Nekonečná slepota

Jak veliký je Řím ?

Když člověk tam je sám ?

Proč mám v srdci splín ?

Odpovědi hledám.

Proč srdce mé je prázdné,

jak ulita od šneka.

Proč srdce mé je šťastné,

když můj přítel zaštěká ?

Ten hlas jediný,

 já umím číst.

Nemám žádné vidiny,

slyším když spadne list.

Bez hole jsem neklidná,

když nevím kudy jít.

Když už nemám naději,

jak a proč žít.

Proč milovat slepou holku,

když nepozná milého tvář ?

Je to jak mít poslední kulku,

vidět v srdci zář.

Když utřu si slzu,

tak zabolí mě srdce.

Nevidím barvu lesu,

jak každý člověk chce.

Tak bloudím životem,

 ve tmě a mlze.

Slepost mě je osudem,

černá barva jak saze.