je, i když to na vlastní kůži neznám, tedy alespoň ne v té míře...Víš, ale myslím, že je svým způsobem dobře, že ty nejrůznější osudy stále prožíváš...Chápu, že to na jednu stranu člověka drásá zevnitř, i když si uvědomuje, že to v životě prostě takhle chodí..Na druhou stranu si já osobně myslím, že jedna z nejhorších věcí, co může být, je zvyknout si dívat se na utrpení a bolest bez mrknutí oka, bez pocitu sklíčenosti..to mi příjde, jako by to lidské v nás zemřelo...

možnože vzhľadom na svoju prácu by si mohla tieto svoje myšlienky nevypovedať takto priamočiaro, ale cez nejaký obraz,takto to moc nepohne človekom, je to také že "zase niekto lamentuje nad niečím, s čím aj tak nič neurobí..."

Ell,díky za vyčerpávající rozbor,pochopilas dobře,nejvíc jsem ale byla ovlivněna svou prací v nemocnici a smrtí,která je tam běžná-patří prostě k životu,ale je pro mě těžké a to i po těch letech vidět umírat mámu,za kterou chodí její tři dětičky a pak tam vidět lidi,kteří jsou fakt staří,nemohoucí,modlí se,ať už to zkončí a vychutnávají si ten hořký pohár sakra dlouho

Rabb,díky za zastavení a tvůj ČAS,pracuji v nemocnici a na čas jsem v některých případech hodně naštvaná.deformace z povolání:)

Líbí se mi nařčení času z nespravedlnosti...je v tom vlastně velký kontrast s faktickou skutečností...minuty, hodiny, dny, roky - pro všechny jsou stejně dlouhé, ale zároveň jsou situace, v něchž se nacházíme, kdy se zdánlivě hodina vleče jak týden a naopak třeba několik let uteče, ani nemrkneme...je to tolik subjektivní a tak nepravdivé, ale všichni to dobře známe..vlastně to hodně souvisí s tím, jak žijeme a do jakých životních situací jsme stavěni i s tím, jak s časem každý z nás dokáže naložit..to, že nám ubíhají různě časové úseky, jež jsou z fyzikálního hlediska stejně dlouhé, je vlastně takový blud v našich životech, ale velmi přirozený jev, vzhledem k tomu, že nejsme stroje ale bytosti emotivní...jsem ráda, žes o tom napsala! Takhle já to chápu, doufám, že jsem se vyjádřila aspoň trochu srozumitelně...Možná, že jsi to ale myslela jinak...? Každopádně tipuju:)* Jen malinká technická poznámka - nemělo by být ty zbabělče, zrádČe, zloději (místo zrádce?) jako oslovení?:)

takový moc přehuštěný, hodně zloby, málo poesie.. ;-)